Silnice samá díra, umrzlé valy podél chodníků a zledovatělé koleje, které vás vedou tam, kam vůbec nechcete. Třeba na trčící obrubník, který vám prorazí pneumatiku. Pokud nemáte v zásobě stejnou rezervní, čeká vás docela pěkná šlamastika.

kolo

Den před Štědrým dnem byl hektický sám o sobě. Ještě dokoupit poslední drobnosti, dozásobit ledničku, zajet na poštu, vyřídit, co se nestihlo. To všechno za příšerného počasí, přeplněných parkovišť, špatně udržovaných komunikací, těch vedlejších obzvlášť. Všichni, kdo jezdíte v zimě autem, to jistě znáte.

Zapadla jsem do vyjetých zamrzlých kolejí jako autíčko do autodráhy, šoupala „břichem“ o led a snažila se vyhnout obrovské jámě, abych nezůstala viset úplně. Najednou se k šustivému tření plechu přidal ještě jeden podezřelý zvuk.

Je to utržený spoiler, upadlý „šusplech“, nebo snad něco s výfukem? Pro jistotu vystoupím z auta, abych zjistila, co se děje. Pravé kolo sedí na ráfku a v nové zimní pneumatice je díra jak vrata. Je mi jasné, kde je původ téhle šlamastiky. Jak jsem se snažila vyhnout výmolu, prorazila jsem pneumatiku o hranu obrubníku, který trčel do cesty.

Tak to mi ještě scházelo. Mám sice rezervu, ale ta je určena jen na dojezd. Co si počnu? Přede mnou svátky a spousta naplánovaných návštěv. Zavolám „svému“ automechanikovi v naději, že bude mít na skladě jinou. Hm, naivní představa. Mám atypický rozměr, který se musí objednat. Objedu několik pneuservisů, ale s nepořízenou. Všude stejná písnička. Atypický rozměr a kdo ví, jestli se dá ještě sehnat tuto zimu, když už se výrobci chystají na léto. Je to sice paradox, ale smutný fakt, který mi moc nepomůže. Snad kdybych tak koupila všechny čtyři gumy nové, ale nejsem cvok, vždyť ty moje jsou rok staré. Jenomže to je mi houby platné, když jedna chybí a na všech kolech musí být stejný rozměr a vzorek.

Hledám poslední spásu v pneu bazaru. Když vyjmenuji všechny parametry sháněné pneumatiky, chlapík se zamyslí a vypadá to nadějně. To by v tom byl čert, aby se mezi těmi stovkami, možná tisíci gumami nenašla jediná, kterou potřebuji. Cupitám za ním v podpatcích zmrzlá jako drozd, on šplhá po pyramidách naskládaných pneumatik a snaží se. Leze po sněhových valech, propadá se po kolena, občas sebou plácne a já trnu, kdy mu dojde trpělivost a pošle mě do háje. Ne-li někam jinam.

Ale vidina alespoň malého zisku z jedné pneumatiky ho žene k poslední černé gumové hoře.

Mám ji! Vítězoslavně z ní vyklepe led, pochvaluje si její vzorek a tváří se, jako by našel Svatý grál. „Máte štěstí, je jediná.“ To mi úplně stačí, dobrý muži, chce se mi výskat a poskakovat jak malá holka. Díky vám nemám zkažené Vánoce!