Když chcete navázat vztah s novým partnerem, máte jen dvě možnosti: Buď je tato osoba sama, nebo už s někým žije… Snaha nalákat („sbalit“) nějakou osobu, která je už vázána vztahem k někomu jinému, je označována jako „lidské pytlačení“.
Stali jste se už někdy objektem „lidského pytlačení“ nebo jste sami takové praktiky provozovali?
Odborníci ve výzkumu zjistili, že přestože je přebírání partnerů běžné, jsou lidé považovaní za žádoucí partnery často už vázáni ve stálém vztahu.
- 50 % dotázaných přiznalo, že někdy „lovili“ (úspěšně či neúspěšně), a 80 % tvrdilo, že už někdy byli objektem pokusu o „pytlačení“.
- každý pátý dlouhodobý vztah je výsledkem „pytlačení“ partnera;
- v průměru „ulovilo“ svou partnerku 20 % mužů; u žen je číslo o něco nižší; zdá se také, že muži přejímají tyto praktiky snadněji;
- mezi muži a ženami existují rozdíly – touha po fyzické přitažlivosti je u mužů silnější než u žen; ty zase dávají větší přednost mužům, kteří disponují prostředky k zajištění ženy a jejích potomků; muži tedy obvykle přebírají přitažlivé ženy a ženy se obvykle snaží zmocnit bohatých nebo štědrých mužů;
- muži a ženy, kteří často „loví“, mají tendenci být nepříjemní, domýšliví, méně jistí ve svém úsudku a mají sklon k cizoložství; lidé, kteří úspěšně „loví“, jsou více „sexy“ než ostatní;
- „pytláci“ dávají přednost: lidem extrovertním, okouzlujícím, kultivovaným, inteligentním, introspektivním, laskavým, romantickým a fyzicky přitažlivým.
Výzkum ukázal, že lidé, kteří byli „uloveni“, a rozešli se proto se svým partnerem, jsou ve skutečnosti hodně neurotičtí, maskulinní, méně laskaví, (paradoxně) spolehliví, citoví a fyzicky přitažlivější než ti, kteří se nikdy „ulovit“ nedali.
„Pytlačení“ se vesměs odehrává v citovém okolí dané dvojice. „Pytlákem“ dokonce často bývá nejlepší přítel opuštěného partnera…
Někteří psychologové se snaží určit vztah také mezi provozováním „pytláctví“ a druhem oddanosti „pytláka“…
- „Ochranitelská“ oddanost. V tomto případě je důraz kladen na pohodu a stabilitu ve vztahu, který bývá vnímán jako dlouhodobý (průměrná délka vztahu – deset let).
- „Úzkostná“ oddanost. Lidé jsou žárliví a prožívají mnoho „lásek na první pohled“, bojí se, že budou opuštěni, a vyvolávají ve vztahu mnoho konfliktů. Jejich chování se mění z ostražitého na násilné (průměrná délka vztahu – šest let).
- „Uhýbavá“ oddanost. Lidé, u kterých lze pozorovat tento druh oddanosti, se do vztahu ponoří méně a jsou víc než druzí otevřenější sexuálním experimentům a vztahům na jednu noc (průměrná délka vztahu – pět let).
Osoby vyznačující se uhýbavou oddaností jsou ve srovnání s ostatními nedůtklivější ohledně „pytlačení“ a nereagují tak vstřícně na pokusy o „ulovení“ během krátkodobých vztahů; důvodem je snaha nadřadit sexuální vztahy „na jednu noc“ dlouhodobým vztahům; tito lidé tedy nehledají v mimomanželských vztazích vztahy dlouhodobé.
Osoby s „úzkostnou“ oddaností mají tendenci dělat si starosti, že by se jejich partner mohl stát obětí „pytlačení“, ať už v rámci dlouhodobého vztahu, nebo kratších známostí, bojí se, že budou opuštěny, projevují vůči partnerovi vlastnické sklony a jejich vztah končí častěji než jiné tak, že jim partnera někdo přebere…
Pokud chcete znát svůj druh oddanosti, vyberte si ten, který vás nejlépe vystihuje:
A. Relativně snadno navazuji intimní vztahy s ostatními lidmi. Dělá mi dobře pomyšlení, že závisím na druhých lidech a oni zase závisejí na mně. Nemívám často obavy, že mě partner opustí. Nebojím se, že druzí lidé budou ke mně příliš intimní.
B. Zdá se mi, že ostatní váhají, zda mají být ke mně natolik intimní, jak bych rád/a, aby byli. Často si dělám starosti, že mě můj partner podvádí.
C. Cítím se někdy divně při pomyšlení, že bych měl/a mít k lidem hodně blízko. Je pro mě těžké jim plně důvěřovat a dovolit si být na nich závislý/á. Jsem nervózní, když se ke mně někdo začne chovat důvěrně. Moji partneři často chtějí, abych se k nim choval/a důvěrně do takové míry, při které se necítím dobře.
A = ochranitelská oddanost, B = úzkostná oddanost, C = uhýbavá oddanost
Pokuste se určit svůj druh oddanosti a zjistíte tak, zda jste spíše typ, který „pytlačí“, nebo zda je u vás vyšší pravděpodobnost, že vám někdo odloudí partnera. Udržení dlouhodobého vztahu vyžaduje strategii, ve které zároveň řešíme dva problémy: Jak obhájit svého partnera před potenciálními pytláky a jak mu zabránit, aby nás opustil… Nejlepším řešením se v tomto případě jeví být pozorní k potřebám svého partnera.
