Připadá-li vám dnešní doba nemilosrdná a prostá od nejzákladnějšího ze všech lidských pocitů a ptáte-li se po důvodech, čtěte dále. RedaktorJakub D. Kočí pro vás zjistil, proč vymírá láska.
Stále se za něčím ženeme – za penězi, za kariérou, za úspěchem, za dokonalostí, za divokým sexem... a při všem tom shonu je pro mnohé z nás stále náročnější milovat. Proč tomu tak je? Proč se ztrácí láska z našich životů? Proč se někteří z nás nedokážou zamilovat?
Představme si typického jedince dneška, říkejme mu třeba Vašek. Vašek je na první pohled prototyp úspěšného mladého muže – má vlastní byt, luxusní auto, vysportovanou postavu a několik občasných milenek. I tak si ale nepřipadá spokojený. Proč? Cítí totiž tlak okolí. Rodičové chtějí, aby se usadil, měl rodinu, ale jemu to nic neříká. Nechápe, jak by s jednou ženou mohl strávit celý život, aniž by se unudil k smrti. Nikdy se totiž nezamiloval, nikdy nevydržel s jednou partnerkou déle než několik dní, nikdy nepoznal lásku, i když by si to někde ve skrytu duše přál.
Vaškův příběh je sice jen modelovou situací, ale bohužel není nijak výjimečný. Snad jen tím, že on po lásce touží, zatímco spousty jiných se city jednoduše neobtěžují – bez zamilovanosti a lásky se jim zkrátka žije lépe, pohodlněji.
Dlouho jsem si nedokázal tento fenomén vysvětlit, až jsem narazil na knížku, jejíž titul říká: Štěstí začíná uvnitř. Jejím autorem je John Powell. V jedné z kapitol je vše nádherně vysvětleno na příkladu rozhovoru pacienta (autora knihy) s lékařem...
Doktor se mě zeptal: „Už tě někdy bolely zuby?“
Přiznal jsem, že ano.
„A na koho jsi myslel, když tě bolely?“ vyzvídal.
„Jen na sebe,“ odpověděl jsem.
„To je odpověď,“ řekl. „Bolest přitahuje veškerou pozornost pouze k našemu já. Duševní těžkosti - starost, neúspěch, zármutek nebo výčitky svědomí – to všechno je bolestivé, a tak nás to připravuje o schopnost milovat. Když se bolest stane životním stylem, člověk se většinou velmi koncentruje sám na sebe.“
Nemohl jsem jinak než souhlasit. V našem světě je tolik bolesti, tolik starostí, problémů a těžkostí, že už se do něj láska prostě nevejde.
Proto na vás apeluji, milé čtenářky. Nenechte se zlomit svými každodenními stresy, nepřetěžujte se a hlavně nezapomínejte na lásku – vždyť bez ní by náš život stál za starou bačkoru!
Nový komentář
Komentáře
Kaylie — #40 Plne s tebou souhlasim
daddyska — #27 Ale láska je, je jen potlačena touto uspěchanou, necitelnou dobou, vládnoucím kultem peněz.
Karta se zase obrátí. Nic netrvá věčně.
A jak to změnit? Začít u sebe. Změnit sebe, nikoliv toho druhého, pak se dějí zázraky.
Lidé jako Vašek z příběhu jistě existují, hodně je jich mezi muži jednou rozvedenými, kteří už se nechtějí vázat. Ovšem okolo mě jsou buď všichni zadaní = zamilovaní, nebo touží po partnerovi, tj. chtějí se zamilovat, i když to slovo třeba nevysloví, a to, ať je jim 18 nebo 68 - mám jako koníčka seznamku a tak se na mě obracejí přátelé s prosbou, abych zadala zase jejich přátele a já to spáruju a je to! Akorát se mi to nějak nedaří v nejbližším okruhu (sourozenci) v souladu s pořekadlem o kovářově kobyle...
je to obrázek dnešní doby. Mladí lidé nemají čas na nějakou lásku.... nechtějí se s nikým moc dělit. V práci musí´každý podávat stale vyšší a vyšší výkony. Tím pádem, ... se musí víc strat o sebe o své pohodlí, o své potřeby. Láska je dnes to ,co hodně zatěžuje. Sex ano, ...ale: "zítra vypadni, jdu na důležité strategické jednání, na kterém závisí činnsot celého podniku. Tedy nemám čas na ..ptákoviny. Láska se v dešní době přesouvá do položky " utopie".
Je to hodně pravdivé ! Jsme hodně sebestřední a pořád se za něčím ženeme, neužijeme si života, jednou "natáhneme brka" a k čemu nám to bude?
Mně nebaví se smát,
chci se radši prát
a každému lhát.
Když já mám pocit viny,
nesmí ani nikdo jiný
dělat kočkoviny.
Buď mne bude litovat,
bude se mnou nadávat,
ať se můžu radovat.
Nechci šťastné lidi,
já je nenávidím,
smích jim nezávidím.
Ať se lidi hádají,
ať se lidi perou,
když to nedělají,
tak mne pěkně se*ou!
helešicová — #38 Moje babička říkávala (snad i moudře),kde nejsou peníze,není láska....a já dodávám,že se v těch každodenních starostech o "přežití" jaksi rozmělňuje....
Proč vymírá láska , protože to je tou dnešní uspěchnou dobou.Kdo pracuje ,tak se honí za penězi, aby měl dobrý aut´ák , pěknou dovolenou u moře ,nebo zimní dovolenou na horách.Pěkně a moderně zařízený byt .V rodinách také už není ta láska taková ,jak by měla být k dětem ,rodičům a mezi partnery.Každý je unavený a chce mít klid.
Ten kdo chodí na pracák nebo na sociálku ,tak tam už dávno není žádná láska,jenom hádky a v rodinách ,protože nemohou finančně vyjít.
Láska je tak krásná ,ale musíme ji naší generaci naučit, a být příkladem ,a dát jim tu lásku .
Láska tu je jen se každému neukáže v celé své kráse i v bolesti.Protože kdo netrpěl nepoznal,že je to láska.A kdo je tak slepý ten zůstane sám a opuštěný všemi rádoby kamarády i povrchními děvečkami.Neváhejte se otevřít a nechte ji vstoupit čeká na každého !
Lásky není nikdy dost,vždycky jde na vztahu pracovat,stačí jenom chtít.Samozřejmě oboustraně.
šája — #32 Tomu ale nevěříš,že ne?
Láska....té je v našich životech plno.Jen někteří z jakési sobeckosti raději zůstávají sami,k nikomu se nechtějí poutat,protože,jak už řekl kdysi Saint-Exupéry:Stáváš se navždy zodpovědným za to,cos k sobě připoutal....někoho může tato věta přivádět k šílenství tak,že raději nevyhledává trvalý vztah a někdo si nedokáže představit život bez lásky.
je fakt, že dnešní doba je uspěchaná,ošklivá a lidi jsou na sebe zlí, ale i přesto si myslím, že lásky je stále dost a dost,jen ji v sobě probudit.
Láska? Jen iluze.....
átéčko — #28
átéčko — #28 To je moudrý
láska je ten nejkrásnější božský cit
Jakube, láska je! Kam by se ztrácela. Milovali jsme své blízké, kteří nám odešli tam, kam jednou odejdeme i my. Milovali jsme své psy, kteří ním odběhli do psího nebe.
Kam by se o množství lásky ztratilo? Je jí přece tolik!!!
Láska je, jen musíme naslouchat, musíme vidět podstatné. Musíme ji chtít cítit.
Ale jak to udělat? Na to byste radu neměli?
není láska jako láska:
http://www.novinky.cz/krimi/223285-rodice-v-brne-mucili-syna-pripinacky-na-patach-a-tyrali-ho-hladem.html
kareta — #22 Tvrdím to snad někde? Důležité snad je, že se zachovala verze jak jeho, tak i Homéra.