Každý má potřebu experimentovat se svým vzhledem a líčením jinou. Někdo dokonce nemá žádnou a ani v dospělosti nemá chuť upravovat svůj vzhled líčidly. V pořádku. Toto je naprosto legitimní rozhodnutí. Co ale dělat, když vám dcera v deseti letech utíká do školních lavic s očními linkami většími, než mívala zpěvačka Amy Winehouse? Zákaz se dost často míjí účinkem, nebo způsobí hádky a ještě větší rozkol mezi dítětem a rodičem…
Jak to vnímají dnešní maminky?
Renata (42) svojí dceři Kláře nic nezakazuje. „Sama jsem se začala malovat velmi brzy i přes tehdejší odpor rodičů a dobře si pamatuji ty hádky. Myslím, že jsem měla ve 12 letech líp zmáknutý make-up než nyní po čtyřicítce. Výrazné líčení pro mě přestalo být důležité. Ale zpět k dceři. Začala v deseti a přiznávám, že je mi to jedno. Podporuji ji, pokud má takovou potřebu. Baví mě, že se spolu o tom můžeme mluvit a kupovat líčidla spolu, nutno dodat, že zatím používá jen řasenku a různé podkladové báze a moc si to užívá.“
Lenka (37) má úplně odlišnou zkušenost se svými dcerami – dvojčaty. Každá je jiná a každá se pohybuje v jiném prostředí, a i to má na ně vliv. Maminka Lenka se navíc nelíčí vůbec. „Jsem překvapená, jak moc odlišné moje patnáctileté holky v přístupu k líčení jsou. Jedna dělá moderní gymnastiku a make-up je pro ni třeba běžnou součástí přípravy před závody, druhá dcera dělá floorball a ani v patnácti o líčení zájem rozhodně nemá. Naopak. Jedna vstává každý den v šest hodin před odchodem do školy a velmi řeší svůj vzhled. Druhá si raději přispí, hodí na sebe první tričko, které najde, a utíká. Podle m je to způsobené i povahou. První dcera je nejistá a podléhá tlaku, že se líčit musí, tak druhá naopak toto vůbec nevnímá a neřeší. Líčení je ale dost často důvod jejich sporu, právě kvůli opačnému pohledu na věc…“
Poslední názor je od maminky Lucky (46), která nevidí důvod, proč by se její dcera měly líčit a jednoduše nastavila pevné hranice. „Nejsem příznivkyně líčení u dětí a moje holky mají do 15 smůlu. Já sama jsem se také líčila až na gymplu a make-up jsme použila snad až když jsme chodila do práce. Diskuze na toto téma nevedeme, prostě jsem to rozhodla.“
I tady se doporučuje s dětmi mluvit, vysvětlit jim svůj postoj na věc a vyslechnout si naopak jejich argumenty. Ještě nikdy neměly dívky tak jednoduchý přístup ke zkrášlující kosmetice a společnost ještě nikdy nevyvíjela takový tlak na předepsanou normu vzhledu. Sociálně sítě jako Tik-tok či Instagram to svými krátkými videy ještě podporují. To, že my máme od tohoto tlaku odstup, ještě neznamená, že ho mají naše 12leté dcery. Nevnímejme to jako katastrofu, že se chce dítě malovat. Zkuste za tím vidět kreativitu, zábavu, zabití nudy a naopak je upozorňujme na to, že není potřeba dodržovat tyto sociální normy.
Náš tip: Bezbarvé řasenky, gely na obočí a lesky na rty jsou dobrý první krok!
Zdroj informací: respodentky, autorka článku
Přečtete si také:
Nový komentář
Komentáře
Ještěže nemám baby!
Malovala jsem se od 14 let, a to byl začátek sedmdesátých let. Bylo to bez problému s rodiči i se školou. Do práce jsem se líčila každý den a když jdu do města, tak i teď. Všechno je to o správné míře jak v mládí, tak ve vyšším věku, kdy je potřeba ubrat na barvách a intenzitě, starší ženy s oranžovým obličejem, modrými stíny a třeskutě černým obočím působí smutně směšně. Samozřejmě asi tak okolo 17 let mi připadala nejvíc cool tmavě hnědá rtěnka (vůbec se to nehodilo k mému barevnému typu). Pamatuji si strašení, že mi líčení rozežere pleť. Nerozežralo.
Zakazovat nebudu, a jsem typ matky, která zaplatí i kadeřnici na ty modré vlasy a číro nebo koupí černou rtěnku, když to bude přání mých dětí. Mám vysokou toleranci ke všemu, co jde umýt nebo co odroste. Co na jejich vzhled bude říkat okolí, není naše starost. Jen na tetování si potomci počkají do 18, aby to bylo jejich dospělé rozhodnutí.
Začala jsem o prázdninách v sedmé třídě. Takové tvrdé linky v tužce, mastné modré stíny Regina a blyštěk z Polska. Vypadala jsem jak Barbie. S ostatními spolužačkami jsme se lišily jen barvou stínů a intenzitou nánosu. Tenkrát by to ve školní rok na základce neprošlo, tak jsem pokračovala až na střední, takže ve 14, nás vykopli z osmé třídy. Make - up jsem začala používat až po 30. U malé už nějaký lesk na rty proběhl, i růžové nehty, ale to byla mladá babička, ne já. Tatínka ani starou babičku nekleplo, tak v pohodě. Ale nevyžaduje to, prostě to zkusila. Podle mě má dost času. Synovi se zmalované slečny nelíbí, ani umělé řasy, říká tomu muří nohy.
Bydlím kousek od školy a někdy mě zaráží jak jsou děvčata zmalovaná . Přirozená krása je nejlepší a malovat by se mohly, pokud už je to tak v jejich věku nutné, jen příležitostně. Já osobně jsem se začala líčit až po třicítce a myslím že jsem o nic nepřišla.
Taky jsem nezakazovala a podívejme, dceři bude 18 a už to začíná být koukatelné. Dokonce i ty zelené a modré vlasy (prý tónovací šampon..ten držel půl roku ) už skončily.
Mně je nejbližší názor Lucky, až má slečna občanský průkaz a je tudíž aspoň částečně schopná mít odpovědnost za své chování, dobře. Zmaluje se jako plakát, je to její věc. Pokud jsou ve škole ochotni se na to koukat a nepošlou ji umejt, je to zase jejich věc. Ale jednak bych slečně na takové věci nedávala peníze, druhak bych se ji snažila od útlého věku vychovat tak, že líčení je pouze příležitostná záležitost, jdeme-li na ples, do divadla, do tanečních, na svatbu za družičku a tak různě podobně. Není to každodenní záležitost, škodí to pleti a leze to do peněz. Konec konců, když o tom tak uvažuju, ono by neškodilo v tomto duchu vychovávat i kluky. Ale já už mám děti dávno dospělé a vnučka je na to ještě malá, kromě toho její matka se nelíčí, takže to dítě to nemá kde odkoukat, na školní fotce nebyly namalované žádné spolužačky, takže předpokládám, že ve třetí třídě to ještě není "téma".