Můj manžel pracuje v cizině. Když jsme se vzali, stavěli jsme byt, potom odjel na 1 rok do Afriky. Za vydělané peníze jsme si koupili bohužel chalupu. Říkám bohužel, protože jsem si nikdy neuměla představit, kolik času renovace tohoto objektu vezme a o penězích ani nemluvím. Manžel se začal realizovat a byl nesmírně pyšný na své dílo. Mezitím ještě odjel pracovat do Maďarska a nyní jezdí již 15 let pracovat do zahraničí, od pondělí do pátku, kdy se vrací. Řekli jsme si, že peníze jsou potřeba a každý tedy musíme něco obětovat.
Máme dvě děti, s kterými jsem vlastně byla celý život sama se všemi starostmi, které jejich věk nesl. Učila jsem je, že tatínek musí jezdit do zahraničí, nemá to lehké a má je moc rád.
Manžel v pátek přijel, jeli jsme nakoupit, zabalila jsem vše potřebné a odjeli na chalupu. Po příjezdu vše zas vybalit. Byla noc a šlo se spát. V sobotu a neděli jsem prala prádlo, které přivezl, vařila i jídlo manželovi do práce na týden a hrála si s dětmi, jak jen to šlo. Manžel někde pracoval na chalupě. Viděli jsme se až u večeře, kdy byl unavený z těžké práce. Každý týden to bylo stejné, až nastal čas, kdy děti s námi nechtěly jezdit. Neměly tam kamarády. Manžel ale chtěl na chalupu jezdit i bez dětí, což mně působilo dost velké výčitky, a omlouval to větou, že to dělá pro ně. Jaký nesmysl! Děti by byly samozřejmě raději někde, kde se všichni bavíme společně.
Takže od 14 let je doma hlídala babička a já jsem si mohla vybrat -buď budu s dětmi a nebo s manželem na chalupě alespoň dva dny v týdnu. Je pravdou, že jsme měli společné týdenní letní i zimní dovolené v cizině, z kterých jsem žila celý rok.
Děti vyrostly a nyní studují. Dcera dost náročnou fakultu. Syn mě moc nemusí, odcizil se mi, neboť všechna výchova byla na mně, i ta nepopulární výchovná kázání. Vyrostl z něho dost drzý kluk, který mě má jistě rád, ale prostě využil situace. Je pravdou, že jeho drzost a tzv. skákání do řeči, jen jsem otevřela pusu, mě často vytočilo. Je nepřístupný jakékoliv klidné debatě. Když jsem chtěla řešení od manžela, aby mu domluvil, tak jsme se nakonec pohádali, že se mám na něho vykašlat, ať si dělá co chce, že ho život naučí a jestli vůbec můj příkaz, kterému stejně neuposlechl, byl vůbec na místě. Už jste viděli matku, která by se na své dítě vykašlala ?
Teď jezdíme na chalupu stále dál. Pátek a sobota je stejná, jen s tím rozdílem, že manžel už tolik nepracuje a chodí hrát tenis s kamarádem, který je rozvedený, má dost času a mým námitkám se vysmívá. V sobotu prožijeme jen jedno společné ráno a v neděli se manžel sbalí a jede do Brna na tenis. Přijede v poledne. V 17hod začíná být nervózní, protože už spěchá zase do Brna na další tenis, který hraje od 20 hod a přichází ve 22h30. Své děti vidí jen hodinu nebo když se zadaří, dvě v týdnu. Nutno říct, že manžel má děti rád a koupí jim, co opravdu potřebují. Finančně jsou zajištěni.
V poslední době začal náš vztah dost skřípat, protože jsem manželovi naznačila, že bylo u nás dobrým zvykem přes prázdniny tenis nehrát, neboť jsou krásné dny na chalupě v přírodě a že hraje tenis dvakrát v týdnu se svými kamarády v cizině. Se zlou jsem se potázala. Bylo mi řečeno, že jsem hysterka a nemám rozum. Když jsem zaprotestovala, že se ke mně chová skoro jako ke služce, bylo mi odpovězeno, že takových služek najde 20.
