Je jedno, jestli má před sebou závěrečnou zkoušku ve škole, blíží se termín uzávěrky nebo musí odevzdat důležitou prezentaci, prokrastinátor má zkrátka na všechno dost času. Dokud už to opravdu nehoří. Prokrastinace neboli odkládání věcí na poslední chvíli, se týká každého pátého člověka... 

clock

Kdo by se rád pouštěl do složitých a nepříjemných povinností? Odkládat je na později mají tendenci téměř všichni. Problém nastává, když se člověku nevyřešené úkoly začnou hromadit do takové míry, až hrozí, že se v nich doslova utopí.
Většina lidí, včetně samotných postižených, zaměňují prokrastinaci s leností a slabou vůlí. To je ale velký omyl. Lenoch se totiž vyhýbá jakékoli práci a povinnostem, zatímco prokrastinátor důležitý úkol neustále hrne před sebou a mezitím dělá cokoliv jiného, jen ne to, co by skutečně měl. Jinými slovy: vymýšlí si neustále nové výmluvy, proč TO zrovna nemůže udělat. Raději se pustí do důkladného úklidu, zajde na nákup, vyřídí e-maily nebo se bude hodiny zabývat něčím bezvýznamným, co ho může zdržet od skutečně důležité povinnosti. Tak si alespoň může stěžovat, že má spoustu práce a na ONU věc nemá vůbec čas. Nakonec se ale k úkolu dokope a v tom největším stresu ho začne řešit. Pokud mu to projde, prokrastinuje směle dál. V opačném případě může upadnout do depresí, zavalit se výčitkami a pocity vlastní neschopnosti. 

Strach z neúspěchu

Prokrastinace je typická například pro vysokoškolské studenty. Přípravu na zkoušku odkládají na poslední chvíli, a pak se doslova hroutí pod tlakem.
„Vím, že bych se měla už dávno učit na státnice, ale nejsem schopná se k tomu přinutit,“ říká šestadvacetiletá Kateřina, studentka 3. ročníku Fakulty humanitních studií v Praze. „Jsem schopná strávit půl dne na internetu, na Facebooku nebo u televize. Přitom mě ale pořád hryže svědomí a strach, že to pak nezvládnu. Už teď jsem ve skluzu, ale pořád šprtání odkládám,“ přiznává provinile Katka, kterou prý k učení donutí teprve opravdová časová tíseň. „Když už vidím, že je vážně zle, dokážu zabrat. Dopuju se jedním Red Bullem za druhým a drtím celý den i noc.“
Právě vidina selhání nebo nějakého velkého průšvihu je pro prokrastinátory jak příčinou jejich otálení, tak důvodem, který je konečně dotlačí k činu. Neustálé stresové ataky na organismus mohou mít ale podle odborníků neblahé zdravotní následky, od nespavostí až po zhoršenou imunitu organismu. Prokrastinace ale dokáže pořádně zamávat také s osobním a pracovním životem. Je totiž spojena s již zmíněnou leností, nezodpovědným chováním a ovlivnitelným životním stylem.

Jak s ní bojovat?

Zatímco někteří psychologové se snaží nejprve najít příčinu (přílišná kritika rodičů v dětství, nízké sebevědomí atp.), jiní doporučují okamžité plánování času neboli time-management. Nejtěžšímu úkolu bychom se přitom zpočátku měli věnovat jen krátce, aby nás práce brzy neodradila. Poté si můžeme postupně čas prodlužovat. Není dobré stanovit si příliš velká očekávání a nereálné cíle. I v tomto případě platí, že méně je více. Důležité je, aby člověk úkol dělal pravidelně a zůstal vytrvalý. Motivací také může být udržet s někým krok nebo se vzájemně povzbuzovat. Osvědčila se i metoda, kdy se za dodržení každodenního plánu něčím odměníme nebo naopak potrestáme.
Pokud se nám nedaří prokrastinaci překonat, bude nutné navštívit psychologa nebo podstoupit terapii a pracovat na odstranění příčiny pod odborným dohledem.

Nejčastější příznaky prokrastinace

  • Nesprávný odhad času
  • Člověk neví čím začít
  • Pocit vytíženosti a vyčerpání
  • Pocit, že je příliš mnoho jiných důležitějších věcí na práci
  • Obavy ze selhání a neúspěchu
  • Negativní přístup k termínům a uzávěrkám
  • Pocit manipulace a kontroly ze strany nadřízeného nebo zadavatele úkolu
Reklama