Jsou „poprvé“, na která se nezapomíná. První láska, první pusa, první rande, první školní den, první práce... Dnes bych ráda zavzpomínala hned na několik svých „poprvé“. Bylo to v dubnu. Tehdy jsem se poprvé vypsala ze zklamání nad svým prvním vztahem, první láskou, které jsem věnovala svůj první polibek i první noc.
Z toho nakonec vzešel můj úplně první článek, který mi na Ženě-in vyšel. A protože jsem už několik měsíců znala místní čtenářky drsňačky, které nikomu nenechají nic jen tak, se strachem i nadějí jsem očekávala první reakce pod článkem. Pokud si dobře vzpomínám, nebylo to tak zlé.
Takže má poprvé podruhé pro vás.
První láska v procentech
Lásky bývají romantické, jiné smutné, další veselé. Žádná z nás nechtěla o svoji první lásku přijít. Chtěly jsme ji napořád. Mně bylo tehdy sedmnáct a ukecal mě poezií.
Během šesti měsíců jsem dokonale pochopila, jak se věci s pánskou částí populace mají. Idylický vztah se brzy změnil v obměnu filmu Jak ztratit kluka v deseti dnech. Ustála jsem kamaráda, který mě měl od mého milého odvést. Neodešla jsem ani ve chvíli, kdy se mi svěřil, že ještě před pár dny miloval mou kamarádku. Musel přitvrdit. První láska skončila. Ale teď už jsem nad věcí: Jaká byla má dávná první láska na procenta?
Básník 100 %
Psal hezké verše a já jsem čekala na nějaký romantický sonet. Marně. Jednou jsem se dočkala dopisu. Předcházelo mu dlouhé přemlouvání. Dopis měl deset řádků s opraným klišé: „Hodně vody uteklo, zatímco jsme se neviděli, a hodně ještě uteče…“ Drahý, raději už nepiš, zavřou vám vodovod!
Inteligent 99 %
Maturoval na gymnáziu s jedničkami, pak šel na práva. Jeho inteligenci jsem obdivovala. Jediné procento mu vzal můj nejlepší kamarád ve chvíli, kdy jsem ty dva seznámila. Vzal si mě pak stranou: „Evičko, co blázníš, vždyť ten je úplně blbej.“ Až později jsem mu dala za pravdu. Poznala jsem ještě pár lidí, kteří navzdory vysoké inteligenci zůstali úplnými blbci.
Tanečník 50 %
Při stylu života mého milého mi bylo jasné, že společenské tance zvládne. Ovšem pokud se jdeme pobavit s přáteli do music baru, valčík stačit nebude. Chvíli jsme seděli a výborně se bavili. Parket se zaplnil a můj smích přešel v ostudu gigantických rozměrů. Taneční kreace ve stylu hry na vzdušnou kytaru a nekontrolovatelné kývání hlavou brzy začínalo připomínat epileptický záchvat. Vyklidila jsem prostor. „Na shledanou, máte to tu hezké, škoda, ale vrátit se sem nemůžu. A mimochodem, ten blázen ke mně nepatří.“
Romantik 20 %
Několika romantických gest jsem se dočkala. Bohužel si je s odstupem času už tolik nevybavuji. Přetlouklo je totiž jiné velmi romantické gesto. Chystali jsme se spolu odjet na pár dní do Paříže. Eiffelovka, Disneyland - můj sen. Půl hodiny do odjezdu. Z hlubokého zasnění mě vytrhla věta pronesená jen tak do éteru: „Nemohli bysme být jenom kamarádi?“ Nemohli, ale právě sis získal nového nepřítele. Už mi bylo jedno, že se celých pět dní snaží neobratně balit asi čtrnáctiletou (!) spolucestující. Pro mé potěšení ho vždy velice obratně poslala velmi daleko. Pozvala jsem ji na kafe.
Sex guru 10 %
Hodnocení jsem schopna až s odstupem let. Tehdy nebylo s čím srovnávat. Aktu schopen byl, proto dávám deset procent. Při vzpomínce na naši první noc se mi vybaví scéna z filmu Nuda v Brně, kdy Olince kamarádky dávají rady pro její poprvé: „No, dělat dobře ti to stejně nebude, tak to hraj. Možná po tom usne, je dobrý mít pak něco k jídlu.“ Mně rady nikdo nedával. Ale přišla jsem na to taky a úplně sama. Byla neděle půl páté ráno. Ani nevím, jak se stalo, že jsme oba byli najednou vzhůru. Samotný akt trval sotva dvě minuty. Předehra žádná, jenže ta nebyla nikdy. Pak usnul. A nic k jídlu jsem připraveného neměla. Za trest.
Věrný 2 %
Nevadilo mi, že si dívky do mobilu ukládal pod zdrobnělinami. Později by se od něj dal telefon oddělit jen chirurgickým zákrokem a určitá Klárinka mi začínala pít krev. Ovšem Klárinka už po týdnu byla jen slabý odvar. Můj přítel byl vždy věrný. Vždy aspoň třem. „Byl bych s Tebou šťastnější, kdybys mi tolerovala moje úlety. Proč Ti mám být věrný?“ Uměl se trefit do bolavého místa. Lapala jsem po dechu a přemýšlela, jestli bych se taky neměla trefit do míst, kde by to tentokrát hodně bolelo jeho. Proč jsem to neudělala? Napadlo mě, že by se mi ta místa ještě někdy mohla hodit. Nehodila.
A jestli mi snad ještě někdo bude chtít recitovat, budu schopná trhnout svůj sprinterský rekord. Ne, děkuji, z inteligentních básníků jsem už nadobro vyléčena.
