Ahoj redakce, když jsem viděla článek o svatbě, musím reagovat.

Manžel mě požádal o ruku 27. června 2005 na Černé věži v Českých Budějovicích a já byla v tu chvíli ta nejšťastnější holka na světě. Úplně se mi podlamovala kolena, ale byla jsem šťastná - hurá, budu se vdávat, chtělo se mi křičet na celý svět.

A od toho dne jsme začali plánovat svatbu. Důležité bylo, kdy a kde, takže jsme se domluvili, že si své ANO řekneme 3.6.2006 ve 12 hodin na zámku v Jaroměřicích. Já hned začala vybírat šaty a plánovat, protože jsme v té době bydleli přechodně v Českých Budějovicích a svatba měla být na okrese Třebíč.

Nebylo dne, kdy bych na náš den Dé nepomyslela. Pak začal ten kolotoč - výběr šatů, obleku, květin, zajistit občerstvení, obřad, prostě všechno s tím spojené, ale bavilo nás to, taky koho by to nebavilo... Každý nám říkal, že ještě máme čas, ale když jsme šli v srpnu zamluvit hned hudbu, tak nám řekli, že už mají dávno termíny na červen obsazené, takže nebylo proč čekat.

Důležitá byla i otázka peněz, ale nechtěli jsem na naší svatbě šetřit, takže „TO" nakonec vyšlo na 65 tisíc. Na svatbu jsme pozvali asi 80 lidí.

V náš svatební den nám při cestě na zámek pršelo štěstíčko a já skoro celý obřad probrečela, jak to bylo dojemné. Po obřadě jsme se šli společně s rodinou (22 lidí) naobědvat a pak se pokračovalo v místní sokolovně, kde byla nachystaná hostina, hrála hudba, peklo se prasátko, hrály se hry. Tam už byli i kamarádi a bylo to skvělé, všichni se bavili.

Svatba určitě stála za to, byl to nejkrásnější den v našem životě... kéž by bylo takto krásné celé naše manželství. Klidně bych se vdávala znovu, ale za stejného muže...

Lucie Svobodová


Tak tady mám odpověď na to plánování. No vida, jak to šlo rychle. Ta data mě fascinují, myslím, že je důležité s kým a ne kdy.:) I když třeba někdo to má opačně, hlavně aby se vdal či oženil 11.11.2011. :) Nebo máte nějaké jiné magické, ale zaručené datum?:) Ale stejně... Ta fotka je moc roztomiloučká.