Narodila se v roce 1921 do rodiny vysokého armádního důstojníka a odmalička bylo jejím snem stát se herečkou. Měla talent, krásnou tvář a navíc i štěstí na rodiče. Ti jí nejen nebránili, ale dokonce ji podporovali ve studiu na pražské konzervatoři. To už měla zase sebou drobné herecké zkušenosti. Ve čtyřech letech ji její maminka přihlásila do plzeňské baletní školy a brzy nato dostala malá Sylva své první sólo v baletu Coppélie. A potlesk z hlediště jí dělal moc dobře! Do baletního studia chodila i v Praze, kam se pak přestěhovali. A tam si ji vyhlédl režisér Miroslav Cikán a obsadil jí a jejího bratra do filmu Král ulice. Bylo to v roce 1935 a Sylvě bylo pouhých 14 let. Pak dostala malou roli ve filmu Sextánka a s těmito zkušenostmi se rozhodla studovat na zmíněné konzervatoři. Tam uzavřela velké přátelství se Svatoplukem Benešem a sestrou Lídy Baarové Zorkou Janů. Studenti konzervatoře nesměli účinkovat ve filmu ani v divadle. A právě se Zorkou zákaz porušily a přijaly malou roli ve filmu Děvčata, nedejte se! Samozřejmě se to provalilo a dívky byly ze studia vyloučeny. Ze stejného důvodu musela kdysi ze školy odejít i Lída Baarová. Zorka se Sylvou ale měly štěstí. Díky přímluvě Hugo Haase směly školu nakonec dokončit.

I přes nastartovanou filmovou kariéru se po dokončení studia konzervatoře Sylva rozhodla spíš věnovat divadlu. Za války na jevišti Městského divadla v Kladně a Vinohradského divadla, v letech poválečných pak v Divadle E. F. Buriana a posléze v Divadle 5. května. Ve filmu se objevovala sporadicky. Tak to bylo celou dobu protektorátu a rovněž po válce. Vlastně jedinou velkou roli dostala v roce 1947 ve filmu Parohy, kde si zahrála věrnou ženušku Oldřicha Nového. Byla to její první a zároveň poslední hlavní role v československém filmu.



Sylva Langová byla velmi krásná žena, a tak logicky neměla nouzi o ctitele. Jejím prvním manželem se stal herec Otto Ballon, zajímavý muž a velký fešák. Informací o něm není mnoho.  Pocházel z Brna, kde byl také v angažmá v tamějším Národním divadle. Kromě toho hrál i v Bratislavě. Objevoval se jen v malých rolích. Mělo to svůj důvod. Současně totiž studoval i brněnskou lékařskou fakultu. Po jejím dokončení v roce 1938 herectví opustil a věnoval se pouze medicíně. Kdy přesně se se Sylvou vzali, se nikde neuvádí. Podle všech indicií to muselo být někdy v první polovině čtyřicátých let, kdy už se Otto věnoval lékařské praxi. Manželství nemělo dlouhého trvání, protože Otto prý neměl pochopení pro Sylvinu hereckou kariéru.

Mnohem více informací je o Sylvině druhém manželovi Davidu Williamsovi, s nímž se seznámila v roce 1948 v Krkonoších, kde se tehdy připravovala na roli Rosany ze Cyrana z Bergeracu. To už byla tři roky rozvedená a měla téměř pětiletého syna. Musela to být láska jako hrom! Po pouhých čtyřech dnech známosti ji David, který byl za války u námořnictva a po válce pracoval u lodní společnosti, požádal o ruku a za dalších šest dnů už byli manželé! Díky Davidovi získala Sylva britský pas. Během tří měsíců dokončila nasmlouvanou práci a v červnu 1948 mohla legálně opustit Československo. Muselo to být mimořádně krásné manželství. David adoptoval Sylviina syna, jenž jako Misha Williams vystudoval filmovou akademii v Americe a stal se uznávaným televizním režisérem a producentem. Spolu pak měli dceru Katrinu, která pracovala jako překladatelka pto UNESCO.

Sylva velmi rychle zvládla angličtinu a vrhla se na anglická jeviště. Hrála v divadle Royal Court, několikrát se dostala i před filmovou kameru a od poloviny padesátých let se stala oblíbenou televizní herečkou. Zabydlela se hlavně v kriminálních, špionážních a dobrodružných seriálech. Nezapomínala ani na Československo. Spolupracovala s českou sekcí BBC, v květnu 1951 stála u zrodu Rádia Svobodná Evropa, která zahájila svůj provoz v češtině v hlavním městě amerického pásma v Mnichově. Prvním ředitelem českého oddělení byl redaktor Ferdinand Peroutka, s jehož dcerou chodila Sylva na gymnázium. Materiálně také pomáhala českým emigrantům. A pak začala pro ně připravovat české inscenace pod patronátem londýnského spolku Velehrad jako režisérka. Opět úspěšně! Práce se jí tak zalíbila, že začala spolupracovat i s londýnskými divadly.
Díky její kráse se o ní hovořilo jako o východoevropské Marylin Monroe, i když toto přirovnání bylo nejspíš trochu nadnesené. V každém případě tato pro nás vlastně neznámá herečka patřila mezi londýnské celebrity. Přátelila se i s britskou princeznou Margareth, sestrou královny Alžběty. Po sametové revoluci, kterou Sylva Langová přivítala s nadšením, začala pravidelně jezdit do Prahy. Místo divadla se tu ale více věnovala charitativní práci, pomáhala Výboru dobré vůle Olgy Havlové shánět peníze a lékařské přístroje pro české nemocnice.

64367aea456b7obrazek.png
Foto: Profimedia

Po půlstoletí se vrátila i před českou kameru. Do role vitální babičky si ji náhodně v roce 1998 vybral do svého debutujícího filmu Postel režisér Oskar Reif. Roli nabízel původně Květě Fialové, ale ta ji odmítla. Spoluprací se Sylvou Langovou byl příjemně překvapen. Film získal dva České lvy za scénář a režii, ve vedlejší roli byla nominována i Sylva Langová. Film u nás nebyl příliš známý, vzbudil ale pozornost i na několika mezinárodních festivalech.  
Až do svých osmdesáti let se Sylva Langová aktivně podílela na kulturním životě v Londýně. Její život byl plný pohody, optimismu a smyslu pro chytrý humor, s nímž si každého dokázala získat. Kromě kariéry žila, pro herečku netypický, plnohodnotný život po boku milující rodiny. Zemřela v Londýně v roce 2010 ve vysokém věku 88 let…

Zdroj info: Vondráčková Eva: České herečky evropského formátu - Lída Baarová a Sylva Langová, bakalářská práce 2012, 100+1 historie, Wikipedia – en

V seriálu o zajímavých ženách jste si u nás mohli přečíst:

Reklama