Na sklonku podzimu před 3 nebo 4 lety jsme vyrazili na Šumavu na prodloužený víkend s kolama. Penzionek jsme si objednali po internetu. Nadchl nás už zvenku a zevnitř to bylo ještě lepší! Malá recepce i restaurace v přízemí rustikálně a útulně zařízená, jídelní lístek bohatý, ceny jídel i pití velmi mírné. Pokoj s koupelnou voněl novotou a čistotou, a to vše zřejmě za zaváděcí cenu i se snídaní pro oba 300,-. Snídaně neuvěřitelná: plný velký stůl všeho možného k výběru a při večeři, když jsme zjistili, že jsme jediní Češi v penzionku, jsme už začínali pochybovat, že se nejedná o platbu v eurech. Navíc nám pan majitel ochotně poradil s výlety a naplánoval cyklotrasy.
Odjeli jsme po 4 dnech náramně spokojení, ovšem to hlavní, proč to píšu,
teprve přijde.
Poslední noc jsem usnula unavená s prstýnky na rukou, zřejmě oteklých od dlouhé jízdy na kole v mimořádně teplém počasí, a jak mi tak v noci vadily, v polospánku jsem je sundala a strčila pod postel. Že je nemám, jsem zjistila až v Praze. Okamžitě jsem volala do penzionu, i když jsem věděla, že naděje, že se s nimi setkám (byly památeční, nejen zlaté), je mizivá. Pan majitel mně nejdříve řekl, že žádné prstýnky nenašel, ale že v pokojíčku luxoval pod postelí, že ještě nevysypával pytlík z vysavače, a ať zavolám za půl hodiny.
Dovedete si jistě představit mé překvapení, doslova šok, když mi radostně
sděloval, že prstýnky ve smetí našel a ještě nabídl, že mi je do Prahy
přiveze jeho dcera, která pracuje kousek od mého zaměstnání a jezdí domů na víkendy.
Když si takhle ráno oba prstýnky navlékám, s vděkem si velmi často vzpomenu na toho milého „hoteliéra" z Hamrů a mám skvělý pocit, že poctiví lidé ještě existují!
Nevím, zda onen penzion v Hamrech ještě vůbec existuje, jmenovalo se to
nějak jako Hospoda u lesa nebo Chalupa pod lesem, nějak tak, na netu už jsem to na severu www.ceskehory.cz jako tehdy nenalezla.
Anai
Soutěž: jachta
Milá Anai,
a nebude to jako s tím pořekadlem „Za dobrotu na žebrotu?" Že by ho ta poctivost a slušnost přivedla na buben? Nechtěla bych to v žádném případě přivolávat, ale možná bude nejlepší přesvědčit se na vlastní oči a udělat si tam výlet.
Nový komentář
Komentáře
Rikina: mě by nenapadlo sundávat prstýnek, ani při vyhrabávání auta jsem ho neztratila, ani při potápění, ani při ničem jiném
Ťapina: proč hned do závěje, ženy nemají kapsy?
Eventuálně kabelku, kam by se daly prstýnky ukrýt?
Ambrož: Ano, mnohem lepší je odložit si je za tím účelem do závěje
Jedna paní ztratila v zimě, když vyhrabávali auto ze sněhu, dva zlaté prstýnky, pak to obrečela u mojí tety. A moje tetička chodila na jaře kolem lesa tak dlouho, dokud jí je oba nenašla
Jestli vrátil prstýnky,to je pro jeho dobro. Lidé se do poctivých penzionů rádi vracejí nebo doporučí známým.Znám to z vlastní zkušenosti.
Holky, to je možné, že ti milí lidé zkrachovali, fakt to nemohu najít, ani číslo nemám... dlouho jsem na Šumavě nebyla, asi se tam fakt podívám!
Anebo že by fakt záhadný pohádkový děda???
Asi by fakt nebylo na škodu si tam znovu zkusit udělat prodloužený víkend... i když někde poblíž, aby jste zjistili, jestli tamní hotýlek ještě existuje.
Hezký příběh.
Jé, to je jak pohádka. I ten závěr:....a pohádkového dědečka už nikdy nikdy víckrát neviděl...