Průvodkyně Jana Dyršmídová: Zájezd dělá správná banda

Jano, vy provázíte cestovatele Stockholmem. Dá se taková poznávačka zvládnout během víkendu? Čeká cestovatele hodně chození?
Je to prodloužený víkend. Přiletíme tam ve čtvrtek a zpátky v neděli, popřípadě v pondělí, pokud máme v programu i univerzitní město Uppsala. Chození je tam hodně. Kdybych řekla, že ne, tak ti, co tam s námi už byli, by si mysleli, že tady lákáme na med… Vždycky se ale z hotelu dopravíme nejdřív metrem. Dá se samozřejmě využívat tramvaj nebo loďka, protože je to město na jezeře - ale město se nejlíp pozná, když se prostě prošmatlává.
Všechna ta zákoutí, co tam člověk vidí, ty parky, spousta fotek, pokoukání, to je určitě lepší, než se pořád převážet metrem. Pod zemí toho člověk moc nevidí.
 
A proč bych s vámi měla letět do Stockholmu? Co by mě tam čekalo?
Čeká tam spousty krásných muzeí, ale nejsou to nudná muzea, kde pod nějakou skleněnou pokličkou je tady kámen, tady kámen. Je tam třeba úplná pecka a to je muzeum Vasa. Obrovská dřevěná loď ze 17. století, 53 m obrovská, prostě nádhera. Pod tím, když člověk stojí, tak mu spadne brada.
Nalákat do Stockholmu je možné na spousty věcí. Nejenom na Vasa muzeum nebo třeba radnici, kde se každoročně pořádá slavnostní banket po udílení Nobelovy ceny. To město je nádherné i zvenčí. Říkám vždycky, že je to taková Praha, akorát na jezeře. Všude věžičky, kostelíky, krásné domečky. Romantické a malebné město s duší.

 
Je program zájezdu povinný nebo se smím trhnout od skupiny?
Kdykoliv se můžete odtrhnout, zajít si třeba do starého města na procházku nebo na večeři, někam k vodě…  Je tam například muzeum Abba - někdo tam musí jít, protože na ní vyrůstal, někdo tam nemusí. Ale když mám někoho, kdo nechce vidět muzeum Vasa, tak jsem schopná ho i dva dny překecávat, aby tam šel, protože jsem si jistá, že by toho jednou litoval.
 
Pojďme se přesunout na Kypr. Tam si létáte odpočinout?
Kypr je spíše relaxační. Program jsme v minulosti trošičku přizpůsobili době covidové. Lidé si chtěli odpočinout, vypnout, neběhat od rána do večera. Tam si člověk může vybrat, na který výlet se který den vydá. Jestli potřebuje více odpočinku, zrelaxovat se na pláži, udělat si volnější program, doporučím, kam by se mohl podívat kousek od hotelu. Anebo se s námi může vydat na nějaký ten dobrodružnější výlet.

 
Co si představit pod dobrodružným výletem?
Třeba jízdu džípy. Jedeme se například podívat na krásnou Lara beach, což je pláž, kde si želvy dělají hnízda. Na konci srpna, září, se brzy nad ránem líhnou nové malinké želvičky. Když tam dorazíme, jsou ještě vidět jejich stopy. A taky označená hnízda. Aby si lidi na to nedali osušku, tak to záchranáři označují takovými koši. Pak se džípy přejíždí z jedné strany poloostrova Akamas na druhou. Tam jsou nádherné dechberoucí výhledy, to jsou panoramata, to je pecka!
 
Na oběd se sjede do přístavu a pokračujeme do krásné laguny, říká se jí modrá laguna, kde se vykoupeme, osvěžíme. Před návratem do hotelu se ještě mrkneme na Afroditinu lázeň. Protože ostrov Kypr je ostrov Afroditin. Je to celodenní výlet. Vyjíždíme asi kolem 9. a kolem 18. hodiny se vracíme na hotel, podle toho, jak chceme zůstat dlouho na té pláži.
 
Zkoušíte si vyrábět sýr Halloumi. Jak to probíhá? A ochutnáváte ho taky potom?
Se skupinou jedeme do soukromé sýrárny, kterou má paní Marie, a tam jsou připravené kádě s různou tou syrovátkou nebo tvarohem. A my to tam ručně hňácáme. Takže nám dají zástěry, rukavice, návleky, čepičky a lidi musí hňácat pořádně, aby když to vyklopí z té formičky, měli krásný sýr.
Marie nám dá vždycky ochutnat jak sýr halloumi, tak sýr anari, pak nám dá domácí marmelády, chléb, rajčátka ze zahrádky… Takže my to máme místo oběda, protože odtamtud odjíždíme vždycky tak nacpaní, že zvládneme už jenom víno.
 
