Pečeně na česneku, topinky, bramborák... řada pochoutek, kterým dodává ten správný šmak česnek, je téměř nekonečná. Jeho vůně (nebo snad zápach?) v místnosti často také nebere konce. Ano, je jednoduché otevřít okno, ale... v mnoha malých kuchyních často chybí a ti, kdo ho mají, v současném nevlídném počasí neradi pouští do svého draze vytopeného bytečku kousavou zimu a vlezlé vlhko.

Řešení ale přece existuje dávno a má jméno digestoř.

Odsavače par sice patří k základnímu vybavení kuchyně, ale často bývá jejich funkce omezená. Zvlášť do hromadně stavěných bytů se kdysi kupovaly kvůli nižší ceně přístroje s podhodnoceným výkonem, v panelových a bytových domech často nefungují odtahy ve stoupačkách, a navíc, pamatujete si, kdy jste věnovali digestoři nějakou péči a například vyčistili nebo koupili nový tukový filtr?



Digestoře se dělí na dva základní typy - odtahové nebo recirkulační. V prvním případě se vlhký vzduch a zápach odvádí potrubím ven. Jejich instalace je většinou o něco dražší, ale následná péče mnohem jednodušší.  Recirkulační odsavače -stále se však liší názory odborníků, zda jsou či nejsou tím správným řešením -  pouze zavěsíte na zeď, ale v dalších letech od vás vyžadují pravidelnou péči. Uvnitř digestoře se nachází filtr s aktivním uhlím, který zbaví vzduch zápachu a také zachytí přebytečnou vlhkost, která se později postupně uvolňuje zpět do místnosti. Má-li tento systém fungovat, je nutné uhlíkové filtry pravidelně měnit. Doporučuje se interval půl roku. Skutečná doba závisí na tom, jak často a co vaříte. Za nový uhlíkový filtr zaplatíte přibližně 200 až 600 korun.  
V každé digestoři však najdete minimálně jeden základní filtr, a to tukový. Zabraňuje tomu, aby se tukové částice dostaly do motoru digestoře. Nejprve by snižovaly výkon a ve velkém množství by ho mohly i poškodit. Proto je nutné o filtry pravidelně, což znamená zhruba dvakrát za rok, pečovat - tedy vyměnit je nebo umýt. Nejlevnější tukové filtry jsou vyrobené z netkané textilie připomínající molitan. Sice se považují za jednorázové, ale můžete je jednou či dvakrát vyprat. Po čase však budete stejně muset koupit nový. Nejde však o nijak závratnou částku. Cena se pohybuje kolem 100 korun. U přístrojů střední třídy a dražších objevíte filtry kovové. Jejich životnost je prakticky neomezená. Stačí je několikrát za rok umýt, můžete je dát i do myčky. Vyrábějí se z nerezu nebo hliníku, lze je také ošetřit speciálním chemickým procesem, aby je nepoškodil tuk ani čisticí prostředky. Pokud byste přesto potřebovali nový, přijde vás přibližně na 100 až 300 korun.



Má-li být digestoř účinná a odstraňovat rychle zápach a přebytečnou vlhkost z kuchyně, musí mít odpovídající výkon. Poradí vám jej v každém kuchyňském studiu, ale zvládnete ho vypočítat i sami. Stačí použít pravidlo, že vynásobíte-li objem místnosti krát deset, získáte tak správný počet metrů kubických za hodinu. Tuto hodnotu ale raději konzultujte s odborníkem. Pokud totiž u odtahových typů použijete delší potrubí pro odtah vzduchu, snižuje se tím i skutečný výkon. Podobně se uvádí, že pro kuchyni propojenou s jídelnou nebo obývacím pokojem stačí násobit objem pouze pětkrát. Pozor! Musíte však započítat velikost obou místností. Jestliže si zvolíte typ s nízkým výkonem, bude dlouho trvat, než z prostoru zmizí nepříjemný zápach, stejně tak bude na klima v místnosti negativně působit zvýšená vlhkost vzduchu. Podobně platí, že nic se nemá přehánět. Při silném odtahu vzduchu, pokud nebude přiveden do interiérů jiný, by mohlo dojít i k podtlaku.



Odsavač par, na rozdíl třeba od sporáku nebo myčky, je umístěn zhruba ve výšce očí. Znamená to, že si ho všímáte mnohem více než přístrojů u země. Měl by proto vhodně doplňovat zařízení kuchyně a stát se i její ozdobou. Přitom digestořová paní móda dnes preferuje především jednoduché, geometricky čisté tvary, nerez v kombinaci se sklem a komínové provedení. Digestoř s varnou deskou a troubou tvoří trojlístek spotřebičů, které patří k sobě. Pamatují na to i výrobci a nabízejí je ve stejných designových řadách, kdy používají nejen shodný materiál, ale také doplňky, jako jsou lišty, tlačítka a podobně. Komínové digestoře si lze pořídit i v rohovém nebo prostorovém provedení. Móda sice upřednostňuje tyto odsavače, ale vy se jí podřizovat nemusíte. Stále nejrozšířenější zůstávají klasické přístroje pod skříňku, protože jsou nejlevnější. Koupíte je už od dvou tisíc korun, zatímco cena komínových začíná zhruba na dvojnásobné částce. V podobných cenových relacích se pohybují i přístroje vestavné. Jejich  tělo zůstává ukryté v horní skříňce a viditelný je pouze několikacentimetrový panel s ovládacími tlačítky. Po vytažení začne pracovat.

Při nákupu odsavače nezapomeňte ještě na jeden důležitý parametr, který je pro všechny typy stejný: na hlučnost. Nejnižší hladina hluku při spuštění odsavače se zpravidla pohybuje těsně pod  40 decibely, s rostoucím výkonem se zvyšuje až k číslu 60. Nelekejte se však této hodnoty, vzpomeňte si, jak často zapínáte odsavač na nejvyšší výkon - jde zpravidla pouze o několik minut, například když otevíráte tlakový hrnec nebo něco připálíte.

ilustrační foto Bosch a a Siemens