Foto: Shutterstock
Charlotta Garrigue Masaryková
Rozená Američanka Charlotta byla již od prvního dojmu velká osobnost. Na své okolí prý působila impozantním avšak uzavřeným dojmem. Pocházela z rodiny, kde bylo silné intelektuální zázemí. Dědeček byl významný dánský generální konzultant a matka ta zase vynikala silným sociálním cítěním, které se nebála veřejně projevit. Vystupovala proti otroctví a sama učila otroky číst a psát. V Lipsku Charlotta potkala svého budoucího muže Tomáše Masaryka. Silně na ni zapůsobil již při prvním setkání. Především jeho hluboký vhled do filosofie. Společně rovněž sdíleli pro-feministické smýšlení. Sám Tomáš Masaryk vnímal muže i ženu jako zcela rovnoprávné bytosti, což bylo na jeho dobu bezesporu velmi pokrokové. I z těchto důvodů přijal dívčí jméno své ženy za své druhé příjmení. Chtěl tak své choti a její rodině prokázat úctu.
Sama Charlotta byla také politicky velmi aktivní, už od roku 1892 bojovala za rovné volební právo pro ženy. A to se jí nakonec skutečně podařilo. V roce 1905 byl do ústavy vložen paragraf 106, jenž deklaroval rovnoprávnost muže a ženy. V osobním životě ovšem neměla právě na růžích ustláno. Syn Herbert jí zemřel na tyfus, dcera Eleonor zemřela dokonce čtyři měsíce po svém narození. V roce 1918 se duševně zhroutila a byla dočasně zbavena svéprávnosti. Umírá o pět let později na dlouho přetrvávající následky mrtvice a srdeční slabosti. Funkci první dámy poté převzala její dcera Alice.
Foto: Charlotte Garrigue Masaryková
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Čtěte také: Alice Masaryková nebyla jen dcerou prezidenta
Hana Benešová
Narodila se jako Anna Vlčková do velmi chudé rodiny. Měla ovšem to štěstí, že se jí ujala bohatá tetička, která se rozhodla zaplatit Aničce vzdělání. Odstěhovala se tedy za svou tetou do Prahy a stala se vzdělanou a emancipovanou dívkou. Po studiích odcestovala do Paříže se svou sestřenicí. Rovněž Annou. A právě tam děvčata potkala Eduarda Beneše. Budoucího prezidenta Vlčková zaujala všeobecným přehledem a tím, že si s ní mohl krásně popovídat o čemkoliv. Začal ji z osobních důvodů říkat „Hano“ a sebe nazýval „Edvard“. Po svatbě se stala Hana nejen Benešovou ženou, ale také opatrovatelkou. Již v této době se potýkal s nepříliš pevným zdravím a Benešová pečlivě hlídala jeho životosprávu, opravovala kompozice jeho studentů a vedla mu archiv. Bezmezně Benešovi důvěřovala nejen jako politikovi, ale především jako člověku.
Velmi se také sblížila s dětmi Tomáše Masaryka. Především s Alicí, které nahrazovala matku a také se synem Janem Masarykem. Sama Benešová však měla četné problémy s otěhotněním a veřejnost ji jízlivě nazývala „prezidentova jalovice“, což ji velmi trápilo. Jinak byla ovšem lidmi velmi oblíbená. Měla noblesu i lidskost, angažovala se ve feministickém hnutí a byla v úzkém kontaktu s Miladou Horákovou. Se smrtí svého muže se nesmířila nikdy. „Schází mi zoufale,“ napsala své spolužačce Marii Klimentové. „Neumím žít vlastní život.“ Byla ženou neuvěřitelně silnou. Dokázala stát svému manželovi pevně po boku po celý jeho život.
