Vlasta a
Vlastička je podivínka.
V jedné osobě se totiž ukrývá kleptomanka, masochistka, bytost překypující energií, a bytost, která dokáže být „úplně hodná“.
I
A možná právě proto jim vztah funguje a klape už řadu let.
Zdá se to být neuvěřitelné? Možná to skutečně neuvěřitelné je, ale je to ze života. Ze života, který dokáže být nudný, bláznivý, šílený, jednobarevný či děsivý.
Život přináší různé situace, vytváří různé vztahy a přiděluje nám někdy prapodivné vlastnosti....
„Ona je Vlastička moc hodná ženská, jenom jí občas jako v tý hlavě přeskočí a pak se chová tak divně... Ale je to hodná ženská, to jo,“ pokyvuje hlavou paní Jana, kamarádka Vlasty.
„Víte, dyť voni si už i tady v tom obchodě zvykli, že Vlastička sem tam něco ukradne, ale vona už je holt taková a nemyslí to zle. Vona to prostě jenom potřebuje ke svýmu životu. Ani policajty na ní už nevolaj!“ mává Jana rukou směrem k malé samoobsluze.
„A co já pamatuju jsou s
„Von je
Provokuje ho, dělá mu naschvály. Schovává mu věci a pak se řechtá, když je von půl dne hledá... No a dělá mu i daleko horší věci!
A tak je to pořád dokola. Ale voni to už vo nich všicí tady věděj, že sou takový trochu popletený. Ale sou to hodný lidi, to jo.“
Jana dopíjí svoje pivko a prohledává kapsy, zda nenajde drobné ještě na jedno.
Našla pět korun.
Vytáhla jsem z peněženky dvacku a s díky za rozhovor jí ji podala.
Vlasta s
Pomalu nabírám do plic vzduch nakažený plísní a ťukám na dveře....
Děj se vůle boží – jak by řekla moje babička.
Otevřít mi přišel
Bezzubým úsměvem mě ujistil v tom, že má dobrou náladu a že se rozhodně nemusím bát o své zdraví.
Stejně se bojím.
„Sedněte si, slečnó, vona Vlasta tu bude hnedka,“ ukazuje na křeslo, kde potah není přes vrstvu oblečení ani vidět.
Nesedám si. Říkám, že ráda postojím, že se mi tak lépe pracuje....
Chci čaj? Nebo kafe?
Kroutím hlavou. Nechci. Fakt ne.
„Heleďte, řeknu vám to takhle. Je to dobrá ženská, jenom prostě sem tam potřebuje kapánek ukočírovat. Páč jinak bych z ní už dávno zešílel.
Vona to nepřizná, ale má mě ráda a váží si mě. To já vim moc dobře. Možná si myslíte, slečnó...
(opravdu to slovo vyslovoval tak, že vyznělo jako „slečnóóó“)
.... že nejsme šťastný, ale to jo, to my sme.“
O čtyřicet minut později přichází Vlastička s taškou plnou nákupu.
V hlavě se mi okamžitě zrodila otázka: Co z toho asi nezaplatila?
Zahnala jsem tu myšlenku a donutila se soustředit zpět na vztah "
Vlasta: „
No, někdy ho dost naštvu... a nevim proč. Tak to prostě cejtim. Ale vono to tomu vztahu, tý lásce taky pomáhá. Nemyslete si, že se pak neusmíříme.“
Oběma září oči jak pronikavé, nadpozemské světlo na noční obloze a já jim věřím, že jsou spolu šťastrni.
Vážně... věřím jim to.
Žijí si ve svém světě, do kterého proniknout není vůbec lehké a jehož pochopení je pro obyčejného člověka téměř nemožné.
Jejich byt připomíná skládku a sám
Každý jsme jiný a každý máme svůj svět.
Mně připadali
A o tom ten život je.
Nový komentář
Komentáře
Dočetla jsem někde ve čtvrtině článku- o opilcích si číst teda nebudu....