Jinak ochutnáváme nejen tu řeckou kuchyni, ať už je to musaka nebo pasticio, ale vždycky se snažím do lidí dostat nějakou tu rybu nebo mořskou mrchu. (Smích) Takže chodíme do restaurací, kde výborně grilují ryby, sépie, chobotnice… Máme jich vychytaných už hodně. Když se podniká nějaký výlet, řešíme oběd po cestě. Většinou to vyjde na nějaký romantický přístav, kde se griluje maso, a to i rybí, takže potom máme taky plno potvůrek na talíři. 

 
Průvodcujete také Srí Lankou. Co tam zažiju, ochutnám, co si přivezu?
Srí Lanka je strašně krásný a zelený ostrov. Je tam vidět spousta zvířátek, ať už sloni, opice nebo třeba leguáni tam přebíhají přes silnice, přes cesty… Je to tam hodně zelené, opravdu ještě takové ty pralesy, což je krásné. Lidi jsou tam strašně milí, ať už je člověk ve městě nebo v horách, kam taky jezdíme. Na Srí Lance toho člověk uvidí moc, ale je náročnější. To už není vyloženě relax, program je od rána do večera nabitý. Ale co stihneme za tu dobu!
Vždycky na konci zájezdu, ať už je to jenom Srí Lanka, nebo Srí Lanka s Maledivami, máme tři, čtyři dny na pláži. To je taková odměna, když cestujeme od rána do večera. Zasloužený odpočinek.
 
Jak vaří na Srí Lance? Naučila jste se něco, co si třeba chystáte i doma? 
Hodně se tam používá zelenina, maso málokdy, většinou na nějaké oslavy, popřípadě třeba kuře. Ale to tam moc nejíme. Oni ho dělají takovým zvláštním způsobem. Neporcují ho jako my, ale prostě ho rozsekají, takže jsou všude kostičky…

Hodně se používá kari a chili, většina jídel je pikantních. Ale mužským to chutná. Vůbec tam nepoužívají sůl, protože to pálí nebo má příchuť nějakého koření. Kuchyně je tam spíš vegetariánská, ale kolikrát už jsem od cestovatelů slyšela, většinou od mužů, že jim maso nechybí. Že jim ani nepřilo, že tam těch pět, šest dní měli jen jednou kuře a žádný stejk nebo vepřové, protože to mají tak dobře okořeněné.... A taky, že si kolikrát pochutnají víc třeba na dhalu, což je vařená čočka s kořením a bylinkami, než kdyby si dali to vepřové.
 
A co bych si ráda chystala doma já? Mají takovou specialitku, restují banánový květ. A to jsem na Srí Lance viděla poprvé. Připraví ho třeba i s kokosem a pak to mají jako přílohu, součást dalšího jídla. Ale to si v Čechách neudělám, protože ty květy tady nejsou. Ale když vidím někde v obchodě prodávat červený banán, tak po něm jdu hned.
Ty se k nám moc nedováží, protože jakmile se utrhnou, tak se rychle kazí. Když ho člověk utrhne nezralý, tak nedojde, jako ty žluté banány. Sem, do ČR, se vozí zelené trsy, které postupně dojdou, ale červené banány ztvrdnou a tím byste normálně někoho zabila. To je cihla, to pak ani neoloupete. Ale jednou, dvakrát do roka je někde v obchodě vidím, tak to si vždycky koupím. Jsou chutnější, mají takovou jinou chuť, sladší. Ale jsou zase zdravější oproti těm žlutým, jako nutričně výživnější. A mají míň kalorií. (Smích)

 

Z vašeho medailonku se dá vyčíst, že nemáte ráda stereotyp…
To je jasné, to se týká všech průvodců. I cestovatelů.

Ale program je na všech cestách vždycky stejný, tak jak se tomu stereotypu vyhýbáte?
On zájezd nedělá nějaký program, který už je daný. Dělá ho třeba i náhoda, ale hlavně cestovatelé, co s námi jedou. To si myslím, že by mi potvrdil taky každý průvodce. Když se sejde správná banda, tak ten zájezd nemůže být nikdy stejný. Protože můžete jít společně někam na večeři, na drink, záleží, co všechno cestovatelé chtějí poznat. A jestli už po tom dnu nejsou třeba unavení. Samozřejmě stane se. Když jsou na zájezdu starší lidé a program je náročný, tak jsou pochopitelně rádi, že si odpočinou, aby další den mohli jet zase na plné obrátky a všechno krásně vnímat. Ale opravdu, ať už jedete stejný program, tak nikdy ten zájezd není stejný. A z každého zájezdu si i průvodce odnese jiné vzpomínky a jiné zážitky se skupinou.

 
Pokud byste chtěli cestovat s Janou Dyršmídovou, přidejte se na některý ze zájezdů, který průvodcuje a staňte se součástí správné bandy!