Milé ženy-in,

Vážně bych dnes nechtěla mít službu, protože prohrabovat se tím množstvím reklamačních historek musí být asi pekelná práce. A i já už se vážně těším, co všechno si přečtu v dnešních novinkách.

Ta má reklamační historka se týká interiérových dveří. Před šesti lety jsme se s mým dnes už manželem, tehdy přítelem, rozhodli pro koupi nového bytu. Už samo oběhávání hypotéky byla vstupenka do Bohnic, ale to jsme ještě netušili, co všechno je možné. Protože náš byt měl být původně vzorový, a tudíž přednostně zařízený, dostávali jsme od různých (ovšem samozřejmě investorovi spřízněných) firem lákavé nabídky na slevy, pokud
právě je vybereme k zařízení bytu. Tuto nabídku jsme využili jen jednu, ale stála za to. Ta firma se jmenovala A.A. STUDIO a sídlila na Budějovické v Praze (ani nevím a nechci vědět, jsou-li tam ještě).

Do vzorkové prodejny jsme šli s úmyslem, že dveře v žádném případě nebudou bílé a prosklené. Odcházeli jsme ukecáni a s podepsanou smlouvou na bílé a prosklené dveře a bílá dřevěná futra. Smlouvu jsme podepsali 18.2.2000, zaplatili zálohu a těšili se, že za 5 týdnů bude mít náš byteček dveře. Podotýkám, že se jednalo pouze o dvoje prosklené dveře a dvoje plné - k WC a koupelně. Tahle sranda nás měla stát 40.896,-Kč. A jak už tak asi tušíte, pět týdnů uplynulo a ticho po pěšině. Začali jsme se připomínat. A roztočil se kolotoč slibů, lží a vyteklých nervů. Za celých pět týdnů nebyli schopni přijít dveře vyměřit.

Přesto, že slibovali, že se stavitelem si budou jednat sami, vykašlali se na to a stavitel namontoval kovové zárubně, tak jako v jiných bytech. Pak se rozhodli kovové obrubně obkládat těmi dřevěnými, takže se zúžil prostor na dveře, a když už konečně dveře 21.6.2006 namontovali a my si je šli převzít, usiloval o naše mladá
srdce pořádný infarkt. Dveře měly nakřivo namontované kování, vruty do něj nebyly zašroubované, ale zatlučené, panty u dveří byly mosazné, zatímco kované chromové dveře byly příliš dlouhé, takže se zašprcly o podlahu a nešly zavírat a pozor, to, co by nikdo nevymyslel - dveře od WC nešly zavírat, protože jim prostě překáželo umyvadlo. To už mé nervy nevydržely a hystericky jsem se rozplakala, že nebudu sedět na záchodě, který se ani nedá zavřít. Tomu se zástupce A.A.studia upřímně divil.

A vůbec se divil, že se nám to nelíbí a byl dost arogantní. Sepsali jsme reklamaci a nic se nedělo. A já začala být zlá. Pomsta měla být sladká. Nejprve jsem jim šla vynadat do firmy s tím, že případ jsem předala redakci
Test MF Dnes. Nelhala jsem, článek se skutečně připravoval, dveře nebo lépe řečeno závady byly i nafocené. To je trošku uleklo, ale nevyburcovalo k aktivitě. To, co je skutečně přimělo něco dělat, byl můj téměř oscarový
výstup na veletrhu For Habitat v Praze, kde tato firma vystavovala. Vyčíhala jsem si chvíli, kdy tam měli nejvíce zájemců a vesele podepisovali jednu objednávku za druhou. Přišla moje chvíle. Vkráčela jsem do jejich vystavovacích prostor a svým zvučným hlasem zvolala: "Vy jste má noční můra, pane! Kdy hodláte předělat ty dveře, které se nedají otevírat, kdy upravíte dveře na záchod tak, aby šli zavírat, kdy vyměníte kování, aby to
vypadalo jako kování u dveří a ne vstupní brána do kocourkova?! Kdybych věděla, co jste za šupáky, zdaleka bych se téhle firmě vyhnula. Těším se až o vás vyjde ten článek v MF Dnes, to už to budete moct rovnou zabalit..!"

A podobný zvučný proud výtek a stížností se linul prostorem za užaslého zkoprnění vystavovatele i zájemců o dveře. K mé velké radosti tam ze zájemců nezbyl ani jeden a o zástupce firmy se pokoušely mrákoty.

Do týdne byly dveře opraveny, avšak zase jen tak polovičatě a navíc byly ještě poškrábané a otlučené. Klíče ve dveřích nebyly. Takže další reklamace. 7.8.2006 jsme dveře převzali, i když škrábance byly zakytované takovou
vrstvou, že ze dveří a zárubní viditelně vystupovaly. Báli jsme se totiž, co by přišlo po další opravě. Jediné, co mě smířilo, byla celková cena po slevách a penalizaci - za dveře jsme nakonec zaplatili "jen" 26.866.80 Kč

Musím říct, že ty začarované dveře dodnes tak trochu nesnáším - je na nich totiž všechno vidět, což při soužití s manželem kutilem a dvěma malinkými kluky vážně vyžaduje neustálé pulírování a na to já moc nejsem. Zato už vím, že se člověk nikdy nemá nechat natlačit do toho, co sám nechce. A pokud na někoho takového "tlačila" narazí, vzít nohy na ramena, dokud je čas.

Vaše anas

Milá anas, příspěvků je skutečně hodně, a když je nějaký tak dlouhý jako ten váš, editor je blahem bez sebe.:) Ale ne, ten váš příběh je dobrý a jsem rád, že jste mi ho poslala. Takových Patů a Matů je u nás ještě pořád dost a jsem rád, že jste to zvládla aspoň takhle. Bílé prosklené bych ale nechtěl ani po ukecávání všemi ďábly pekelnými!:)