Nutno podotkout, že nejsem žádný suchar, podle přátel vypadám na svůj věk velmi dobře a ve společnosti platím za baviče. Dobře lyžuji, cvičím, mám ráda hudbu a závodně jsem tancovala. V sexu si rozumíme a svého manžela mám velmi ráda. Máme společné zájmy, kromě tenisu, který neumím a ani neměl zájem mě učit.
Když se ale ohlédnu za svým životem, je pro mě smutným zjištěním, že celých 25 let život nežiju, ale odžívám, a těším se stále na pátek, až manžel přijede, kdy dva dny můžu prožít s ním, nebo na dovolenou, z které čerpám síly celý rok. Moje kamarádky mně řeknou, že se mám dobře, že mi dává peníze, že oni jsou na tom hůř. Vím, ale přesto je mi smutno a přemýšlím, kde byla nebo je chyba.
Nevím, jak mám situaci řešit dál. S manželem se rozejít nechci. Dcerka je velmi citlivá a má nás oba velmi ráda a při jejím studiu bych jí nechtěla připravit špatné prostředí, a pak, mám strach, že manžel by to vyřešil docela prostě: “Tak se rozejdem“ a spokojeně by si žil dál, protože to tak musí být. Pojem bojovat o lásku asi nezná.
Ale přesto nechci odžívat už další dny bez porozumění....
Nový komentář
Komentáře
Milá Meggi, smutné to je, ale uvědom si, že tvé veliké plus je to, že jsi si TO UVĚDOMILA!!! Možná se tvé koutky svěsí a řekneš si:"to brzo, po 25 letech!". Ale věř, že lepší nyní, než ještě později. Zažila jsem něco podobného. Milovala jsem svého muže a on mně. Ovšem každý po svém. Stále jsem ustupovala a byla ta chápající co musí pro dobro rodiny obětovat vše. Vždyť i můj muž se obětuje a pracuje a pracuje a pracuje, nemá chudák z toho života vůbec nic a to vše pro to, abychom se měli dobře! Byla jsem nešťastná a trvalo mně moc dlouho, než jsem si uvědomila, proč! Prokoukla jsem úplně stejně jako ty. Moc to bolelo a cítila jsem velikou bezmoc.
Víš, začala jsem se věnovat hlavně sobě. Svým zapomenutým koníčkům a zálibám. Pomalu jsem zjišťovala, že jsem přestala být tolik závislou na rodině(manželovi), která pro mně do nynějška znamenala tolik moc. (Bohužel, hlavně pro mně - pro manžela, to tak prostě bylo). Trvalo to všechno skoro dva roky, než si manžel uvědomil, že by měl pro "rodinný život" také něco udělat. A najednou se začal snažit. Všímat si mně, odkládá pracovní povinnosti. Prostě se znaží a vypadá to, že jsem k sobě našli zase tu cestičku. Věř, že ty dva roky byly hodně zlé a nikdy víc bych je nechtěla zažít.
Přeji hodně štěstíčka a hlavu vzhůru. Ono nic není ztraceno.
fakt jezdí do toho Brna za tenisem???
ty sa na ňho tešíš...a on???? Nájdi si inú zábavu, rob aj ty niečo čo ťa baví, cez víkendy, nečakaj len na ňho, podľa mňa to je naivné, keď on nemá záujem o teba, tak si ho nevšímaj a on si ťa všimne. A nechápem prečo ešte pracuje v zahraničí, keď máte dostatok peňazí. A keď on si môže nájsť 20 takých čo mu môžu robiť slúžku, tak nech si nájde. Ty mu povedz že teba by chcelo aj 30 chlapov, a nie ako slúžku. Začni žiť svoj život. Doteraz si ho žila pre muža a pre deti. Ale kde si ty?
Bella:
Drapinka: taky si nemyslim, že by to bylo řešení jít za nim a ani by to nechtěl. zvyknul si na to, jak to je. ale podotýkám že dcera neni překážka. je dospělá! mně je 18 a jak bych ráda byla sama!
