Aneta je těhotná se svým prvním dítětem a momentálně je v osmém měsíci. Ví, že čeká chlapečka a s manželem už mají asi měsíc vybrané jméno, které všechny v okolí strašně zajímalo. Aneta se rozhodla, že si nebude hrát na tajnůstkářku a kdo se jí zeptal, tomu popravdě odpověděla. Reakce příbuzných ji ovšem vůbec nepotěšily.
Foto: Shutterstock
„Vím, že některé maminky jméno oznamují až po porodu, ale já jsem měla takovou radost z toho, jaké jsme s manželem vybrali, že jsem nechtěla nic tajit. Ale kdybych bývala věděla, co bude následovat, nikdy bych ho nikomu dopředu neřekla. Vybírali jsme opravdu dlouho a nakonec jsme se dohodli, že to bude Dušan. Myslím, že se jedná o docela tradiční jméno, které se sice už teď moc nepoužívá, ale aspoň náš chlapeček ve třídě určitě nezapadne,“ říká Aneta.
Přestože Aneta je s výběrem spokojená, radost jí kazí reakce ostatních lidí. Její kamarádka jí například řekla, že takové jméno se přeci vůbec nehodí pro miminko a že její babička měla psa Dušana, takže už ho bude mít s ním navždy spojené.
„Když jsem ho sdělila svojí mamce, jen se ušklíbla a řekla, že je tolik krásných jiných jmen a že máme naštěstí ještě čas vymyslet nové. Kolegyně v práci vyprskly smíchy a nechtěly mi věřit, že si z nich nedělám legraci. A manželova maminka prohlásila, že přeci nechceme chlapečkovi hned po narození takhle ublížit. Strašně se mě to dotklo. Přitom když jsem otěhotněla, tak mi všichni říkali, že doufají, že nevymyslíme nějaké šíleně moderní jméno, co má teď každý druhý. Nebo naopak nikdo, protože by ho lidé v okolí ani neuměli vyslovit. No a evidentně jsme se nezavděčili ani Dušanem. Měnit ho nebudeme, ale doufám, že po narození se všichni uklidní a už se nám nikdo nebude vysmívat. U dalšího dítěte ale nic nikomu dopředu neřeknu,“ uzavírá Aneta.
Zdroj: respondentka Aneta
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Vždy si říkám, že je to pouze na rodičích a mně se líbit nemusí. Jen je pravdě, že občas je k smíchu, co někdo dokáže vymyslet. Jméno a příjmení by mohlo trochu ladit. Já chtěla jména bez diakritiky, ale stále klasická.
Dušan je pěkné jméno. Je to jen na Vás, co vyberete. Hlavně ať je děťátko zdravé.
Jméno Dušan je pěkné a stůjte si za svým. Když moje dcera čekala vnučku a řekla, že to bude Viktorka, tak první moje bylo Viktorka u splavu. Hned mě to ale přešlo a těšila se na vnučku. Říkáme ji VIKI. Moje babička vždycky říkala, že každé jméno je pěkné, když se hezky řekne a používá.
Z kritiky bych si nic nedělala je to jejich věc jak pojmenuji svého syna.
V podstatě je to jedno. Téměř každý dospělý svéprávný jedinec se může nechat přejmenovat, a to křestní i příjmení, když na to přijde. Je to sice otravné, musí se předložit milion dokumentů, a následně po té změně jména si člověk musí vyměnit všechny doklady, smlouvy a podobně, což je taky na dlouhé lokte, ale dá se to, pokud na tom skutečně někomu tolik záleží. Občas mě to napadlo, když jsem někde po stopadesátéšesté hláskovala své příjmení a stejně to napsali blbě, ale zas na druhou stranu proč bych měla takovou změnou usnadňovat život lidem, co neumí správně napsat čtyři slabiky, ani když se jim to říká pomalu a několikrát.