Podobne clanky vychazi obcas i v serioznejsich periodikach, napr. v Reflexu, i kdyz vic propracovane a vetsinou s fotodokumentaci, tak co ten udiv. Takovy holt je zivot a osobne beru i pohled do tohoto sveta, clovek si pak nejak intenzivneji uvedomi, jak "relativni" je stesti a dvojnasob si vazim sveho nesmradlaveho domova
.
vecernice:
Mzdová účetní jé
asi tu práci přestanu radši dělat!!!Mě se ten článek líbil.Zajímá mě jak takoví lidé žijí.
nějak mi unikla pointa článku...
tyhle články mě někdy deprimují
shromažďování věcí není v IQ, je to psychická nemoc
Tak mám z reakcí pocit, že tenhle článek se sem moc nehodí...
Nejsou tam autentické fotky, není tam slovo psychologa, chybí tam "podstatné" informace o tom, jak protagonisté příběhu financují svůj život, autorka článku naivně spoléhá na schopnosti samostatného myšlení čtenářek a ponechává vytvoření závěru pouze na nich... prostě to není článek do tohoto magazínu
Trinii: Sbírat staré nepotřebné krámy je jakási nemoc. Krásně to popsal Bohumil Hrabal a podle něj takto postiženého zahrál Jaromír Hanzlík, tuším ve Slavnostech sněženek.
Myslím, že smysl článku dokonale vystihují ty poslední dvě věty
.
mě tu tak trochu chybí nějaká skutečná fotka těch lidí
oprava: raději na veřejnost
kdyby tahle stránka..
Manx: nepřipadáš si trochu jako rasistka? každej, kdo má tmavší pleť hned nemusí bejt socka a vyžírka.. tenhle pohled na svět se mi fakt hnusí. znám spoustu cikánů, který sou v pohodě. vím, že je jich víc špatnejch, ale to hned neznamená, že sou takový všichni, takže bych si radějina veřejnosti nechala takovýhle narážky.. představ si, že by mezi námi na serveru byla romka. jak jí asi bude? asi jako tobě, kdy tahle stránka byla mezinárodní a ty by sis přečetla názor francouze, že česko je rozvojová země. nic pěknýho.
jinak článek se mi taky zdál o ničem, nápad možná dobrej, ale žádná zápletka, žádnej konec. stačilo by to popsat ve 2, 3 větách. ale rozhodně autorce pochvala za odvahu že vlezla mezi takový případy. seš fakt statečná..
Manx: to je pravda...
ale prostě nedokážu pochopit zálibu lidí nosit si do bytu staré nepotřebné krámy z popelnic ( i dkyž někdy se tam objeví třeba dobrý nábytek, to je ok pro někoho kdo na to nemá)... přece i když nemám moc peněz, ale bydlím tak si to můžu aspoň udělat pěkné, i když skromné.
Nemám takové lidi moc ráda, teda je mi jich hodně líto... Ale ten pohled každý den a čím je tepleji tak tím víc jich vylézá a po cestě všude roztahaní s vínem a lahváčema, někdy ty blbé kecy připitých chlapů fuj...a ten hnusný smrad v mhd. Nechtěla bych dopadnout jako socka v plesnivém bytě.
jooooooooooo to byla kravina. koukám, že si dneska opravdu nepočtu... no ale jsou tu i názory, že se to líbilo.... takže proti gustu žádnej dišputát.... pa pa pa
Taky mi to přišlo nedokončený. Ivan je podivín. V čem? Že mu to nevadí? A proč kde na to berou? Byl ten nákup opravdu kradenej?
Já obdivuji Markétku, že šla k těmto lidem do bytu. já bych takovou odvahu neměla a hlavně bych se dost štítila. Nejsem žádná štítivka, ale těmto lidem se radši vyhýbám. Jinak je pravda, že ten článek mohl být něčím ještě spestřený, ale pochvala za odvahu
Manx: no kde by na to brali - žijou ze sociálních dávek, jako plno jinejch podobnejch. Občas něco ukradnou, a tak. Ale protože jsou to "hodný lidi", nikdo s tím nic nedělá...