Bylo to neuvěřitelné! Karl Benz byl natolik zaneprázdněný, že pro samé vynálezy neměl čas představit světu to, co ho nejvíc proslavilo. Naštěstí se toho ujala jeho energická manželka Bertha, která bez jeho vědomí podnikla první, 105 kilometrů dlouhou cestu.

Bertha BenzBertha, tato odvážná a podnikavá žena, byla pro svého manžela hotovým požehnáním. Karl Benz byl zapálený vynálezce, ale obchodního ducha rozhodně neměl. Myšlenkou sestrojit vůz poháněný spalovacím motorem se zabýval už za studií. Když si později se svým společníkem Augustem Ritterem založili v Mannheimu firmu, byla to právě Bertha, která ji zachránila před krachem. Zatímco Karl se zabýval vynálezy, jeho společník dělal dluhy. A tak Bertha ještě před svatbou do firmy vložila své věno, poplatila dluhy a ještě i vyplatila Karlova povedeného společníka. Ve svých třiadvaceti letech v roce 1872 se za osmadvacetiletého Karla provdala. Vytvářela mu nejen rodinné zázemí, ale stala se i jeho obchodní společnicí.              

Jednoho srpnového rána v roce 1888 tiše vyklouzla z postele a spolu se svými dvěma syny Eugenem a Richardem neslyšně vytlačila z Karlovy dílny výsledek jeho několikaleté práce. Spícímu manželovi a dvěma dcerám nechala na stole vzkaz, že jedou na výlet za babičkou do rodného Pforzheimu. Bertha se o manželovu práci se vždy zajímala, takže o stroji leccos věděla, ovšem řídit neuměla. Ostatně kdo to tehdy uměl? Naštěstí oba synkové, kterým bylo čtrnáct a patnáct let, bývali v tatínkově dílně pečení vaření, a tak byli trochu znalejší.

Karl si svůj stroj  -  byla to třetí verze jeho trojkolky poháněné jednoválcovým petrolejovým motorem -  nechal patentovat už v roce 1886. Jenže nebyl o něj zájem, zákazníci se nehrnuli, prostě mu nevěřili. A co víc – nevěřil si ani Karl! Byl totiž velký puntičkář. Měl pořád pocit, že musí stroj ještě vylepšit, a teprve potom se s ním může ukázat na veřejnosti. A taky se bál případné ostudy.

Berthě však kuráž nechyběla, a tak se rozhodla, že manželovi opět pomůže. Cesta z Mannheimu do Pforzheimu nebyla bez komplikací. Přestože neexistovaly servisy či „benzínky“, Bertha si se syny poradila. Když se jim zavařil motor, chladili ho vodou ze studní nebo z kaluží po cestě, přetržený řetěz si nechali spravit u kováře. Palivové čerpadlo čistila zase Bertha sponkou na vlasy. Bylo toho více …

WieslochPrvní „benzínka na světě“ – lékárna ve Wieslochu, před ní moderní plastika připomínající slavnou Berthinu cestu

Nádrž měla objem jen 4,5 litru, muselo se proto během cesty tankovat. Jenže kde? I s tím si Bertha poradila. Poslala jednoho ze synů do lékárny pro ligroin, petrolejový éter, který se v té době používal jako čistič skvrn. Přinesl vše, co tam měli – dva litry! Ona lékárna ve Wieslochu funguje dodnes a nese hrdé označení „první čerpací stanice na světě“.

A Karlovi, který už doma nejspíš šílel strachy, poslala Bertha z malého městečka Bruchsal uklidňující telegram tohoto znění: „Vyrazili jsme autem a dorazili v pořádku do Bruchsalu“. To už nebyli daleko od cíle cesty – Pforzheimu, odkud pak přišel další telegram.

Bruchsal

Malebné německé městečko Bruchsal, odkud Bertha manželovi telegrafovala, má i tento krásný zámek

Na zpáteční cestu se pak trojice cestovatelů vydala až po několika dnech za velkého zájmu přihlížejících i dobového tisku. Vybrali si jinou, o něco kratší trasu. Brzy se ukázalo, jak užitečná tato první dálková cesta byla. Díky své ženě mohl Karl Benz zanedlouho rozjet výrobu svého vozu. Bertha Benzová tak světu ukázala, že automobil má budoucnost …

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách si můžete také přečíst:

Reklama