Toto jméno bych synovi nedala, protože se mi nelíbí, ale ani by mne nenapadlo, kritizovat to někomu jinému. My jsme pojmenovali děti poměrně universální, vědomě zcela bez diakritiky, ale např. česká prababička reagovala na jméno Monique u vnučky zamračeně. Monika by prý byla lepší, i když prý také hnusné jméno. :D Vnuk Matthias také nepotěšil, Matyáš by byl hezčí samozřejmě. Naštěstí je to výhradně na rodičích a vůbec nikomu, ani z rodiny, ani z cizích, po tom nic není. Jinak, také jsme jména řekli až po narození. Líbilo se nám, že to jméno víme jen my dva a že je to prvních pár hodin s novým miminkem naše neskutečně osobní chvíle. Jen my a nový člověk a nikdo ještě neví, jak se jmenuje. Dotazy "kolik jsi přibrala" a "kojíš" jsem ignorovala, klidně opakovaně. :D
Dušan je krásné jméno. Jestli následuje ladící příjmení, rozhodně to bude daleko lepší než nějaký Matthias nebo Sven.
No a evidentně jsme se nezavděčili ani Dušanem
To jako fakt někdo řeší jméno svého dítěte, aby se zavděčil okolí? Tak nevím, co by nastalo, kdyby jim oznámila že to bude Josef nebo Josefa jako kdysi já. Nevím co si kdo myslel, ale mě do očí neřekl nikdo nic a kdyby řekl, bylo by mi to jedno.
Kdo se moc ptá, moc se dozví.
V dobách, kdy se narodili mí synové, nebyly podobné otázky relevantní, protože se rodilo v porodnici, nikdo si nevymýšlel domácí porody, a na dotaz, co to bude, se dalo odpovědět, že pravděpodobně dítě, detaily se zjistily až po porodu. Tudíž se nikdo takhle blbě neptal. Dotaz "kolik jsi přibrala" je na facku i teď, nikdo se špetkou společenského vychování se takhle nezeptá. 
Jméno je věc rodičů, nikdo další do toho nemá co kafrat, maximálně na matrice, kdyby si rodiče vymysleli úplnou ptákovinu, jaká se nedá použít. No a jestli se někdo tomu jménu vysmívá, no tak co už, komu není shůry dáno, to holt v apatyce nekoupil, a tak je třeba dotyčného brát. S velikou rezervou.
Já také prozradila jméno dopředu. S tím, že miminko je Vojtěch přišli moji rodiče do nemocnice na návštěvu. Moje maminka chlapečka chovala a nazývala ho Vojtíškem. Taťka koukl na postýlku a povídá "Helenko, jseš si opravdu jistá, že chováš Vojtíška?" A mamka koukla na zavinovačku a v klidu začala miminko oslovovat: " Víťo, Vítečku, Viťulko, no a když budeš zlobit budeš Vítězslav. A vítězství i tak budeš mít v kapse. Jo, konečně jméno s příběhem " a s těmi slovy si dali s taťkou pusu a potom jsme se všichni objali. A já bulela jak želva
.
Dodnes věřím, že to jméno nám na poslední chvíli bylo doslova vnuknuto. Myslím, že díky němu mé dítě překonalo mnohé peripetie. Dokonce i ty, kdy ani lékaři nevěřili, že to je možné. Z dítěte navzdory je dospělý muž a sám už dítě má.
Každý má svůj osud a Dušan je krásné jméno. Milé i oduševnělé. Mě se tedy líbí moc
Ačkoli bych tak dítě nepojmenoval ani za zlaté prase, nikdy bych si nedovolila takhle nevkusné kritizovat cizí volbu. Oba se shodli, tak je vymalováno. Osoba cizí, respektive nerodič, si může myslet, co chce, ale tím jeho pravomoci konci.
Vyloženě mě pobavil argument, že se jméno pro mimino nehodí( ono to nebude mimino na věky, víme?) A především, že se tak jmenoval babiččin pes. Jen si představte, kdyby takhle argumentoval každý. Třeba moje babi mívala psa Jonáše a fenku Terezu. To by bylo srandy
Taky jsme u jednoho z dětí tohle udělali a bylo to naposledy. Taková aféra, jakou tchyně dělala, i když to nebyla její věc, to bylo něco. Jméno jsme vybrali jiné, ale bylo prozrazeno až po porodu a u dalšího dítěte se předem nic neřeklo. Jméno pro dítě vybírají rodiče, bez ohledu na to, zda se ostatním líbí.
Na ostatní bych se vykašlala, když se Aneta domluvila s manželem je to jejich věc. Dušan je pěkné jméno, navíc znám samé šikovné Dušany. Moje kolegyně z práce asi před 15 lety dali s manželem synovi jméno Marek a její tchyně taky šílela a dělala ostudu na matrice, tam ji slušně poslali někam, protože to nebylo v její pravomoci. Nakonec si na Marečka zvykla.