Kdo z nás kdy tuto větu nevyslovil. Pan Jiří ji však slýchá od své manželky čím dál častěji, a už mu doslova leze na nervy. Jenže ona za to nemůže, na vině je někdo jiný. Zaměstnavatel.
Manželka pana Jiřího, Milena, pracuje jako prodavačka v malé soukromé firmě, zabývající se automobilovými součástkami a doplňky. V polovině loňského roku se majitel firmy rozhodl snížit stavy a dvě zaměstnankyně propustil. Milena byla ráda, že není mezi nimi, neboť sehnat dnes práci, není nijak jednoduché.
Jenže to ještě netušila, že práci oněch dvou propuštěných zaměstnankyň bude muset i s druhou kolegyní zastat sama. Včetně objednávek, prodeje, úklidu prodejny a dalších věcí patřících k chodu firmy. A za ty samé peníze, co doposud.
„Nelíbí se Ti? Nikdo Tě tu nedrží,“ byla slova jejího zaměstnavatele, když nesměle zažádala o zvýšení platu, protože pracuje prakticky za dvě.
V práci zůstává přinejmenším o hodinu až dvě déle než dřív, cesta domů přes celé město, a doma naštvaný manžel s pětiletým synem.
„Proč tam děláš pořád vola a nenajdeš si něco jiného?“ napadá ji manžel při příchodu z práce.
„A co jiného? Myslíš si, že kdybych o něčem věděla, tak už jsem dávno neodešla? Jsem vyučená prodavačka, těch je všude plno a ještě za menší plat, než mám já,“ odpoví paní Milena.
Hádky jsou u manželů na denním pořádku. Jiří pracuje ve státním sektoru, má pravidelnou pracovní dobu, je to on, kdo vyzvedává syna ze školky, pak přijde domů, nachystá něco k jídlu... a čeká. Čím dál naštvaněji.
Jak tuto situaci vyřešit? Jak manželovi vysvětlit, že ona bohužel není ta, která je pánem svého času? Dodržování pracovní doby funguje málokde. U soukromých firem se pracuje, dokud je potřeba a dokud šéf benevolentně nepovolí: můžeš jít.
Milena může být ráda, že se Jiří alespoň dokáže postarat o syna, uvaří něco k večeři, ale ta jeho věčně naštvaná tvář u příchodu z práce ji už vážně nebaví.
Nový komentář
Komentáře
Ono to s hledáním práce je vážně těžké, pokud už máte věk. Člověk si vážně nemůže vybírat a pokud se něco naskytne vzít i to, co mu nevyhovuje příp. nebaví. Musí dnes prostě držet krok a pusu.
Mě živil manžel a já byla posluhovačka, kucharka, pradlena, vychovávatelka, nákupší, švadlena, dietní poradkyně.... bylo to na vzájemné dohodě. Než jsem zůstala doma kvůli zdraví syna a posléze i manželovo, měla jsem dřív skvělou práci.... manžel umřel a co dál? Kdo zaměstná padesátku?
Pán tvorstva očividně velmi trpí tím, že se jeho posluhovačka nevěnuje svým povinnostem. Mám návrh naprosto skvělého řešení - ať pán tvorstva sevře půlky a sám vydělá momentální měsíční příjem jejich rodiny. Pak bude posluhovačka opět plnit své povinnosti.
wich — #34 Ještě před "krizí", kdy nabírala kdejaká fabrika do provozu, mi jedna sestřička vykládala, že největší nával na ambulanci je mezi 9. -10. hodinou. Lidi se vyspí, pak celé dopoledne a poledne prosedí v čekárně a ve finále už do práce nejdou. Dnes si každý hledí toho, aby moc nezameškal.
prece ja — #33 Taky si myslím, že realita z komunistických filmů, kdy si paní úřednice zašla ke kadeřnici, nakoupit v pracovní době, už je dávno ta tam a že i v té státní správě lidi bohužel dělají přesčasy. Tím, že politici se potřebují blejsknout, jak šetří, povyhazují se i ti zaměstnanci, kteří byli do počtu potřeba, takže jeden dělá práci za tři...
Barbucháč — #12 zlatý oči
Záleží , kde pracuje.
Šmárja, to jsem zase spustila debatu nářků, aniž bych to tak myslela
To jsem jen chtěla říct, že všude je něco a že kdybych se JÁ věnovala tomu, co jsem dlouhá léta studovala, měla bych to možná jednodušší co do pracovní doby, volna a jisté výplaty, ne, že učitelky si válí šunky 
A k článku - jakou může mít taková soukromá firma/prodejna otvírací dobu? Od 9 do 18? Do 19? A musí tam být obě koelgyně celou orvírací dobu? Nemůžou si nějak rozděli směny na ranní/odpolední nebo krátký/dlouhý týden? Tak by Milena chodila domů večer jen ob týden a mel by to s manželem hezky rozdělené. Nevidím v tom problém - prodavačky přeci vždy pracovaly do večera a jejich manželé se museli angažovat v péči o děti, vaření večeře atd.
