Když mě bylo 10let a mému bratrovi 7let zemřel nám táta. Po jeho smrti se naše máma vzdala dědictví, a to poloviny baráku a nechala ho tudíž bratrovi a mě.
Vše bylo Ok, žádně hádky, nic, prostě idyla. Když pak zemřel náš děda, tátuv táta, který bydlel v druhé polovině baráku, tak vše začalo.
Jeho druhý syn viděl jen peníze a nic víc, a tak bez našeho souhlasu šel na realitku s prodejem poloviny domu. Ale aby z toho vytěžil co nejvíc, tak přišel s tím, abychom mu prodalyii tu druhou polovinu, že se nemovitost bude lépe prodávat. To je sice pravda, ale nechtěla jsem se vzdát něčeho, co jsem měla po mém tátovi. A protože já už jsem měla vážný vztah a zanedlouho mi bylo 18 let, tak moje máma a nyní můj manžel, si vzali hypotéku a odkoupily dědovu půlku. Ze začátku vše klapalo jako v pohádce, až jsme se všichni divili. Ale po dvou letech začaly problémy.
Máma sem tam nezaplatila svou splátku a když jsem se to dozvěděla vždy jsem jí kryla a uhradila ji, aby se to manžel nedozvěděl. Jenže pak jsem měla víc a víc starostí a najednou jsem se dozvěděla, že vznikl velký dluh na jejím splácení, a to už jsem před mužem neutajila. Začaly hádky, no hrůza, byla jsem zoufalá, ale nezbylo, než za mámu všechno zaplatit. Navíc jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Kvůli mámě nám vznikla taková finanční nouze, že jsme se skoro ocitli bez domova.
Opět to bylo vše ideální, až na to že, manžel už mojí mámu nemohl skoro ani vidět a není divu. Jenže jsem si říkala, vždyť je to moje máma, tak jsem jí bránila strašně dlouho, vše jsem v sobě dusila, nikomu se nesvěřila a snažila se rozptýlit s naší malou holčičkou. Jenže když člověk nese sebou takové břemeno, nedá se to vydržet. A tak začaly hádky s manželem a věčný strachování jestli máma donese peníze, nebo jestli to budeme platit opět my.
Jenže minulý rok jsem se už sesypala, a to zrovna u mé milované babičky, když mi zrovna manžel volal, zda jsem peníze poslala a zda máma zaplatila. A tak jsme se rozhodli že tomu musíme jednou provždy udělat konec, jinak bych se naprosto zbláznila.
Vše jsem mu řekla, kolik let jsem v sobě tohle dusila, a tak jsme začali jednat. Rozhodli jsme se, že naší polovinu baráku prodáme, zaplatíme matčiny dluhy a odstěhujeme se. Jenže máma začala dělat problémy, vyčítá nám, co vše pro nás udělala a my se takto odvděčíme. Teď už je to přes 3 měsíce, co spolu nemluvíme a musím říct, že se těším, až se odsud dostaneme, budeme se moct znovu pořádně nadechnout a žít spokojeným životem.
Teď už vím, jakou jsme tenkrát udělali strašlivou chybu, že jsme vůbec na něco takového neměli přistupovat. Nepřála bych to nikomu .Vlastní máma zníčí celou svou rodinu a je jí to jedno.Lucie
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Lucinko, tvoje maminka mi zase jako takový darebák nepřipadá, ale možná nejsou v příběhu podrobnosti. Simona
A co vy ostatní dědičky? Jaké máte zážitky s pozůstalostí? Dědily jste? Udělalo vám to radost, nebo spíše přineslo starosti? Zdědily jste něco legračního? Nečekaného? Zoufalého? Napište nám své příběhy, ve kterých hraje dědictví hlavní roli! Těšíme se na adrese:
Nový komentář
Komentáře
Mám zkušenost s dědictvím, které také nebylo nějakou výhrou pro nás. Po babičce z Brna jsme zdědili její byt. Mockrát jsme u ní nebyli, takže jsme nevěděli, jak vypadá její bydlení. Když jsme se tam ale byli podívat, tak jsme nestačili zírat. Byt byl plný samého harampádí, které shromažďovala snad celý život, všechno víceméně bezcenné věci. Jelikož jsme ale s manželem hodně pracovně vytížení, tak jsme neměli čas vyklízet takovou skládku. Proto jsme se raději domluvili s Brněnskou firmou https://vyklizeci-prace-brno.cz/ , která byt kompletně vyklidila.
To je snad to nejhorší, co může rodina udělat svým potomkům. Hodit na ně dluhy... Chápu, že pokud je to opravdu něco nezvladatelného, tak se za to ani často nedá vinit nikdo jiný, než ty loupeživě proradné exekuturské úřady a jimi podobní. Pokud už někdo v takové situaci je, našla jsem při brouzdání na internetu tento článek https://www.finparada.cz/diskuse.aspx?id=5091-Co-o-nas-prozradi-registr-dluzniku a myslím si, že to určitě může být pro někoho užitečné.
beset — #18 A protože já už jsem měla vážný vztah a zanedlouho mi bylo 18 let, tak moje máma a nyní můj manžel, si vzali hypotéku a odkoupily dědovu půlku.
