O Milana (34) byla mezi ženami vždycky dračka. Pohledný, nezadaný, s vlastním bytem a ještě k tomu úžasný gentleman. No, partie, kterých není nikdy dost. Pár přítelkyň sice měl, ale nakonec ho „klofla“ o tři roky starší Eva s pětiletým dítětem

Asi to tak mělo být, ale je vidět, že se Milan necítí zrovna šťastný. Každému je jasné, že ho jeho partnerka drží pěkně zkrátka. Ty tam jsou doby, kdy sršel humorem a bavil celou společnost. Najednou jako by se stáhl do sebe a jeho úsměv je nucený. Pokud se mu někdy podaří přijít mezi své přátele bez ní, nikdy se dlouho nezdrží, protože má strach, aby nedostal doma kázání.

podpantoflákŽe si ho jeho přítelkyně podmanila, je evidentní, ale Milan si nikomu nestěžuje. Když si ho kamarádi dobírají, že je pod pantoflem, vždycky svou Evičku obhajuje a tvrdí, že ho má ráda a nechce se o něj s nikým dělit. To se dá pochopit, ale čeho je moc, toho je příliš.

Pokud má být důkazem lásky neustálá kontrola, telefonování a smskování, pak ho zřejmě miluje. Ale není to láska spíš opičí?

Před lidmi ho napomíná a sekýruje jako malého kluka. Párkrát mu udělala žárlivou scénu, i když k ní neměla sebemenší důvod. Místo aby se postavil na odpor, „sklopí uši“ a pokorně se omlouvá.

Všichni se ptají, proč v takovém vztahu setrvává? Kamarádi ho nazývají bačkorou, že si neumí dupnout, kamarádky, nebo spíš potencionální partnerky mají zlost, že tak fajn hodný chlap musel narazit na takovou „semetriku“. Ony by mu byly určitě lepšími partnerkami, které by si ho hýčkaly.

Ti, co ho znají nejdéle, se ale vůbec ničemu nediví. Má, co chtěl. Tak dlouho vybíral, až přebral. Neuměl se odtrhnout od máminy sukně, a teď má to samé v bleděmodré. Žil dlouho se svou autoritativní matkou, a když se konečně osamostatnil, podvědomě hledal její náhradu. Možná mu svým způsobem vyhovuje, že má dominantní partnerku a raději se podřídí, než by se vzchopil a něco řešil.

Co na případ „podpantofláka“ říká vztahový kouč Karel Chába?

Jak se z muže stane podpantoflák?
Podpantoflákem se nikdo nerodí, pondpantoflákem se člověk „učí“. Většina takových mužů pochází z rodinného prostředí, kde byla dominantní matka, v rodinách, kde vládl matriarchát, vše se matce podřizovalo, nebo se jí dokonce báli. Dost často bývá takovým podpantoflákem i otec. Když vyrůstáte v nějakém rodinném modelu, přijde vám normální. To neznamená, že vám musí vyhovovat, ale máte pocit, že to takhle má být.

Určitě to není tak, že by si muž vybral roli podpantofláka, není to otázka vědomého výběru. Nevědomé naprogramování, které si neseme z dětství, určuje, jaké máme sebevědomí, co si necháme od druhých líbit, co si myslíme, že si zasloužíme a na co máme.

Většinou si muži vybírají model ženy, se kterým vyrůstali. S takovou ženou si nejvíc rozumí a cítí se s ní bezpečně.

A je to i obráceně. Žena, která hledá sebevědomého a dominantního muže, od kterého očekává, že bude vůdčím v rodině, tím, kdo ukazuje směr, by si submisivního muže za partnera nevybrala. Takový muž ji prostě nepřitahuje.

Ale jsou i vztahy, kde dobře funguje i spojení dominantní ženy a submisivního muže. Pokud si to oba uvědomují, oba už něco zažili a vědí, co od druhého chtějí, může jim to společně vycházet a neměnili by. V takovém vztahu se většinou mění role. Žena přijímá mužskou vůdčí a muž ženskou. Je tím, kdo se snáze podřizuje.

Proč nejsou schopni z takového vztahu odejít, i kdyby nebyli šťastní?
Jak už bylo řečeno, takový muž si nevěří, nebo se své partnerky dokonce bojí, ale má pocit, že na nic lepšího nemá, že si nic lepšího nezaslouží. Neumí si ani představit, že by to mělo být jinak.

Existuje nějaká možnost, jak takovému muži pomoct, aby se vzchopil a našel sebevědomí?
Pro spoustu mužů by to znamenalo obrátit se na nějakého odborníka, který by jim vysvětlil, že existují i jiné reality, jiné světy a možnosti a že to tak být nemusí. Ale měli by k němu chodit i proto, aby se odhalily příčiny z dětství a případná traumata. S těmito traumaty se pak dá pracovat tak, aby se jich muž zbavil a stal se sebevědomým. Musí se naučit o sobě smýšlet vnitřně jinak a postupně si uvědomovat svou lidskou hodnotu a důstojnost.

Bez odborné pomoci to asi nejde...
Může se sice pokusit řešit to sám, promluvit si s partnerkou o svých představách, nastínit jí, jak by to chtěl jinak, ale je otázkou, jestli to bude fungovat. Jak už jsem naznačil, většina takových partnerů k sobě patří, protože se vzájemně doplňují.

Nemůžeme to hodnotit podle toho, jestli jsou šťastní, dost často ani nejsou, ale v takovém vztahu setrvávají, protože jim svým způsobem vyhovuje.

Karek Chába

www.partnerske-vztahy.eu

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY