U naší Emily to šlo vcelku dobře. I když ten její první výraz ve stylu Děláš si srandu? bych vám přála vidět. Já jsem jí ale (zcela zbytečně) vysvětlila, že dochází ke změně a místo mléka jí bude k obědu podáno zeleninové pyré. Jelikož si zrovna cucala palec u nohy, tak mě asi moc nevnímala. Ale mlčení je souhlas, takže jsem jí opatrně vyndala končetinu z úst a uvázala bryndák. Pár lžiček skutečně snědla, nicméně se obávám, že na množství rozhodně méně, než co skončilo na bryndáku.

Na druhý den se už dítko tvářilo světaznaleji. Každé sousto poválelo v ústech a patrně poznávalo jižní svahy, na kterých mrkev vyrostla. Krmení proběhlo bez větších potíží, byť pyré bylo všude možně po dítěti, přičemž se ukázalo, že jakmile jednou zaschne, těžko se odstraňuje. Oranžového nánosu v nose jsem si bohužel povšimla až následujícího dne… v čekárně u dětské lékařky.

Při třetím obědě byla Emily stále docela nadšená, během čtvrtého ji přešel humor, jelikož jsem uvařila a rozmixovala brokolici. Na stupni nechutnosti se tato hmota vystoupala nad mrkvové pyré. Dítko bylo v šoku a některá sousta vracelo zpět aktivním prskáním a pliváním. Tentokrát jsem drhla brokolicový hnus nejen z nosu dítěte, ale také z podlahy a ze sebe. Zvažovala jsem, zda by nebylo rozumné nás příště obalit potravinářskou folií.
Pátý den se mi zželelo nebohého dítka a vytvořila jsem mix brokolice a mrkve. Emily to přivítala s nadšením a rozjařeně se zasmála, načež jí zaskočilo. Po zbytek oběda se tedy raději tvářila naprosto vážně.

Teď už se čtyřletá treperenda nají sama… i když o tom obalení potravinářskou folii pořád někdy přemýšlím.

Reklama