Ale zpět na začátek. Po letech manželství jsem potkala svoji první, neopětovanou lásku. Kdysi, ještě než jsem se vdala, tam nějaký jemný náznak sympatií byl, ale oba jsme byli nesmělí a než jsme si to stačili říct, tak on šel na vojnu.
Když se do práce (byla to tehdy obrovská totalitní fabrika, kde se všichni sice navzájem osobně neznali, ale od vidění ano) po dvou letech vrátil, tak já už studovala vysokou školu. Minuli jsme se. Po škole jsem se hned vdala, vzala jsem si kluka, s nímž jsem chodila už čtyři roky, spolu jsme zvládli nejednu krizi. Co na tom tedy měnit? Znali jsme se, nikdo jiný, kdo by mne přitahoval v době studií, v mém okolí nebyl. Takže jsem došla k závěru, že náš vztah je neotřesitelný ve svých základech. A byla svatba.
Jenže pak jsem narazila na svoji tovární platonickou lásku, tedy na Milana. Je vcelku vedlejší, za jakých okolností to bylo, protože, řečeno slovníkem červené knihovny, to bylo osudové setkání, mělo k němu dojít, jak jsme to oba nahlas před sebou ospravedlňovali, a hlavně se tomu nedalo odolat. Byl sám, takže na jeho straně žádná překážka nebyla.
Měla jsem ráda oba dva muže, ani jeden nehrál v tu dobu v mém životě vedlejší roli. A oba dva o sobě věděli. Někdy jsem si říkala, jestli je to vůbec možné, pod dojmem starých a možná osvědčených mouder, že srdce přeci patří pouze tomu jednomu jedinému. Jenže když oni se tak dobře doplňovali...
Když se na to dívám s odstupem času (dlužno dodat, že jsem se po x letech s Milanem rozešla a pak jsem se teprve rozvedla), tak v tom nepatrný rozdíl přeci jen vidím.
S milencem jsem byla víc dítě, s manželem zase dospělá ženská. Bavilo mne obojí. Ale proč by se měly tyhle dvě role v určité životní etapě vylučovat? A když se nevylučovaly, tak proč je nenaplnit? Se dvěma muži. Jeden byl víc dítě, druhý víc dospělý... 
Časem to ale začalo být únavné a stereotypní. Uvědomila jsem si, že mi manžel toleruje milence, což asi není normální, a zjistila jsem, že mu to vlastně tak vyhovuje, protože má víc času na sebe. Ano, nastalo tam odcizení. Aby ne... A soucit byl pryč. Jeho tolerance ovšem taky.
A milenec? Ten dospěl k závěru, že jsem pro něj neperspektivní partnerka, když se nechci rozvést, a začal hledat nové ženy, takové ty perspektivní, rozhodné a možná hlavně vdavekchtivé.
Možná se vám stalo něco podobného, možná naopak kroutíte hlavou, že jsem ženská, která nevěděla, co chce. Možná vám může připadat, že jsem obyčejná nevěrnice, která svůj sexuální úlet nazývala láskou, ale já vím, že to tak nebylo... Tehdy jsem to vnímala jako takzvanou Sophiinu volbu...
Se svolením své přítelkyně napsala
Nový komentář
Komentáře
anonym 74:
v_erunka: nezlob se na mne, ale ten Tvůj 1. odstavec na mne působí jako agitace do sekty ...
Styl, jakým zde píšeš, není adekvátní Tvému "údajnému" věku. Mě jsi teda nepřesvědčil/a ...
Viola*:
Taky si to tak představuju, to musí být zajímavé.
Nějak tomu nevěřím, určitě měl manžel milenku a tak ti to "toleroval" a ona si myslí, že jí to opravdu toleroval!
