Také si ještě vzpomenete na dobu, kdy jste otráveně poslouchali doporučení a rady rodičů typu:  „Uč se, neděláš to pro nás, ale pro sebe!“ A taky jste si vždycky řekli: „To určitě, kdyby bylo na mně, tak bych se docela jistě neučila...“ ? Nakonec většina z nás poznala, že rodiče měli pravdu a že jsme opravdu studovali pro svůj lepší život.

 

Avšak vybrat si povolání ve čtrnácti letech, kdy má člověk v hlavě spíše to, co si má vzít na sebe druhý den do školy, aby totálně naštval Adrianu Kostkovou z béčka a aby sbalil toho úžasnýho  Pepíka Vohnoutů z céčka, není úkol zrovna jednoduchý.

 

Jak koukáte po letech na výběr svého povolání? Jste spokojené, nebo byste, mít druhou šanci, zvolily jinou školu, jiný obor, jiné povolání?

 

Paní Kateřina, 36 let, prodavačka: „Už jako malá jsem si neustále hrála na prodavačku, nutila jsem mamku celé hodiny nakupovat nejrůznější nesmysly a účtovala jsem jí to na malé dětské pokladně. Od samého počátku pracuji jako prodavačka a jsem maximálně spokojená.“

 

Myslím, že paní Kateřina je jedna z těch šťastnějších. Alespoň soudě podle výrazů, které má většina prodávajících na tváři, ve chvíli, kdy vstoupím do obchodu. Faktem je, že ženy za pultem tráví celý den na nohou, musejí zvládnout nápor zákazníků, neustále dotazy, kolikrát i nadávky. Tahají těžké bedny se zbožím a  vykládají je do regálů. Práce je to dozajista náročná a nevděčná.

 

Slečna Lucka, 28 let, učitelka: „Odmala jsem ráda malovala a pracovala s dětmi, takže jsem pedagogickou školu zvolila jako jediné možné řešení. Avšak dnes po  pěti letech praxe bych docela určitě volila jinak. Ne, že by mě učení dětí nebavilo, ale děsí mě jejich přístup ke škole. My jsme přistupovali k učitelům jako k NĚKOMU, dnešní děti nás berou jako obtížný hmyz.“

 

Nelehká a nevděčná to profese - být učitelkou. Podle dětí jste hloupá, protože jim dáte poznámku, a podle rodičů ještě hloupější, když jste nepochopila, jak je jejich Franta geniální dítě. A ostatní vidí to, že učitelé mají spoustu volna a dva měsíce prázdnin. Málokdo už si uvědomí, že po skončení vyučování na ně čeká ještě několikahodinová příprava na další den, opravy písemek, nejrůznější semináře a školení, dozory.

 

Paní Daniela, 45 let, účetní:Pracuji jako účetní hned od školy a musím říct, že práce s čísílkama - to je moje. Akorát mi přijde, že dnešní dívky se do této práce moc nehrnou. Alespoń ve svém okolí, aby člověk mladé účetní pohledal.“

 

Účetní, administrativní pracovnice – leckdo si řekne, hoví si v teploučku, celý den sedí a klevetí. Ten,  kdo tuto profesi nedělal, ani nemůže vědět, jaké problémy nastanou při sedavém zaměstnání se zády a krční páteří. Neví, jak trápí spoustu žen oči, díky celodennímu koukání na monitor počítače. Práce je to zodpovědná a dozajista náročná. Co myslíte?

 

Paní Alena, 30 let, v domácnosti: „Pracovala jsem po skončení školy jako zdravotní sestra, ale po mateřské dovolené už jsem zůstala doma. Manžel vydělává dost peněz, takže do práce nemusím, a mně to takhle vyhovuje. Mám čas na rodinu, děti i své záliby.“

 

Ano i to je svým způsobem povolání, žena v domácnosti. Leckdo mi bude oponovat, že sedět celý den u telenovel,  občas odběhnout na kafíčko ke kamarádce a dvakrát do měsíce stihnout kadeřnici, pedikérku a manikérku, není žádné povolání. Já osobně tyto ženy obdivuji. Mě by práce celý den jen na domácnosti, kolem dětí a manžela absolutně neuspokojovala. Ale některé z nás jsou holt založením strážkyně rodinného krbu, a budiž jim přáno se takto realizovat.

 

Z dalších povolání uveďme třeba lékařky a zdravotní personál. Zde jsou dozajista víc patrné nevýhody než výhody. Práce na směny, náročná práce a navíc nic moc placená.

Spisovatelky či novinářky zase mají práci hodně stresovou. Neustále honí termíny, vydání nepočká, musí tedy počkat to ostatní.

Spousta žen pracuje jako dělnice ve výrobě, stejně jako doručovatelky stráví celý den na nohou. Kolikrát je jejich práce monotónní, často bez možnosti odpočinku. Stejně tak i servírky, které celý den kmitají mezi kuchyní a zákazníkem, eventuálně mezi barem a zákazníkem.

Samostatnou a ojedinělou skupinou jsou sekretářky. Většinou s ne příliš lichotivou nálepkou jednoduché ženušky, která má krásnou tvářičku, prázdnou hlavu a spí se svým šéfem. Málokdo vidí tu spoustu lejster, která vyřídí, často komunikuje se zákazníky, nezřídka v cizím jazyce.

 

A jak jste na tom vy? Vybraly jste dobře? Uspokojuje vás vaše práce? 

Nezbývá, než Vám všem popřát, aby vaše práce byla vaším koníčkem…