Vlastně jsem na ni narazila teprve nedávno díky malíři Giovanni Boldinim. Ten maloval a nejspíš i miloval nádhernou Marthe de Florian (viz odkaz za článkem) a oblíbil si i extravagantní Luisu. Její nejzajímavější portréty pocházejí právě z jeho ateliéru.
Luisa se narodila v roce 1881 v Miláně do bohaté rodiny šlechtické rodiny s rakouskými kořeny. Když jí bylo patnáct, umírá jí matka a o dva roky později ji následuje i Luisin otec. Tím končí pro Luisu i její o dva roky starší sestru idylické dětství. Získávají ale neuvěřitelné dědictví. Rázem se z nich stávají nejbohatší mladé dívky v Itálii. Obě se brzy vdají, ale svého dosavadního života se nevzdají.


V roce 1900 se Luisa provdala za markýze Camilla Casati Stampa di Soncino a o rok později se jí narodilo jediné dítě, dcera Cristina. Manželé spolu ale od začátku prakticky nežijí.  V roce 1914 se oficiálně rozcházejí, ale manželství rozvedeno není, trvá dál až do smrti markýze Casatiho v roce 1946.
Čím vlastně Luisa Casati v prvních třech desetiletích dvacátého století tolik fascinovala a vlastně dodnes inspiruje malíře, spisovatele, filmaře či módní návrháře? Především svým extravagantním až divadelním způsobem života, zálibou v okultních vědách a pořádáním divokých večírků, které měla propracovány do nejmenších detailů.

Luisa milovala zvířata a ne ledajaká! Pověstní byli především její vycvičení bílí pávi či albínští kosi, které nechávala barvit různými barvami, aby se mohla jimi chlubit před svými přáteli. Na ulici ji bylo často vidět procházet se s chrty či gepardy, které si vedla na vodítku. Oblečená byla do extravagantních modelů či kožichů, pod nimiž již nic neměla. Krk jí místo šperků často zdobili živí hadi.
Nechala si vytvořit voskovou figurínu, která byla její dokonalou kopií a která na opulentních večírcích či oslavách sedávala na čestném místě vedle ní. Její paruku nechala zhotovit ze svých vlastních vlasů, takže v přítmí často zmatení hosté těžko rozeznávali, kdo je kdo.

Od roku 1910 bydlela Luisa několik let v Palazzo Venier dei Leoni na Canal Grande v Benátkách, který později zakoupila Peggy Guggenheimová, vášnivá sběratelka umění. Právě v zahradě tohoto paláce chovala Luisa exotická zvířata (ostatně Peggy později také). Známý byl také Luisin pobyt ve Ville San Michele na ostrově Capri, kde hostila řadu umělců. Často ji zde navštěvovali i gayové a lesbičky, s nimiž sympatizovala, jak popsal ve svém díle britský autor Compton Mackenzie.


Luisa Casati se stala múzou mnoha umělců. Fotil ji například Man Ray, maloval Pablo Picasso či výše zmíněný Giovanni Boldini. Objevuje se i v literárních dílech futuristy Filippa Tommase Marinettiho, psal o ní Ezra Pound či Jack Kerrouac. A to je jen zlomek…
S krachem na burze a jejími důsledky končí pohádkový život této extravagantní italské šlechtičny. Protože její dluhy dosáhly v roce 1930 částky 25 miliónů dolarů, byl její majetek zabaven a vydražen. Údajně se dražby účastnila i Coco Chanel.


Závěr života nebyl pro nespoutanou markýzu Casati rozhodně idylický. Uprchla do Londýna, kde si koupila jednopokojový byt, v němž pořádala své spiritistické seance. Zlí jazykové tvrdili, že ji bylo občas vídat, jak ve starém vypelichaném kožichu prohledává popelnice. Zemřela v roce 1957 po záchvatu mrtvice. Byla pohřbena stylově - v leopardí kůži s černými falešnými řasami na víčkách…

 Foto: Wikipedie
 
Na naše webu jste si mohli také přečíst:

Reklama