Celý ty roky jsi ho nechala aby si zvykl na takovýto skvělý servis a teď najednou se rozhodneš a on se má natotata změnit v pokornýho manžílka beránka? To asi nepujde
. Asi mu je na tenise líp a tebe potřebuje jen na ten servis. Ale nechápu proč se divíš, vždyť jsi ho tomu celý ty roky učila ne?
jestli ti kamarádky říkaj, že se máš dobře, tak já si to nemyslím.Problém bude ten, že jsi na manželovi příliš závislá a že si dovedeš představit,že žiješ jen když jsi s ním.
Prosím nedělej si iluze, že kdybys mu řekla,že se chchceš rozvést,tak že bude o vaše manželství bojovat, zřejmě si už za ta léta zvykl na samostatný život a možná by mu to přišlo jedině vhot.Jediná rada-žij svůj vlastní život a na nikoho se neupínej.
Meggi3: je to smutné, ale moc nechápu, proč to řeším až po 25 letech - je docela pochopitelné, že se manžel vlastně diví, že "najednou" ti "něco přelítlo pře nos". Jéžíš udělat si ze života takový úděsný stereotyp, brr! Bohužel "žiješ" svůj život podle cizího scénáře. Opravdu máš svého muže ráda? Znáš ho vlastně vůbec?
To vypadá, že jak děti odrostly, je víc času na přemýšlení, jaký by to bylo, kdyby to takhle nebylo. Ale já myslím, že se dá normálně žít i bez toho, že mám manžela neustále na dohled. Dokonce by mi to i lezlo dost na nervy, kdybych měla mít pořád muže za zadkem, a nemohla nikam jít a nic dělat bez něj...
omouvam se za chyby! takle po ránu se mi píše fakt hrozně
nevim, ale asi nemáš chuť t ňák řešit. všechno¨, co bych ti poradila, si během článku zavrhla. já bych s nim nebyla ani náhodou. dyk ty děti sou jen tvoje! a vůbec, sou už velký! já bych o takovýho otce nestála. nedivim se, že je na tebe syn drzej, když má za matku služku - slípku, která žije podle řádu svýho muže. měla si to promyslet dřív, když byly děti malý, potřebovaly otce. teď už asi nepotřebujou ani tebe. potřebujou jen vaše peníze, zvlášť dcera,která studuje. tu lásku potřebovaly mnohem, mnohem dřív. když se ohlídneš zpátky, na co si vzpomeneš, podle mě máš celej život v pr*eli. promiň, ale já bych ten tvuj život nežila, respektive neodžívala ani za mák. můžeš si za to sama. teď, když už to tak fungovalo řadu let,je jasý, že se manželovi zdaj tvoje argumenty malicherný. je to sobec a dost pochybuje o tom, že chápe, co to je láska k rodině. asi si myslí, že to je všechno o tom vás finančně zabezpečit.. ať žije tenis, ty už ani moc nežuiješ. ave
Neumím si představit, že bych měla manžela, který by jezdíval domů jen na víkend a to ještě by si nechal všechno nachystat (asi ani při přípravě jídel, praní a tak nepomáhá) a pak by si vyrazil na tenis. Ano, každý musí mít koníčky, ale když přijede domů jen takhle málokdy, měl by být spíš s rodinou, tedy pokud by byl zájem z obou stran. Pokud není, není asi ani co řešit.
Nemám co poradit, jen říkám, že já bych takovéhle manželství nechtěla.
A jestli dcera chodí už na fakultu, není už vůbec co řešit, vždyť už je ve věku, kdy by měla žít samostatně. Jak říká kamarádka (její rodiče spolu zůstali jen kvůli ní, žili relativně v pohodě, ale stejně, znát to bylo), raději měli jít od sebe, držet rodinu pohromadě jen kvůli dětem jde jen tehdy, pokud spolu dva vycházejí dobře, jinak to nemá cenu.
Na chatu bych si jezdila dle vlastního zájmu a podle volna, ne jen proto, že to je zažité. A jestli Vám to x let nevadilo nebo jste manželovi nedala najevo, že vám jeho pracovní oddálení vadí, reagoval sobecky. Ale tak na mě působí celý jeho život. Peníze nejsou všechno, vždyť celá domácnost a rodina leží jen na vás!
