Stárnutí je sice přirozený proces, ale dá se oddálit a je zapotřebí proti němu bojovat péčí o své zdraví už od mládí. Ve své nové knize Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit to tvrdí přední český onkolog a vědec Zdeněk Dienstbier.
„Nastudoval jsem rozsáhlé učebnice o stáří a stárnutí a pokusil jsem se různé poznatky srovnat s vlastními pocity a přiblížit vrstevníkům. Doufám, že kniha pomůže mnoha lidem se vyrovnat se stárnutím a těm mladším zase myslet na to, že musí bojovat proti věku už v době, kdy se ještě cítí být plní síly,“ řekl při křtu knihy třiaosmdesátiletý Dienstbier.
Rychlost stárnutí lze podle něj ovlivnit životním stylem, životosprávou a péčí o vlastní zdraví. Upozornil, že jsou rodiny, ve kterých se ve zvýšeném počtu umírá na infarkty, cukrovku, vysoký krevní tlak, nebo na rakovinu prsu či tlustého střeva. „Zvláště v nich je zapotřebí o těchto rizicích mluvit a dbát na prevenci onemocnění,“ uvedl. Doplnil, že je také důležité udržovat si životní optimismus a brát věci s nadhledem a humorem.
Křtu se zúčastnil i jedenasedmdesátiletý režisér Jiří Menzel. „Jsem dlouholetý pacient profesora Dienstbiera. Jsem naštěstí docela zdravý, jednou za rok ale k panu profesorovi zajdu, aby se mi dostalo povzbuzení, že můžu ještě fungovat,“ řekl. Doufá, že v knize najde cenné rady i pro sebe.
Dienstbier stál u zrodu české radiobiologie a nukleární medicíny, byl prorektorem Univerzity Karlovy, prezidentem či členem mnoha významných a československých i mezinárodních institucí. Založil Ligu proti rakovině, v jejímž čele je dodnes.
Nový komentář
Komentáře
stárneme jak je to komu určené, jak se chováme, co jíme a jak o sebe pečujeme. moje babička zažila obě války a byla tu do 95 let. její recepty nikdy neudělám, protože jak ta to dovedla ošidit, tak tím to bylo lepší. já se snažím hlídat alespon trošku svojí visáž, kupuju si krémíky pro starší paní (dove pro age, atd), cvičím, jím zdravě floru pro srdce, tak uvidíme, jak to zabere
Pokračuji dále. Babička mého otce byla ročník 1905, zemřela v roce 1968. Tatínek byl ročník 1931, zemřel před třemi lety. Co on těch buřtů snědl. Každá snídaně byl buřt. Když mu bylo 45 let přestal kouřit. To s tím také souvisí. Každá rada drahá. Z té Vysočiny jen další případ. Je tam jedna žena, která kouří, denně pije pivo(2ks), letos jí bude 75 let, její maminka se dožila 96 let. Někdo kouří a pije, jí hodně, problémy nemá, dožije se vysokého věku. Vždyť i "za krále Holce byla groš ovce" a zemřel ve velmi útlém věku. A tenkrát párky, dresinky ... nebyly.
V první řadě je důležité se zamyslet nad tím, co konzumujeme. Naši předkové jedli velice střídmě. Pamatuji si, když jsem před 27 lety navštívila příbuzné mého manžela na Vysočině. Tam se jedly jen brambory, chléb, bramborové a houskové knedlíky. Maso bývalo občas, většinou domácí - vepřové, králík, slepice, domácí uzené. Pokud měl někdo krávu, musel ji odevzdat. U vepřového to bylo daleko méně složité, tam se musel odevzdávat krupon (to ale s jídlem nesouvisí). Dnešní nabídka je daleko více pestřejší - párky (náhražky), buřty a já nevím co. Nezdravý to pokrm!!! Každý z nás by si měl uvědomit, co jí. Raději méně, ale kvalitněji. Přesto musím jen konstatovat, že jsme národ obézních lidí (já ne), jsme hnáni reklamou (letáky), jíme nekvalitní a nezdravé jídlo. Je to jen v nás, zdali se dožijeme vysokého věku. Přesto to není jen v tom.