A jak mohla žít, když byla s manželem, to myslela na milence a naopak? A co svědomí, jak se jí spalo, žilo, pracovalo...? fuj
v_erunka: "Nedráždi muže, je silnější"
a kde žiješ, v mladší době kamenné???
zastávám názor, pokud se s partnerem/manželem/ nedohodnu na řešení situací které mi vadí, tak je lepší se decentně rozvést.Mít dva chlapi a lést s prominutím z postele do postele, je odporné.Myslím že člověk nemůže být šťastný, když někde má pouze tělo a jinde duši.Ta paní musela být nešťastná a přitom slabošská, že neuměla manželovi říci co ve vztahu postrádá.Nemá cenu to komentovat, prostě toto se nedělá.A snad každému se to někdy vrátí, kdy to nejméně čeká.
v_erunka... chlape,uz byste mohl skoncit:)
Protoze tahle definice zeny:
Na ženě je krásné to, že dělá celý život radost svému manželovi
...me vazne dostala :)))))))))))))))))
a jdu delat radost partnerovi.. koupim si cestou manasky :))))
V_erunka + J-A-N-A + pansky anonym:) hezky roztrojeni osobnosti :)
To clovece nevis, kde ti hlavy stojej co ?:)
Ježíšmarjá! Nejprve má dva chlapy a potom ještě přítelkyni!
!
Sodoma hadra
v_erunka: A co je podle tebe krasné na muzi?
Anonym 50: Ono to je těžký. Nevím, jestli a jak dlouho jsi ženatý, al etřeb ajednou poznáš sám, že něco jiného je stabilní láska manželská a něco jiného dobrodružné erotické poblouznění. A může s eto stát muži jako ženě.. je fakt, že muži (obecně) s s tím líp vyrovnávají a neboří kvůli němu rodinu. Ale jsou i výjimky.
Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě...
Morticia: Já myslím, že srdce nemyslel
v_erunka: tak to tak neprozivej...
Rozhodně bych tu ženu nesoudila. Co se stalo, stalo se a pro ni to byla životní zkušenost. A každá životní zkušenost, ze které člověk vyvázne se zdravím, je velké +
Fakt se musím smát lidem, co se tváří, že jim by se tohle NIKDY stát nemohlo. Protože ti jsou na nejlepší cestě aby se jim to stalo.
Morticia: je to možný
...
já teda nevím,ale ještě jsem neslyšela, že by se MILENEC rozešel s ženou proto,že se ona nechce rozvést
....to spíš naopak, pustí jí k vodě proto, že se chce rozvést a mohla by se mu nedejbože pověsit na krk....
mám něco zdánlivě podobného. Nemůžu říct, že miluji dva muže. Ten se kterým jsem, je moje velká láska, moc moc ho miluji, ale občas se mi do cesty postaví ten druhý, ten po kterým jsem toužila skoro pět let a občas jsem ho i měla....nevím, jestli to můžu naspat jako že ho miluji, to spíš ne, spíš je tam jen ta náklonnost k němu. Ale vím určitě, že toho druhého bych nechtěla, je to velkej sukničkář a já šílená žárlivka
A možná právě proto, že se mu vyhýbám se mi občas stane, že když ho vidím, mám pocit, že mi srdce vyskočí z těla
Nemohla bych si vážit muže, kterýmu by na mně tak málo záleželo, že by mi otevřeně toleroval milence. S takovým chlapem, jak už tu bylo řečeno -bačkorou - bych nevydržela. Trocha tý žárlivosti prostě do vztahu patří.
Mě je až trapně napsat, že mám to štěstí a podařilo se mi skloubit milence, muže který miluje mé dítě a muže, který vydělá do jednoho.
Ale lásku ke dvěma mužům neodsuzuji a něco podbného jsem jako svobodná taky zažila. Můžu říct, že to bylo psychicky hodně náročné
, ale krásné 
Lilijka: souhlasím, taky jsem kdysi měla pocit, dokonce víckrát, že miluju dva muže najednou a teď po létech vím, že to byla jen iluze a namlouvání si něčeho! Když člověk "opravdu" miluje, tak fakt jen jednoho!