Hrubky neřeš
No dle (viz výše) to nevypadá, že VÁS navrtala.
O její matce (tvé babičce???) nikde není ani slovo.
Hele nějak mi to nesedí, pokud jsem to špatně pochopila, tak promň.
No ono je to totiž tak že jsem nenapsala vše podstatné až teď na to koukám. Ano moje matka je spolumajitelkou 1/4 domu jako já,mamžel,a bratr.Do hypotéky nás navrtala ona,aby měla tedy svou část,které se před lety vzdala.Takže má povinnost platit,komunikovala jsemsní pořád o tom.Ona je prostě jiná i bratr to pořád řeší,protože kašle na vše a né jen na barák.Ale ten kdo si nezažil to co my tak nemůže soudit.A vrchol všeho je když se zřekne i své mamtky,která pro ní dělala první poslední a hodně jí finančně pomáhala. tak nevím kdo je darebák.
zase pozor, moje matka také nadělala dluhy, až nás to donutilo se od ní a taťky odstěhovat. Takže já trochu pisatelku chápu . . . Nejhorší je, že nikdo neví kde ty prachy jsou
kde nic tu nic a to se jedná o statisíce . . .
podle mě to má být napsané v kostce, ale chybí podstatné detaily, takže to jen hrozně blbě vyznělo. nebo se mýlím? to se mi stává 1x, maximálně 2x za deset let
Nevím, proč jste to tolik překomplikovali. Mohli jste si polovinu domku odkoupit spolu s manželem a matku nechat bydlet po dobu jejího života, převzít věcné břemeno.
Nevím, jestli máte každý svoje bydlení, ale něco jste nedomysleli. Pravděpodobně byste chtěli zneužívat vaši matku, nebo nevím, jak tomu mám rozumět.
Rozumím tomu dobře? vy máte čtvrtinu po otci, bratr má čtvtinu po otci a od strýce jste koupili polovinu domu - čtvrtinu vy a čtvrtinu maminka - všichni bydlíte v tom domě (vy dva, matka i bratr?) - vypadá to tak, že vy vlatníte polovinu a bratr s maminkou druhou - nebylo by jednodušší dohodnout splátky a podle toho změnit i podíl na majetku?
Buď je ten článek hodně špatně napsaný anebo je paní pisatelka tak trochu mimo. Vyžadovat od své matky finanční podporu na bydlení je hienismus. Zvlášť, když je matka majitelkou poloviny domu a bylo to rozhodnutí mladého páru druhou polovinu odkoupit a velmi dobrá vůle matky na hypotéce participovat a mladým tímto pomoci. Předpoklady dcer a synů vůči jejich rodičům mě někdy šokují. Zajímalo by mě, jestli bude paní chtít po mamince, aby mladému páru přispívala na nájem, je to přece matka tak ať se stará ne? Já žasnu.
maje — #9
no já bych ho asi na jejím místě neměla 
OlgaMarie — #7 Ty jsi to výstižně řekla
No já tam vidím docela jasně, že matka s manželem odkoupili společně půlku po dědovi. Ovšem přijde mi taky trochu zvláštní, že jim matka po smrti otce již 1/4 darovala tak by mi přišlo slušné kdyby oni teď spláceli sami.
jedle — #8 dobrý pocit
Trochu zmatecne , matka se vzdala dedictvi va vas prospech a jeste ma splacet druhou pulku?? A co z toho ma ona??
Opravdu málo informací. Takhle to vypadá, že kdo chce víc, nemá nic.
Alina — #5
přesně tak 
, jen piš 
Málokdy diskutuji, ale tady musím - nikde jsem v článku nečetla, že maminka je spolumajitelkou té půlky, a také nic o bratrovi. Pokud jste jedinou majitelkou té poloviny domku, tak snad platíte celou částku. Nebo maminka platí a přitom není ani spolumajitelkou?
Je to těžké, myslím, že tam chyběla dostatečná komunikace...
Jestli tomu dobře rozumím, tvoje mami se vzdala baráku ve prospěch tebe a bratra a nakonec si vzala s tvým manželem hypotéku na polovinu baráku, aby se neprodával. Sem tam nezaplatí splátku, což je asi ten kámen úrazu. To by asi měla, ale třeba jí to nevychází finančně, neznám detaily. Nevím, jestli jste mluvili s mami, asi by to chtělo, proč neplatí splátky . Těžko něco radit. Výsledek je ten, že stejně chceš s manželem půlku baráku prodat a jít pryč. To si mami s tvým manželem už tenkrát nemuseli brát půjčku, výsledek by byl stejný. A co tvůj bratr? Ten neplatí nic? Jestli tam bydlí, nevím, chtělo by to víc informací.
Je nás hodně sourozenců, ještě jsme nic nezdědili!!!!!