Motto: Celý svět je scéna a muži, ženy, všichni jsou jen herci.
Mají svá „vystoupí“ a „odejde“
A jeden herec hraje v sedmi aktech Až sedm úloh.
Nejprv nemluvňátko, V peřince vrnící a cintající.
Pak žáčka s torbou, s červánkovým líčkem,
Jenž vzdychá jako pec a tklivě „její“ Opěvá obočí.
Pak vojáka – Karaj, karamba! – s kníry jako pardál,
Hráče a rváče lechtivého na čest,
Bublinu slávy lovícího v jícnech Nabitých děl.
Pak pana sudího
S kulatým bříškem dobře napapaným,
S pohledem přísným, bradkou pěstovanou,
Omšelé průpovídky ronícího.
Tak hraje, hraje, až v sedmém aktu přehraje na dědka.
Má bačkory, na nose brýle, u opasku měšec,
Mladistvé spodky, ještě zachovalé,
se na něm plandají a mužský hlas mu směšně přeskakuje do fistulky a piští zas jak děcku. Sedmý akt, jimž smutně napínavý děj se končí,
je čiré zapomnění: pryč a pryč je zrak a sluch a čich a chuť a všechno.
/William Shakespeare, Hamlet/

Lidský život má mnoho okamžiků.
Ovšem jen některé ho doprovází po celý život.
Jedním z takových je například vstup do základní školy.
Někdo si ten první školní den pamatuje lépe, jiný zase moc ne.

Já si jej pamatuji jen trochu. Vím, že se mi moc nechtělo, ale pak jsem si zvykla, ale byla jsem ráda, že se mnou byla mamka.
Ale spíš si pamatuji na takové menší obavy, které jsou normální.
Letos šlo 1. (2.) září do škol 80 000 prvňáčků.
S jakými pocity šly děti 1. den do školy, to ví jen ony a možná jejich nejbližší, rodiče.
My jim jen můžeme jejich první kroky zpříjemnit a pomáhat jim.

Na co nesmí rodiče zapomenout?
Určitě dětem hodně pomůže, zajít se do školy podívat ještě na konci školního roku.
Nasát atmosféru školy, třídy i vyučujících.
Některé školy pořádají na konci školního roku přípravné kurzy pro budoucí prvňáčky. Třeba naše škola na Praze 6, pořádala 3krát přípravné kurzy zaměřené na matematiku a počítání, jazykovou výchovu a esteticko - pohybově - hudební výchovy. Tyto kurzy probíhaly v odpoledních hodinách, 3 týdny po sobě. Vcelku se na ně přihlásilo dost dětí a byla to příjemná práce. U všech dětí stačilo probudit zájem, motivovat je k činnostem a odměnit jejich práci pochvalou, a bylo to veselé „učení hrou“.
Dětem pak zářily nejen úsměvy, ale i oči. A ty co se bály, po třetí návštěvě už to s nimi bylo lepší.

Asi ne nadarmo se říká, že první výsledky předznamenají celou školní docházku.
Může se ovšem stát, že dítě po prvním týdnu nechce chodit do školy.
V tomto případě by si měli rodiče promluvit se svým dítětem. Když nenastanou žádné změny, je vhodné, promluvit si i s vyučujícím, popř. s pedagogicko-psychologickou poradnou (PPP) či psychologem.

A jak tomuto stavu předejít?
Už o prázdninách kupovat dítěti věci do školy, chodit kolem školní budovy, povídat si s dítětem o škole, hrát si na školu.

První rok by měli být rodiče průvodcem dítěte, dohlížet mu na úkoly, ale nechat ho samostatně pracovat.
Po příchodu ze školy by děti měly mít čas na odpočinek, pak čas na úkoly. V první třídě jich děti nemívají mnoho, tak nejdéle na 15-20 minut.
Také by rodiče měli dětem upravit denní režim. Nejlépe už na konci prázdnin - vstávání, spánek atd.

Další rada: pokud je dítě ve škole nesoustředěné, „první pomocí“ by mohl být třezalkový čaj a na svačiny např. vločky, med, ořechy.
A pokud dítě trpí nespavostí, pomůže mu meduňka, kozlík lékařský apod..

A jestli má dítě ve volném čase chodit do zájmových kroužků?
Pokud má dítě nějaký kroužek ze školky, může v něm pokračovat. Pokud v něčem dítě vyniká, nebo má o něco konkrétního zájem a ve škole mu to jde, může navštěvovat v první třídě maximálně jeden kroužek.

A v poslední řadě se dítě ve škole bude lépe cítit, když bude hezky oblečeno.
Existující dětská móda je super nejen pro děvčata.
Měla by být pro dítě hlavně pohodlná, dobře nositelná.
Trendy letošního podzimu jsou: oprané materiály, žádná sladká barevnost, manšestr, umělá kůže, trend „anglického venkova“ -  děvčata punčochy, sukně. Punčochy se můžou vrstvit i několik na sebe. Doplňky by mohly být třeba batohy, tašky, šály s kapsami.

Dalo by se psát a hovořit o dalších zajímavých postřezích z období první třídy, ale pro dítě je stejně nejdůležitější vztah s rodiči, jejich působení na ně, jejich láska k němu.      

    
Reklama