V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Situace se však zásadně změní v okamžiku, kdy gayové a lesbičky vstoupí do registrovaného partnerství, neboť podle zákona registrované osoby nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně.

 „Zjevně to odporuje jak českému ústavnímu pořádku, tak Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách,“ tvrdí Jan Wintr, který je odborníkem z katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Podle jeho analýzy pro Gender Studies je to diskriminace na základě sexuální orientace. A ta je nepřípustná.

Lesbičky s dítětemEvropský soud pro lidská práva rozsudkem žalobkyně E.  B. proti Francii v lednu 2008 tuto kauzu nově rozvířil. Zamítl závěr francouzských úřadů, které nepovolily adopci ženě žijící 18 let se svou přítelkyní. Poukazovaly přitom na absenci otcovského vzoru. „Štrasburský soud rozhodl, že toto zdůvodnění nemůže vést k odmítnutí adopce a zakrývat skutečný důvod, jímž je homosexualita žadatelky,“ dodává Wintr.

Na adopci potomka mají za splnění potřebných kritérií nárok všichni. Jaká je však česká realita? Zatímco podle zákona o rodině může dítě adoptovat jednotlivec bez ohledu na sexuální orientaci, po uzavření registrovaného partnerství je mu tato možnost ze zákona zcela odepřena.

Právník upozornil, že uvedený rozpor se však týká pouze adopce individuální, kdy si dítě adoptuje jednotlivec, nevztahuje se na adopce společné, kdy si dítě adoptuje pár - podle zákona o rodině mohou společně adoptovat dítě pouze manželé, a na adopce biologického dítěte partnera či partnerky.

Přítelkyně a "jejich" dítě„Právě nemožnost adopce biologického dítěte partnera či partnerky trápí české gaye a lesbičky asi nejvíce. Podle zákona o registrovaném partnerství má nebiologický rodič povinnost podílet se za trvání registrovaného partnerství na výchově dítěte, ale nemá možnost svůj vztah k dítěti upravit právně. To může mít negativní důsledky nejen pro nebiologického rodiče, ale především i pro samotné dítě,“ říká k tomu Martina Štěpánková s Gender Studies.

Analýza bude poskytnuta k využití Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva a bude rozeslána osobám v rozhodovacích pozicích a odborné veřejnosti. Analýza české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbičkami a bisexuálními lidmi ve světle práva EU a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Jejím cílem bylo zhodnotit platnou českou právní úpravu osvojení dítěte gayi, lesbičkami a bisexuálními lidmi z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem České republiky, s právem Evropské unie a s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jednotlivé formy adopce

Individuální adopce

Individuální adopce představuje situaci, kdy jednotlivec adoptuje dítě, jehož není biologickým rodičem; adoptuje jej tedy pouze jako individuální osoba, nikoli společně s partnerem či partnerkou. V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci.

Situace se však zásadně změní v okamžiku, kdy gayové a lesbičky vstoupí do registrovaného partnerství, neboť podle zákona registrované osoby nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně. Zatímco muž či žena, kteří uzavřou manželství, mají i po dobu trvání manželství právo si sami adoptovat dítě, pouze k tomu navíc potřebují souhlas manžela či manželky.

Společná adopce

Na rozdíl od individuální adopce u adopce společné se rodiči stávají oba partneři, může se jednat o pár heterosexuální nebo stejnopohlavní. V České republice je podle zákona o rodině společná adopce vyhrazena pouze manželům, společně adoptovat dítě tedy nemůže ani nesezdaný heterosexuální pár. Společnou adopci dětí stejnopohlavními páry umožňují například Belgie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko či Velká Británie. 

Právo adoptovat dítě své partnerky či partnera

Stejně jako může manžel nebo manželka adoptovat dítě své manželky či manžela, přiznávají některé země toto právo i partnerkám či partnerům ve stejnopohlavních svazcích, a to např. Belgie, Dánsko, Německo, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko či Velká Británie. Právo adoptovat dítě partnerky či partnera umožňuje, aby se faktický vztah mezi dítětem a partnerkou nebo partnerem biologického rodiče upravil i právně. To významně přispívá ke stabilitě těchto vztahů a posiluje jistotu dítěte, že vztah k jemu velmi blízké osobě neskončí s koncem partnerství a že ten, kdo ho jako rodič vychovává, se stane i jeho rodičem ve smyslu právním se všemi důsledky, které to přináší. Takto lze např. adoptovat biologické dítě partnerky či partnera, které má z předcházejícího heterosexuálního svazku, nebo dítě narozené partnerce po umělém oplodnění.

Čeští homosexuálové se zatím nechytají

Podle právníka Wintra v České republice partneři a partnerky ve stejnopohlavních svazcích toto právo nemají. Partnerka či partner se fakticky podílejí na výchově dětí často řadu let, po dobu trvání registrovaného partnerství mají tuto povinnost stanovenu i zákonem.

Zásadní problém může nastat v okamžiku, kdy partnerství skončí, ať už smrtí biologického rodiče, nebo rozpadem partnerství. V případě úmrtí biologického rodiče hrozí nebezpečí, že dítě bude vytrženo ze svého prostředí a odděleno od osoby, která mu je neblíže, aby bylo svěřeno do výchovy některé osobě z biologické rodiny zemřelého rodiče.

Dojde-li k rozpadu partnerství, hrozí, stejně jako v případě rozpadu manželství, nebezpečí, že biologický rodič bude dítěti bránit ve styku s bývalým partnerem či partnerkou, přestože dítě má k němu velmi silné citové pouto. Navíc není po rozpadu partnerství povinen nebiologický rodič přispívat na výživu dítěte. V případě úmrtí nebiologického rodiče budou také dítěti odepřena dědická práva, nebyla-li v jeho prospěch sepsána závěť.

Stejnopohlavní pár jako rodiče: Ano, nebo ne?

Reklama