Vzpomenete si také na svou první lásku?
Nový komentář
Komentáře
Já na svou první lásku hodně nerada vzpomínám. Hodně dlouho jsem se z toho dostávala, když se se mnou první přítel rozešel. V tu chvíli jsem byla rozhodnutá, že žádného chlapa už nikdy nechci. Nakonec jsem tomu dala ale i druhou šanci a vyrazila na rychlé rande do Tábora: https://www.rychlerande.com/ . Můžu říct, že to bylo opravdu skvělé rozhodnutí, určitě toho nelituji.
S první láskou jsme dodnes kamarádi.
Mám svoji první lásku už 31 let doma, někdy je to o nervy, ale další lásky prý nejsou jiné
stará láska nerezaví ...se říká ,na svoji první lásku ráda vzpomínám i když jsme dnes ,každý jinde
prvni opravdova laska trvala cely gympl, bohuzel me nechtel ac tanecni se mnou zvladl
psala jsem si tenkrat ve 3 a 4 rocniku denik, obcas ho vytahnu a pripitomele se u nej usmivam, kdyz ctu jak ho ignoruju, jak on me ten den pozdravil 
proste uzasne pubertalni zapisky 
dnes je stale jeste svobodny, ma pritelkyni a cas od casu se potkame a pokecame a je mi s nim dobre, stejne jako tenkrat 
Nějací ctitelé byli,ale s mou první opravdovou láskou jsme už 47 let manželé a ani jeden z nás nikdy nezalitoval...
No, mě stála moje první láska spousty slz, když jsem v 16 pochopila, že s ním bych žít nedokázala (a bez něho to šlo špatně...). Především proto, že se vždy ke svým kamarádům choval líp než ke své holce. Nedokázala jsem mu taky nikdy říct ne, i když to nikdy nebylo nic moc... spíš jakási šííílená přitažlivost. Ale byli jsme si a dodnes jsme hrozně blízcí, víc než většina sourozenců. Když jsem se vdávala, hodně ho to zasáhlo, mimo jiné že neví, co to je za kluka a jestli mě má opravdu rád. No, máme za sebu pětadvacet společných let, tak snad trochu i jo...
Má první láska je má současná
takže k výše popsané statistice nemám co dodat
dokonalé, přesné, výstižné :)
Já měla na svou první lásku veliké štěstí. Bylo mi 15 a jemu něco přes 30. Nikdy jsem mu to neřekla, ale myslím, že to věděl. Vždycky se ke mě choval jako velký brácha. Když odjel, byla jsem smutná, ale bylo to takové, že ve mě nenechal pocit zrady... Teď jsem se svou druhou láskou. I když je to trochu jiné je to pořád i po 4letech krásné
Altamora — #13 Kdo ví proč jsem vzala za své, že když jste měli svatbu ve 24, že je vám max. 28
Občas si takhle něco vymyslím.. 
Jak vypadá slovosled z Bible kralické?
Dante Alighieri — #12 Mladší? To je lichotivé
. Zvlášť když používám slovník a slovosled z doby Bible kralické
Altamora — #11 Tak to držíte už dlouho, já myslela, že jsi mnohem mladší.
Samozřejmě, že jsou i výjimky a tobě to přeju, ať vám to vydrží. Ale jinak jsem, co se týče prvních lásek, i nadále dost skeptická.
Dante Alighieri — #10 To je právě to, že já si nic neplánovala, byla jsem připravená, že to jednoho dne musí skončit. Naše děti už jsou dospělé. Možná, že se zakouká do nějaké rozvedené čtyřicátnice, i to se může stát, protože tak to na tom světě chodí, to neovlivním. I tak si myslím, že jsem měla štěstí. A snad ještě budu mít.
Altamora — #9 Taky jsem měla jistotu. Že se vezmeme, budeme mít děti. Že s nikým jiným do konce života nebudu. Byla to pohádka. I on si to myslel. A pak přišel pád. Já jako do té doby naivní osoba jsem si myslela, že to nepřežiju. Teď už si nemaluju žádnou svatbu ani děti. Naopak počítám s tím, že se klidně můžeme rozejít. A svojí dceři/synovi taky jednou řeknu, ať si laskavě nemaluje, že bude s první láskou do konce života. Ale to sdělení asi bude k ničemu, protože zkušenost je nepřenosná... Bude si to muset prožít sám, aby uvěřil. Jako já.
Dante Alighieri — #7 Kdepak, nepřeju si to. Doufám, že spolu zůstaneme až do konce života. Zatím to tak vypadá, že máme jistou šanci toho dosáhnout.
Mě úplně nedávno moje první láska po 18 letech opustila. Prý se lidi scházej a rozcházej. Ten masakr v hlavě a v těle nikomu nepřeju.
Altamora — #6 Dej pozor na to, co si přeješ, protože by se ti to mohlo splnit.
Holky, já vám závidím, že jste se uměly zamilovat bezhlavě. To se mi nepodařilo. Vlastně jsem svou první velkou lásku potkala až v devatenácti a ve čtyřiadvaceti jsme se vzali a jsme spolu doposud. Takže jsem nepoznala, jaké to je, když skončí. Cítím se ošizena
Můj názor a zkušenost - první láska bolí, první láska je ku.va a nepřeju jí ani největšímu nepříteli!
Člověk by se měl narodit už střízlivý = nenaivní. Naivního jedince čeká s první láskou krutá lekce a až pak se naučí, že zamilovanost je pitomost, která jen komplikuje život.
Střízlivá Dante s otevřenýma očima