Potká úspěšný podnikatel dědečka a ptá se ho na cestu kolem světa. „A nechceš raději splnit tři přání, já jsem totiž kouzelný dědeček.“ „Ani ne, dědo,“ odpoví podnikatel: „Já všechno mám, auto, chatu, peníze, barák. Nic nepotřebuji.“ „Tak dobře,“ řekne kouzelný dědeček: „Ukážu ti tedy směr. Zapomeň na cestu kolem světa a vrať se domů, ke své ženě a svým dětem. Ať jednou nalezneš také cestu ke svým vnoučatům...“

Dědeček patriarchální

Pojďme se na chvíli ohlednout zpátky, dejme tomu do 19. století. Do doby, kdy v rodině vládnul pevnou rukou muž. A čím byl starší, tím byl váženější. Vždy se staral, aby uživil rodinu, avšak výchova dětí a následně vnoučat byla výhradně povinností matek a babiček. Měl své vnuky rád, to jistě, ale nějaké to skotačení či přílišné dávání citů najevo, to se v té době nenosilo. V nejednom případě se spousta vnuků svých „dědů“ spíš bála. Starší muž si musel udržovat odstup a vážnost celé rodiny. Tedy i svých vnoučat.

dědeček

Dědeček poválečný

dědečekPřeskočme obě světové války a přejděme po pomyslném historickém mostu do doby poválečné. Ti, co přežili válku, se potřebovali vypovídat. Euforie z vítězství se projevila i ve vzájemných vztazích. Zejména pak rodinných. Sílu rodiny si uvědomili i otcové a dědové. Chlad pomalu ustupoval. Naopak, nejeden dědeček se rád podělil s prožitými zážitky se svými vnoučaty. Vštěpoval jim životní odkazy, radoval se spolu s nimi ze života. Když se zeptáte dnešních padesátníků na své dědečky, řada z nich na ně vzpomíná s velkou úctou a dojetím. Byli pro ně hrdinové.

Dědeček současný

dědečekDnešní dědečkové mají mnoho podob. Jejich zvyky a vlastnosti se více než prožitými skutečnostmi liší spíše tím, v jakém prostředí bydlí, jaké bylo a je jejich zaměstnání. Určitě nalezneme rozdíly mezi dědečkem z venkova a dědečkem z velkoměsta.

Dědeček na venkově

Nemá tolik kulturních a „jiných“ příležitostí jako ve velkoměstě, a tak pokud není zaměstnaný, jediným jeho rozptýlením bývají právě vnoučata. Ty s sebou bere na zahrádku, do přírody, učí je každodenním věcem. Muži na venkově nebo v malých městech se obvykle stávají dědečky dříve než jejich vrstevníci ve velkoměstech, neboť i jejich děti se stávají dříve rodiči. Dědečkové na vesnici jsou více na očích ostatním, všudypřítomným sousedům, a proto se i svým vnoučatům náležitě věnují. Pokud tedy nevysedávají v hospodě, ale to je zase jiná kapitola.

Dědeček ve městě (velkoměstě)

Ten prošel po revoluci asi úplně největší proměnou. Tolik lákadel kolem. Kdo to má vydržet? Jsem přece muž, ne? Častokrát se mu na klíně místo vnoučat houpají spíš mladé slečny. Těžko se smířit se stárnutím a vnoučaty, když jiní v jeho věku ještě plodí děti. Také nejvíce rozvodů starších manželských párů bývá právě ve velkoměstech. Na druhou stranu, dědeček, který se těmto různým svodům dokáže ubránit, má celou řadu možností, kam si se svými vnoučky zajít, co jim ukázat, před čím je případně varovat.

Kdo měl kdy dědečka, měl obrovské štěstí. Jsou to ti, kteří jsou tu na legraci. Jsou to stále kluci, jen s více vráskami v obličeji. Svým vnoučatům, na rozdíl od babiček, odpustí kdejakou lumpárnu. Důležité je, aby měli komu odpouštět. Aby zvolili i oni tu správnou cestu.