Dobré dopoledne pro všechny!

Zastávám názor, že jeden nikdy neví, po čem ztloustne, ale přiznávám, že z červů se mi zvedá žaludek. Možná bych je byla ochotná pozřít upražené k nepoznání, ale musela bych vědět, o co se jedná. Pokud by se mi je někdo snažil servírovat podvodem, asi by pak strávil delší dobu v koupelně.

To nejexotičtější, co jsem kdy jedla, jsou „jen" mořské potvory. V Lisabonu jsme zašli do hospůdky, kde jsme si objednali rýži s rybou a
krevetami. Byla výtečná, jen ty krevety nebyly vyloupané. Jenže jak je jíst? Bylo mi jasné, že je nutné nějak vydolovat masíčko z krunýře a
hlavička že se asi taky nejí, ale netušila jsem, jak se to dělá, abych nebyla za barbara. Naneštěstí v restauraci ještě nikdo nebyl, tak jsme
nakonec požádali číšníka. Mile se usmál a s dovolením si vzal krevetu. Rukou utrhl hlavičku, obratně rozloupnul krunýř, ukázal nám, co se jí, a
labužnicky si dobrotu vychutnal. Pochutnali jsme si taky, ale sledovali jsme po očku, jestli i ostatní zákazníci budou jíst krevety rukama.
Bohužel jediný párek, který si objednal stejné jídlo, byl evidentně taky cizí a systém loupání krevet od nás převzal.

O několik měsíců později nám náš portugalský kamarád vařil krevety (vyloupané) podle maminčina receptu. Když jsme mu povídali, jak je to
super a že pro nás jsou krevety exotika, dost se divil. Pověděli jsme mu, že u nás jsou jen zmražené, a i tak dost drahé. Divil se i nadále.
Povídáme mu shovívavě: „Víš, u nás není moře". Stále nechápal. Prý proč si tedy krevety nenalovíme v řece nebo v přehradě? Naše odpověď ho
zaskočila, že krevety žijí jen v moři nám příliš nevěřil, ale večeře byla výtečná. :-)

Nic exotičtějšího jsem nejedla, ale až budete někdo péct hada, ráda bych ochutnala.
Přeju pěkný den a „nezávadný" oběd.

Eliza

Prima, hned v sobotu si zaskočím k Hostivařské přehradě na nějaké ty krevetky k obědu. :-)

Mimochodem, s tím hadem - vždycky mi vrtala hlavou pohádka o Zlatovlásce. Tam si přece král nechá připravit hada, jenže Jiřík je zvědavý a ochutná a tím pádem začne taky rozumět řeči zvířat. A musí se za trest vydat na nebezpečnou misi za nevěstou... Tak jsem si vždycky říkala, jestli naši předkové opravdu jedli hady, nebo jestli šlo o úhoře. Pokud vím, tak had byl opředený spoustou mytologických významů a pověr a taky strachu a nezdá se mi moc pravděpodobné, že by si ho nějaký vesničan jen tak upekl. Na druhou stranu, dřív byli lidi zvyklí zužitkovat všechno, co bylo aspoň trochu k jídlu... A v lidových pohádkách se většinou schovává spousta pravdivých informací o způsobu života.

Reklama