Takže ať se daří, přeju hodně štěstí.
Meggi3: tady je každá rada drahá. Ale mojí mamky známá má taky manžela který je furt v práci a vidí se stěží pouze o víkendu. Občas si vyjedou na společnou dovolenou, ale většinou si jezdí každý sám. Mají 10ti letou holku a 15ti letýho kluka. Finančně je manžel jistí a mají vše co potřebují. Kamarádky máma si jen tak levný oblečení nekoupí a vše co chce tak má. Občas si postěžuje, ale jinak jí to vyhovuje. Jediný řešení je si s manželem pořádně promluvit ať chce či ne a říct mu vše co tě trápí a popřípadě mu dát ultimátum. A že jezdí na tenis, tak to přece neznamená, že musí mít milenku. Občas i koníček jako je tenis může nahradit manželku a samozřejmě milenku.
Taky bych se nedivila kdyby někoho měl. Po tom co jsi psala, že jsi ho 25 let vídala jen o víkendech to se prostě nedá, věřit. Já bych to nevydržela, přítel je mi oporou a trápím i tehdy když je jen pár dni na služební cestě. Je to prostě na nic, práce je to nejdůležitější ale nesmí to přerůstat
dobrá rada drahá, tvůj manžel mi připomíná mého ex. Racionální egocentrik a studenej jak psí čumák (ovšem s hvězdnou kariérou a spoustou peněz). Taky jsme se "tak prostě rozešli". A dneska říkám, že zaplať pánbůh za to. Mám chlapa, kterej sice vydělá jako já průměrný plat, ale každý odpoledne je se mnou a s dětma. Na fotbálek si zajde dvakrát v týdnu večer a sype domů za dvě hoďky.
Myslím si, že tvé děti byly moudřejší než ty.... pochopily, že si je tatínek pouze kupuje - což rozhodně není projev lásky. Nedivím se, že s tvým mužem nechtějí trávit volný čas, podle tvého článku o ně nikdy velký zájem nejevil. Jsi ve složité situaci, ale podle toho co píšeš, ti to vlastně vyhovuje a řešit to nehodláš. Jasně, bez peněz si žije špatně, bez lásky taky, ale zvolila svou cestu sama....
Radůza007: Taky bych popátrala
já bych na vašem místě hleděla udělat nějakou změnu ve svém osobním životě, manžel by asi nic nenamítal proti kamarádkám? Děti už jsou odrostlé, takže není potřeba být jim pořád po ruce. A možná byste v očích příliš samostatného synka taky vyrostla, kdybyste odložila pomyslnou zástěru a vyrazila někam za svou zábavou. V úvodu dopisu stojí, že jste se s manželem rozhodli každý něco obětovat. Ale zdá se mi, že on žije stále jako svobodný, bez viditelných obětí. Do práce by chodil tak jako tak a doma má bezchybný servis. Rozvádět ani rozcházet se nechcete a docela to schvaluju. Manžel se změnit asi nedokáže, veškeré naléhání by vedlo k hádkám. Je fajn, že se pořád ještě i po těch letech na muže těšíváte, opačně by to bylo horší:) - tak se prostě vmužte, podívejte se své situaci přímo do očí a začněte u sebe. Peníze vám nechybí, jste zdravá, domácnost jinak funguje dobře - tak si najděte čas pro své koníčky a vypadněte z toho stereotypu. I kdybyste na tu zatracenou chalupu jezdila jenom 2x měsíčně!
Já bych vyhlásila STOP STAV veškerýmu servisu. A ušetřenou energii věnovala jen a jen sobě.
dobrá rada drahá.Já bych tohle asi nechtěla,pokud bych teda nebyla mrcha a ¨přes týden se radovala s milencem a těžila z manželových peněz.Myslím,že děti potřebujou rodiče a ani jim se to nelíbí,zkus si o tom promluvit i snima,nebo aspoň s dcerou když syn nechce,pokud už není pozdě,to se mělo spíš řešit když byly malý.Je to jen na tobě co uděláš,najdi pro a proti a rozhodni se.