Za prací dojíždí také čtenářka Pajda. O její zkušenosti s jedním „prudce inteligentním“ přestupem a také o práci, za kterou musela dojíždět 80 kilometrů, si můžete přečíst v této novince.

Další čtenářský příspěvek k dnešnímu tématu zaslala čtenářka Pajda. Jak komplikované mohou být cestovní výkazy, to už si přečtěte níže...

Dneska už jezdím do práce sice „divně“, ale docela v pohodě. Ráno mi jede přímý autobus, který je na místě za cca 10 minut, odpoledne někdy jede dokonce i zpět, a když nejede, tak přestupuji - v ideálním případě jedu cca 20 minut, v „neideálním“ asi 58 minut - délka trasy 7 kilometrů, ale zato s prudce inteligentním přestupem, kdy lokální spoj je přípoj jen pro ty vlaky, které v okolních obcích nestaví...

Nicméně mnohem hezčí zážitek mám z doby, kdy jsem pracovala v docela slušně vzdáleném městě. Tedy asi ne až tak vzdáleném (pouhých 80 kilometrů), ale bez jakéhokoliv rozumného spojení. Šlo o práci částečně z domu, na místě jsem musela být 3 dny v měsíci, bohužel se začínalo v sedm ráno a ty tři dny byly vcelku a přes víkend. Když se kontrakt domlouval, dostala jsem samozřejmě nabídku, že můžu spát v místě, protože pět přestupů, nutných k dojetí, bylo opravdu hodně. První noc byla v hotelu svatba, ke všemu naší muzikální menšiny. Hitůvky rómské i nerómské zněly až do rána a já spala asi tak 5 minut. Druhou noc byl ve městě ohňostroj a nějaká slavnost, takže opět nic... další pokusy jsem vzdala.

Dohodly jsme se s vedoucí, že práci zahájí asistentka (šlo o přidělení materiálu podle zaslaného rozpisu) a já přijedu o něco později. I tak jsem z domu vyjížděla o půl páté a domů přijela kolem osmé večer... ale šlo to přežít. Jediným zádrhelem bylo jízdné. Místo výkonu zaměstnání jsem měla doma, takže cesta byla hrazená, ale mělo to háček: protože v tu dobu se u nás zrovna zaváděl integrovaný dopravní systém, a některé spoje v něm byly, jiné nebyly a z dalších v něm byla jen část cesty, podařilo se mi nashromáždit 9 různých kombinací dokladů k proplacení, samozřejmě každý na jinou částku. Vedoucí sice skřípala zuby, ale cesťáky si vzala a pečlivě je schovávala až do okamžiku, než jí přišla kontrola z EU. Pak jsem dostala SMS: „Vykaž si jakýkoliv auto a všechny cesty budou na něj!!!!!“ a já přepisovala 21 cestovních příkazů... kupodivu to prošlo a úřední osel byl spokojen. O to, že jsem v té době neřídila ze zdravotních důvodů, se naštěstí nikdo nezajímal.

Pajda

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 31. ledna 2012: Cestování za prací

  • Dojíždíte za prací?
  • Jste spokojená, že dojíždíte, nebo vás to štve?
  • Jakou vzdálenost musíte při cestě do práce urazit?
  • Platí vám zaměstnavatel výlohy spojené s dojížděním do práce?
  • Jaké dopravní prostředky při cestování do práce využíváte?

Panečku, to je otázek a přitom to téma vypadalo tak jednoduše. No, jsem zvědavý, jak mi na otázky odpovíte. Odpovídejte, prosím, formou příběhů, které budou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu, tedy chcete-li mít větší šanci na uveřejnění a případně i získání dárku: knížky z nakladatelství GRADA - Jak hledat a najít zaměstnání a sladkých tyčinek MILKA ChocoLilaStix (třeba pro obalení nervů při cestování). Dárek obdrží jedna z přispěvatelek k tomuto tématu, jejíž příběh uveřejním. Příspěvky posílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže).

Uzávěrka zasílání příspěvků je 30. 1. 2012 ve 14.30 hodin.

kniha

milka

Reklama