Původcem této nemoci je bakterie Neisseria meningitidis, kterou se lze nakazit podobně jako chřipkou či rýmou – kapénkovou infekcí. Pokud se onemocnění rozvine, postupuje velmi rychle a nejčastěji se projevuje jako zánět mozkových blan (meningitida), nebo otrava krve (sepse). I přes včasnou lékařskou péči mohou být následky závažné – v loňském roce se v ČR onemocnění týkalo 56 osob, 3 lidé zemřeli. Celosvětově postihuje kolem půl milionu lidí ročně.

Na začátku to u Renaty vypadalo, jako by něco špatného snědla, nebo chytla virózu. Její stav ji donutil vyhledat lékaře. Jak říká: „nedokázala jsem si ani obout boty. Ve sněhu jsem se brodila v pantoflích. Jednu jsem ztratila. Zvracela jsem. Nohy jsem měla jako led.“ Byla dezorientovaná, trpěla bolestmi, po těle se jí začaly objevovat fialové mapy. Personál nemocnice Renatě přesto nevěřil: „pořád se mě ptali, jaké drogy jsem si vzala. Položili mě na lůžko a nechali samotnou na pokoji.“ Po několika hodinách si Renatina matka vybojovala její přesun do Plzně. To už Renatu transportovala helikoptéra. Tělo měla jako polité žíravinou a diagnóza zněla: meningokoková meningitida. Byla uvedena do umělého spánku. Po devíti dnech se Renata probudila. Zjistila, že přišla o obě nohy. Kůži po celém těle má dodnes pokrytou jizvami. Přestaly jí fungovat ledviny. Třikrát týdně musela jezdit na dialýzu a všechno se učila jako poprvé. Prvním malým vítezstvím bylo zvládnutí chůze na protézách.
Nyní se skoro po třech letech od nemoci začíná konečně cítit jako dřív. Před rokem se dočkala transplantace ledviny od zemřelého dárce. Poslední tři měsíce intenzivněji cvičí, aby vylepšila svou stabilitu a zlepšila chůzi. „Začínám jezdit na kolečkových bruslích. Zatím ale svou chůzi a snahu sportovat přirovnávám k malému dítěti, které se vše učí od prvních krůčků,“ říká. Stále bojuje s hojením kůže, kterou meningokok poškodil – podobně jako při popálení žíravinou – i po třech letech má rány na pahýlech končetin.

Před svým onemocnění o meningokoku nikdy neslyšela a jak se ukázalo v nemocnici, nebyla bohužel sama. Mnohdy ani lékaři nepoznají příznaky této choroby. Přitom jde o minuty.  Jedinou cestou tak je prevence v podobě očkování, které už je dnes dostupné proti všem nejčastěji se vyskytujícím séroskupinám. Doporučuje se především nejohroženějším skupinám, kterými jsou malé děti do čtyř let a dospívající, či mladí dospělí, ve věku od 13 do 25 let a přispívají na ně pojišťovny v rámci svých preventivních programů.
 
 

Reklama