Foto: Hana Benešová
Unknown employee of Czechoslovak Press Agency (ČTK – Československá tisková kancelář), Public domain, via Wikimedia Commons
Čtěte také: Hana Benešová, dokonalá manželka vrcholného politika
Marta Gottwaldová
Po vzdělaných a decentních dámách přichází na Pražský hrad žena trochu hrubšího zrna. Marta Gottwaldová, rozená Marie Holubová. V mládí se učila číšnicí. Avšak byla obviněna z krádeže hotovosti a z učení ji za tento prohřešek vyhodili. Pracovala tedy jako služka s nedokončeným vzděláním. S Gottwaldem se seznámila na městském plese. Nikdy neměla zájem ani o politiku ani o vzdělávání se. Cítila se být prostou ženou a taková zůstala i na Pražském hradě. Byla známá tím, že vášnivě ráda hrála mariáš a to i v samotném prezidentském sídle. Velmi obdivovala svou předchůdkyni Hanu Benešovou. Toužila se jí co nejvíce podobat. Dokonce si kvůli tomu najala osobní švadlenu. Ta pro Gottwaldovou šila zcela stejné modely, jaké nosila Benešová. Ovšem o několik čísel větší. Zatímco Hana měla štíhlou postavu, Marta byla velmi korpulentní. Vyznačovala se také neomaleným a chováním a hlasitým hrdelním smíchem. Kamkoliv přišla, stala se terčem vtípků a posměšků veřejnosti, protože svým humpoláckým chováním dělala ostudu. Ráda se totiž oddávala alkoholu a vyprávěla sprosté vtipy.
Ovšem měla i svou lidskou stránku, na kterou se ve stínu zvěrstev jejího muže často zapomíná. Ačkoliv nebyla reprezentativní první dámou, oplývala laskavostí a soucitem. Ráda nakupovala jídlo a rozdávala ho potřebným. Finančně podpořila například vdovu po popraveném Josefu Slánském. „Pro mne sháněla, co mohla, nosila mi potraviny, ba i šaty mi koupila a k tomu - ubrus. Prostě to, co dostala, jen aby mi udělala radost,“ vzpomínala Slánská na Martu Gottwaldovou ve svých pamětech.
Foto: Marta Gottwaldová
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Olga Havlová
Manželé Havlovi se seznámili v roce 1953. Spojovala je láska k divadlu. K jejich prvnímu setkání tedy logicky došlo tam. Konkrétně v Divadle Na Zábradlí. Slečna Olga tam pracovala jako uvaděčka a Václav Havel jako kulisák. Vzali se o jedenáct let později. Olga byla první dámou se vším všudy, přestože o tento post dle svých vlastních slov nikdy nestála. Nepotřebovala studovat Gutha-Jarkovského, měla to v sobě, shodovali se lidi kolem ní. Měla tu noblesu, šarm, inteligenci a nesmlouvavost na jedné straně. Lidskost a empatii na straně druhé.
„Olga byla velmi svérázná paní. Byla velmi energická, zásadová a akční. Totéž vyžadovala od svého okolí. Já jsem ji oslovoval „paní Olgo“, ona mně říkala „Karle“ a doprovázel jsem ji prakticky všude, kde měla svůj program. A musím říci, že role první dámy jí opravdu slušela. Oblékala se velmi vkusně, nikterak výstředně. Uměla zapůsobit na lidi, a to nejen svým úsměvem, ale i rozzářenýma očima, v kterých se jí jiskřilo. Na druhé straně, pokud jí byl někdo nesympatický, bylo to na ní poznat. Nedokázala moc skrývat své pocity. Byla velmi silná osobnost, nikdy si nestěžovala, dokázala nést tíhu svých povinností, především pak cestování s prezidentem po světě, velmi statečně, ačkoliv byly jejímu srdci milejší tiché lesy na Hrádečku,“ vzpomíná její osobní strážce Karel Knotek.
Manželství Olgy a Václava Havlových zůstalo bezdětné,a tak Olga zasvětila svůj život pomoci potřebným. Založila Výbor dobré vůle a Nadaci Olgy Havlové, jejíž hlavním posláním bylo pomáhat lidem se zdravotním postižením, diskriminovaným a opuštěným.
Olga zemřela 27. ledna 1996. Její smrt zasáhla celý národ. Lidé stáli nekonečnou frontu, aby jí mohli vzdát čest, položit květiny v kapli jižního křídla Pražského hradu k jejím ostatkům a podepsat se do kondolenčních archů.
Foto: Olga Havlová
Ondřej Němec, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Čtěte také:
- Hana Podolská, královna prvorepublikové módy
- Velký návrat do dvacátých let První republiky
- Olga Havlová, první polistopadová „první dáma“
Zdroje: První dámy Československé republiky (1918 - 1957), Deník, Marta Gottwaldová: Prostá a tlustá první dáma udělala ostudu, kam přišla, Před 25 lety zemřela Olga Havlová. ‚Když se podívala, jako by se koukala rentgenem,‘ vzpomínala Černá, Wikipedie, Pavel Kohout: Vítězný únor, Ministerstvo vnitra- První dáma republiky
Nový komentář