Není to jen příznak dnešní doby a práce manžela ve státní správě, vzpomnám na sousedkou - prodavčku v obuvi, která se po mateřské vrátlia k původní práci a její manžel - údržbář v průmylsovém podniku s pracovní dobou od 6 do 14.30, si najednou musel zvyknout, že když má žena odpolední, musí děti vyzvednout ze školky a do večera fungovat jako jediný rodič.
peetrax — #25 přesně
tohle mě vždycky dokáže pořádně nasroutit 
pajda — #21 U nás si na lyže nebo zájezdy mimo prázdniny musíme vzít neplacené volno a dovolená kvůl nemoci by asi taky neprošla - protože v době, kdy nejsi ve škole, za tebe musí někdo učit, a tomu někomu je potřeba zaplatit přesčasy... Fungují výměny a přesuny hodin, když člověk potřebuje odjeít na jeden den nebo na část dne.
peetrax — #24 Ále... na nějaké "ti učitelé si žijí" stačí odpovědět - i vy jste měli možnost udělat si vysokou školu a jít učit. Jestli na to nemáte, tak dělejte něco jiného a nezáviďte.
Tohle stačilo říct a bylo po ptákách 
wich — #18 Je fakt, že trávím ve škole míň hodin než někde, kde jsou píchačky a pravidelná 8hodinová pracovní doba, ale ve 2 doma rozhodně nebývám. Odhaduju, že ve škole jsem každý týden cca 35 hodin a k tomu tak 15 pracuju doma. Ale nestěžuju si, líbí se mi, že si můžu spoustu práce udělat doma a ve chvíli, kdy na to mám chuť.
macamala — #23 Klasika. Kdy mají chodit k lékaři pacienti, kteří pracují na stálou ranní, je ve hvězdách
"Milena může být ráda, že se Jiří alespoň dokáže postarat o syna, uvaří něco k večeři..." - dítě i domácnost je snad obou...
pajda — #21 tak je to. Akorát to /skoro/ nikdo nevidí a myslí si, že učitelé se mají skvěle.
pajda — #21 Ono to podobně funguje i v kancelářích. Když k lékaři potřebuji, protože má třeba ordinační hodiny jen dopoledne, tak to není problém. Každopádně to nikdo ve firmě nezneužívá. Vždy se snažíme chodit mimo pracovní dobu - třeba moje zubařka má jednou týdně do večera. Stejně bych tu práci někdy udělat musela.
Trošku jiná příhoda - asi před půl rokem jsem potřebovala k lékaři, nebylo to akutní, šla jsem až po největším pracovním návalu, přesvědčená a informovaná, že ambulance v nemocnici mají i do 14:30. Navíc jsem byla smířená s tím, že kdyžtak zaplatím 90 Kč. Sestra však na mě v čekárně ječela , že k doktoru se chodí zásadně ráno a že odpoledne nikdo nechodí. Patrně se zasekla v socialismu, kdy někteří lidé chodili po doktorech, jen aby se ulili z práce.
Něco mi to připomíná. Když jsem začala dělat na plný úvazek, tak manžel začal protestovat, že už nemá ten servis, co dřív. A když jsem začala dělat práci opravdu naplno a šéf mě začal posílat na služební cesty, tak to nemohl rozdejchat.
No a po mé poslední cestě, kdy měl na starosti děti CELÉ čtyři dny (tj. v šest večer přišel domů, kde děti už čekaly), je ten čtvrtý den odeslal do školy a vzal si dovolenou. Protože "přijít z práce, zkouknout úkoly, udělat večeři a JEŠTĚ je celej večer poslouchat a odpovídat na otázky, to se prostě nedá ustát...".
Paní má práci a zřejmě nevidí v dohledujinou. Pokud její muž chce, aby šla jinam, tak ať jí pomůže práci hledat. Pokud by ona chodila dřív a starala se o syna, tak by mu to zřejmě divný nepřišlo.
macamala — #20 domluva záleží na řediteli - u nás je to tak, že si můžeš vzít dovolenou kvůli nemoci (nejvýše dva dny), ale tu pak musíš naddělat právě o těch prázdninách - jsou to osmihodinové služby, takže klasických 8,5 hodiny jako sekterářka, žádnou svoji práci u toho většinou neuděláš. U nás to jde i jinak: můžeš si hodiny s kolegy vyměnit nebo přesunout. Zrovna příští týden dělám povinné zkoušky (rozšiřování kvalifikace) a jednu hodinu budu přesouvat ze 13:35 na 7:00, takže vstávat o půl šesté ráno a druhou se pokusím vyměnit s kolegyní - takže v pátek místo zubaře do práce, taky na sedmou...přesněji: na sedmou znamená, že mám odpovědnost za děcka od 6:45 a tedy tam musím být takhle brzy, i když tam není jediný student. To je ale jen tak na okraj...na lyže si neumím představit, že by někoho u nás pustili.
pajda — #19 Mám také známou (dobrou známou), která je učitelka na střední. Domů chodívá i déle, nejen ve 2 odpoledne. Na středních školách se učívá i déle zejména tam, kde mají dálkové studium. Doma pak ale musí ještě dělat další a další věci. Po vzájemné domluvě (nevím, jak intenzivní) si pár dnů dovči během roku může vzít, např. teď v zimě na lyže. Pak ale chybějící dovolenou nadělá o letních prázdninách.
wich — #18 ono těch 40 dní dovolené, kterou musíš vybrat v přesně určeném termínu, není žádná výhra...a ve dvě doma jsem nebyla nikdy a to dělám ve školství 25 let. Kdysi se aspoň mohla proplácet léčba zničených hlasivek nebo žaludeční vředy (typicky "učitelské" nemoci), ale dneska se nesmí ani to.