Ukázka z knihy Lépe porozumět sobě i ostatním (Portál)
http://obchod.portal.cz/produkt/lepe-porozumet-sobe-i-ostatnim/
Nový komentář
Komentáře
faun1 — #17 Přeji ti to, alespoň máš důvod se radovat. Já nechci suplovat ani sporožiro, ani robertka. Cituji tebe "má ženská proto, aby si pěkně žašukala." Na rozdíl o tebe a mnohých dalších se s tím nespokojíme. My medvědi chceme víc, my nejsme na hraní.
grizzly — #14
no radeji suplovat Robertka než sporožiro,..Já to vidím tak, že mne má ženská proto, aby si pěkně žašukala. Grizzly funguje jako sponzor. Každýho baví něco jiného. Financování toho cirkusu považuju pochopitelně za samozřejmost. Jen na rozdíl od našeho medvěda Grxyzzlyho si rád a často dopřeju i ten sex.
Já osobně jsem typ, kterému "nějaká" partnera odloudí...už se mi to taky stalo
a jsem ráda, protože co se z mého v minulosti miláčka stalo???!!!! to tu raději ani nenapíši
a můj momentální "miláček" když bude chtít, tak stejně nadělám jen
a plakat??? asi jóóó, ale jen a jen TÁJNĚĚĚ
Pytláctví, neřku-li jiné věci, jsou staré jako lidstvo samo. Kdo nechce, nedá. Kdo se podvolí, jeho problém. Je to jen v těch dvou. Je-li spokojenost na obou frontách, je jakákoliv snaha k ničemu. Vždycky je to o těch lidech, kteří spolu chtějí být/nebýt.
faun1 — #9 Opravdu? Nojo pak ale dotyčný nahrazuje robertka.
mišputálka — #10 Nevím zda jsem povrchní možná, zklamaný rozhodně nejsem. Nechápu proč bych měl přehodnocovat svůj pohled na svět. Co je tak zvaná láska? Pouhá hra hormonů ve většině případů. Posléze je to nutnost žít s někým s kým se domníváme, že máme společné potomky. Ano jsou lidé, kteří spolu žijí bez ohledu na finanční prostředky. Otázka článku zněla proč si lidé (repektive ženy) přebírají partnery. Moje odpověď je - konkurenční boj. Naprosto přirozená věc mezi zvířaty a protože lidé už dávno opustili své lidství a přiklánějí se k zvířatům pak je to pochopitelné. Samice hledá samce, který jí co nejlépe uživí (potažmo její potomstvo). Co na tom?
.Lenka. — #11 Jo to byl dobrý seriál, a perfektní konec.
grizzly 8: Že já hloupá si nevzala Pištu Hufnágla
grizzly — #8 Myslíte opravdu vážně to co jste napsal? Jestli ano tak jste buď velice povrchní člověk a nebo velice zklamaný nevím, která varianta je ta pravá, ale být takovýhle všichni kam by ten svět přišel. Život není jen o penězích jak si myslíte, měl by jste přehodnotit svůj postoj, není pravda že láska neexistuje to jen v dnešní době se stratila ta úcta jednoho k druhému, morálka je velice uvolněná a tak je na světě víc nevěry a povrchních vztahů, ale to neznamená, že jich je víc jak těch opravdových, kdy si váží jeden druhého a mají se rádi i když zrovna vysokým kontem neoplývají.
grizzly — #8
Ale to vidíš moc černě,... když ho máš čilýho, nepotřebuješ konto.
Prostě konurenční boj samic o lepšího živitele no a protože jich je málo (živitelů) tak je ponich scháňka (vlastně po jejich kontech).
Nechápu naivitu mužů, kteří si myslí že někoho loví, či kteří si myslí, že si je žena vzala kvůli citovému vztahu k nim. Jedině žena určuje kdo má šanci a šanci má ten co jí zajistí pohodlnou budoucnost.
Lidské pytlačení je staré jako lidstvo samo. A to od královských vztahů minulosti královna Kleopatra v Egyptě, současnosti Camilla v Anglii, až po politické novomanželky v našich zemích paní viz paní novoParoubková.
Že by byla MOC mocným afrodisiakem?
MarieK
Faun — #1 Krásně a výstižně napsané, myslím si totéž.
asi by se mi líbilo být ženou,kterou muž upytlačí ale nechtěla bych být ženou ,která upytlačí muže své kamarádky,to bych nemohla...jedině upytlačit muže,kterého znám z vidění,který se mi líbí,ale já na to nemám odvahu!!
nikdy mě nenapadlo "upytlačit" manžela mé kámošky, nebo známé
ale opačné zkušenosti, bohužel, mám 
Souhlasím s tím, co bylo napsáno.
Mnoho lidí setrvává v nefungujícím vztahu, protože nechtějí být sami nebo mají nějaké závazky typu děti, hypotéka.. Pak je jen otázka času, kdo jim dá důvod odejít.
Vztak nefunguje sám o sobě jen proto, že se dva lidi někdy před deseti lety zamilovali. Oba musí na vztahu neustále pracovat. I po narození dětí je potřeba, aby si partneři občas vyrazili jen spolu.
Faun — #1 souhlas
Já myslím, že každý někoho má, než tě potká. Se stoupajícím věkem klesá nabídka volných partnerů, tedy kvalitních volných partnerů v primeřené věkové kategorii. Pokud se například rozvedené ženě podaří najít chlapíka, který je kvůli ní ochotný odejít od stávající partnerky, je to hlavně problém toho přeběhlíka a jeho stavající partnerky. Kdyby byl spokojený tak by neodešel. Důvody "upgrade" zdaleka nemusí být jen v sexuální oblasti, i když to bývá první co každého napadne. Tady nepomůže pranýřování přeběhlíků, spíš by sii každý měl uvědomit, že soutěž je otevřena a o udržení partnera je potreba bojovat stále. Myslim tím, snažit se aby vstah nevyhořel.