Tu věta by se dala položit i jako otázka. Vystavujeme si fotografie? A proč? Jde o nějaké povedené fotografie z našich cest, fotografie dětí, příbuzných, a nebo fotografie neosobního charakteru, které nás prostě něčím zaujaly?
Fotografie je jedna z nejcennějších „věcí“ našeho života. Je propojena s lidskými city. Fotografii svých blízkých si sebou brali vojáci, když šli do války, fotografie na památku si berou ti, kdo se chystají na dalekou cestu, fotografii si tiskneme k srdci z lásky i při vzpomínkách.
Na fotografii máme zachyceny naše radostné události, díky fotografii se vracíme do míst, která jsme poznali a kde nám bylo dobře. Fotografie si vystavujeme na nejviditelnější a nejoblíbenější místa našich domácností.
Strejda fotograf
Můj strejda byl vášnivým fotografem, zejména ženských aktů (jak stárnul, přešel na krajiny). Fotil černobíle a fotografie měl ve velkých paspartách vystaveny téměř po celém bytě. Pamatuji si, že když jsme k němu šli na návštěvu, táta mi vždy zakrýval oči (sám si je nikdy nezakryl).
Fotografie dětí
Jednu fotografii mám obzvlášť ráda, je stará už 18 let, které bych nejraději vrátila zpět. Bohužel, nelze, a tak díky za vynalezení fotografie.
Čtěte také:
- Podívej se, koupila jsem si další (panenku)
- Obrazové tapety: Kýč, nebo paráda? Možná budete překvapeny.
Nový komentář
Komentáře
Marbulka — #26 hm, nevim, jestli neni divnejsi nekdo, kdo si dava ksichty svych deti k nickum.
Ale podivin jsem, to zase jo.
Predstav si, ze si pamatuju, jak lidi vypadaji, aniz bych musela cucet na jejich pairovy ksichty z kazdeho koutu bytu. 
Eva_Fl — #18 jseš
Eva_Fl — #24 Zřejmě tu stupiditu někdo něčím vyvolal
Pro dnešek končím, jdu se bavit s nestupidními jedinci, moc jich není, ale když víš kde hledat, najdeš 
Kdyz je neco hnus, JA reknu hnus. Jinak me tahle stupidni debata fakt nebavi.
Francaise — #22 Je to věc každého, vystavíš, nevystavíš, je mi po tom putna, otázkou je urazíš, neurazíš. Já to taky hodím ven jen na chvilku a pak to sundám, co vysloveně nesnáším jsou například staré zašlé svatební fotky.můj otec už je roky mrtvý a matce pořád visí svatební fotka v ložnici. Ale neřeknu jí, je to "hnus", hoď to do kontejneru, v životě bych si to nedovolila. Ten člověk sám nejlíp ví, proč to nesundá. A končím , jdu makat, nebo mě Ed zabije a budu viset já.
Já fotografie nevystavuji. Blízké mám kolem sebe, sice ne denně, ale ještě vím jak vypadají
. Nikdy jsem ani nenosila fotky v peněžence ani nic podobného. Jediné, co dělám je, že si na omezenou dobu vystavím fotky z nějaké významné události (např. promoce) a prodlouží si ten čas radosti. Nevystavovala jsem si fotky, ani když jsem byla v zahraničí. Máme se rádi a máme se v mysli, tak proč obrázky?
cicinka — #20 druhá strana mince v tvém podání je Ok, to chápu, ale v tom případě nebudu plivat ani na tu první stranu mince, mě někdo říct, že mám v bytě vystavený hnus, protože tam visí fotky dětí nebo příbuzných a ne kytky, mosty a jiné magořiny, tak mu tak nakopu prdel, že ty fotky začne vystavovat taky
Eva_Fl — #18 Agartha — #19 Může to být i druhá strana mince.
Vystavené foto může člověka víc trápit steskem. Jakože se mu bude stýskat ještě víc, když je uvidí.
Eva_Fl — #18 a nebo nemáš nikoho, kdo ti za ten pohled stojí
....... prijela jsem do ciziny a nevystavila nic. Asi jsem divna.
Agartha — #13 ja jsem psala o HNUSNYCH DETECH?? Nepsala.
Ale tluste zrzave US deti maji do krasy veru hodne daleko.
Agartha — #15
denkas — #14 moje řeč, někdy jsou takzvané umělecké fotografie větší zrůdnost než fotky mrtvých příbuzných. a pokud odejdeš od rodiny a seš v zahraničí, co si vystavíš jako první? fotku ségry nebo fotku pářících se motýlů?
Agartha — #13 Máš pravdu! At si každej dá do bytu ,co se mu líbí! A fotky dětí rozhodně hnus nejsou.
Eva_Fl — #5 nazvat hnusem vystavené fotografie dětí připadá jako hnus zase mně. Ať si každý vystavuje co chce, třeba rozmázlé hovno na bílém podkladu, to jsem viděla na jedné výstavě prezentované jako uměleckou fotografii
Nemám ráda, když si někdo vystavuje po bytě fotky rodiny, přijde mi dost divný. Když budu chtít prohlednu si fotky v albu, ale vystavovat je?
Tato fotka je fakt už tak dávno? Musím říci, že syn je vám dost podobný.
Já osobně mám fotky ráda. Vždycky jsem je moc ráda prohlížela. Táta nám k tomu vždycky vyprávěl něco z našeho raného dětství. A ráda se podívám i na fotky druhých. Pochválím, zkoumám zda vidímpodobu dětí a dotyčný je potěšen a hned má veselejší den.
A vystavené jsem měla jen některé pro připomenutí. Td nemáme ještě prostor, tak kdoví, třeba už zůstanou uklizené napořád.
Ne. Přijde mi to divné. Nic proti fotografiím krajiny, přírody, kytek... zvláště proti těm, které jsem sama vyfotila. Ty bych si vystavovala klidně.
Ale to by znamenalo nechat je někde zvětšit, zarámovat, nebo aspoň zpevnit, díry do zdi, pověsit - moc práce, moc peněz. Zjistila jsem, že to někdo řeší přilepením fotky silikonem, nebo něčím takovým, ale to zas dělá na zdi fleky... Nebo nástěnku. Ale to bych si připadala jako v zaměstnání. 
No a fotky bližních vůbec ne. Moje máti má všude možně fotky, mnohé velmi historické, tj. fotky osob, které už nežijí, ale ty fotky jsou z jejich dětství třeba... tomu už vůbec nerozumím. 
K čemu jsou jí například fotky mých synů z doby, kdy jim bylo 5, když dávno vyrostli a dospěli? A moje babička měla na zdi svůj vlastní fotoportrét z doby před svatbou. Umělecký. No, to bych taky nechtěla, darmo by mi to připomínalo, jak jde čas...
Abych nekecala, i ja mam u PC fotku rodicu, kteri mi umreli. Na ty fotce jsou teda jeste zivi... A VON ma nad bicima fotku mne na molu, kdyz jsem tady byla poprve na navsteve. Ta fotka mi nedela dobre, jsem na ni o deset let mladsi a o dvacet kilo lehci.
denkas — #7 já jsem jich pár nechala nad počítačovou sestavou a taky mi tam visí jedna moje fotka, je to pohled z Milešovky, jeden můj kolega ji nazval snovou a ona fakt taková je