V časech mého dětství  byl pro mne 24. prosinec  vždy velkým a dlouho očekávaným dnem. Měla jsem to štěstí, že moji rodiče tento svátek velice prožívali a vyvinuli velikou snahu, aby byli Vánoce pro nás opravdovou a nezapomenutelnou oslavou. Povedlo se jim to a já mám dodnes  v mé paměti uloženo nepřeberné množství krásných zážitků z vánočních oslav.
Jako malá jsem se nestaralo o to, proč právě tento den je pro nás a pro všechny v okolí tak významný a proč historie určila právě toto, pro mne tak magické datum.

Teď už jsem ale dospělá a poté, co mne opustila předvánoční dětská radost a připravuji ji teď pro své potomky, začala jsem se  zajímat o to, proč právě na Ježíška mám zdobit stromek a péct vanilkové rohlíčky.
A tak si přečtěte, jak, kdy a proč to všechno začalo.

Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události.
Církev časově spojila narození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě. Tato vánoční atmosféra a vánoční zvyky (domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobené stromečky atd.) stále trvají.

A jak to bylo s těmi babičkami a prababičkami a prapra...

Češi se v 19. století těšili na příchod Vánoc dlouhé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz je poskrovnu a vánoční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše velmi potřebné věci, které by se tak jako tak musely koupit.

Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzájemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám pod rodným krovem.
Několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech daly k bochníkům péct také pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. O Štědrém dnu od časného rána praskal v peci a kamnech oheň. Připravovala se štědrovečerní večeře. Vařil se hrách, čočka, několik druhů polévek, mezi nimiž nechyběla bramboračka a rybí polévka, pekl se kuba z krup a česneku.
Mezitím, co se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu. Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli “zlaté prasátko”. S přicházejícím soumrakem děti stále častěji vybíhaly ven, pozorovaly nebe a hlídaly, kdy se objeví první hvězdička. S první hvězdou si rodina sedla k slavnostnímu stolu prostřenému bílým ubrusem.
Večeři zahajovala společná modlitba, vzpomínka na uplynulý rok a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl, i za to, co vzal. Nejdříve hospodyně postavila na stůl mísu s hrachem. Klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Potom paní domu odebrala z mísy po lžíci pro každé z domácích zvířat. Teprve pak si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Po hrachu se podávaly polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl ve lněném ubrousku pod jabloň. Naposledy se na stole objevila vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, nechybělo ani trochu piva, vína nebo hlt pálenky pro dobré zažití. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil a Vánoce neskončily.

Vyvrcholením štědrovečerních oslav byla půlnoční mše. Lidé se scházeli v kostele, kde vedle oltáře stály jesličky.
Varhany doprovázely hlasy zpěváků, ke kterým se postupně všichni přidávali. Tak se o půlnoci Štědrého večera narodil v srdcích lidí Kristus. Všichni věřili, že je přítomen na bohoslužbě právě v tom jejich kostele. Cítili přítomnost lásky malého dítěte a s nadějí hleděli do nového roku.

Někdy si až příliš uvědomuji, že to ženy v minulých stoletích měly o mnoho těžší než my. Často si to říkám při všedním shonu a pocitu, že dny jsou příliš krátké...
Ale na druhou stranu bych někdy tu spoustu dárků a jídla vyměnila za čerstvě upečený chleba,  červená jablíčka na stromečku a praskající oheň v kamnech. Nehoníme se právě v době vánoční za něčím, co nemá zase až tak velký smysl?
Na druhou stranu těžko přesvědčíme naše děti, že místo počítačové hry dostanou pod stromeček hadrový míč nebo káču, že...
To je ale trochu škoda, nemyslíte?

V každém případě si letošní svátky užijte po svém a ke spokojenosti vaší rodiny. Ale jedné zásady našich předků bychom se  držet mohli. Totiž, soustřeďme se letos na vytvoření klidné atmosféry, ve které si i nejbručivější člen rodiny alespoň na chvíli uvědomí radost z pocitu sounáležitosti rodiny.
A udělejme co nejvíce proto, aby naše děti na letošní svátky nezapomněly.
Vždyť, co je důležitější?

 

zdroj: Malá encyklopedie Vánoc, V. Vavřinová

 

Chcete svým přátelům poslat vánoční pohlednici ? Stačí jen kliknout a vybrat si...
http://www.poslat.cz/cardsubcat.php?cat_id=16&toggle=cards

 

 

 

                              
Reklama