Zatímco malé děti se budí (a otravují) v šest ráno, čím jsou starší, tím menší náklonnost k vstávání naši potomci vykazují. Takový puberťák by nejraději vyspával každý den do deseti, k velké nelibosti rodičů, kteří remcají: „Jak můžeš být taková lenora? Vždyť ti z toho dne nic nezbude..."

Jsou teenageři skutečně tak líní, nebo má jejich vyspávání nějakou biologickou příčinu? Pokus zodpovědět tuhle otázku učinili nedávno v Německu. Posvítili si tam na spací zvyklosti u 25 tisíc osob - a získané výsledky nasvědčují tomu, že teenageři za svou ranní lenost zase tak moc nemohou, je prý totiž dána fyziologicky a je pro ně typická. Zatímco mládež mezi 14. a 20. rokem má tendenci vstávat z postele stále později a později (a to bez ohledu na to, kdy jdou spát), přibližně při dosažení dvacítky se to rázně mění.

Změna je tak razantní, že ji vědci nyní navrhují jako oficiální znak charakterizující ukončení adolescence. Na rozdíl od puberty, jejíž konec je poměrně přesně definován koncem růstu dlouhých kostí, je totiž ukončení adolescence zatím dost nejasné, protože zahrnuje spoustu velmi různorodých fyzických i psychických změn. Jak se zdá, konec vyspávání je celkem symbolicky i začátkem dospělosti.


Takže s nimi asi musíme mít trpělivost, když mají na své straně i vědu... Jen se mi zdá, že u někoho to v těch dvaceti neskončí :-)))