Básničku k dnešnímu tématu nezaslala čtenářka Krokodýlice, ale čtenářka Petulka132. A o problémech na pracovišti píše přímo z pracoviště, jde tedy vlastně o takovou aktuální čtenářskou reportáž...
Dotkla se vás někdy pracovní nespravedlnost? Čtenářka Petulka132 se s ní setkává každý den, pracuje totiž v rodinné firmě...
Při psaní tohoto článku jsem velice nervózni. Doufám totiž, že se mi nikdo nedívá přes rameno, protože hádejte odkud píšu... ano, správně - píšu z práce. Ona práce zase není až tak blbá. Zachránila a vlastně pořád mi zachraňuje živobytí. Bez ní bych neměla žádné „koláče“. Štve mě tady spíše nespravedlivé platové ohodnocení a nespravedlivě rozdělené povinnosti.
Pracuji v jedné rodinné firmě jako fakturantka, ale bohužel to té rodiny nepatřím. Nemám totiž to správné příjmení :( Rodinní příslušníci majitelů mají méně práce zato více peněz. Je to něco takového jako když někdo řekne, jeďte zkratkou, je to sice dál ale zato horší cesta... Máme 2 majitele, kteří mají každý 2 potomky, kteří jsou s nižším vzděláním než já ve vyšší managerské pozici. Holt co se dá dělat? Život není spravedlivý a je spousta lidí, kteří mají daleko těžší a horší práci než já.
PS:
Bez práce sice nejsou koláče,
ranní ptáče někdy dál doskáče
proč se pořád musí do práce?
Občas je mi z toho do pláče....
Petulka132
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 4. června 2012: Má hovadská práce
- Postěžujte si na to, co vás v práci štve!
Svůj příspěvek o své stávající či minulé práci a o tom, jak jste v ní trpěli zasílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže), a to nejpozději 4. 6. 2012 v 15.00 hodin. Jeden z uveřejněných příspěvků odměním sladkým dárkem na nervy – balíčkem ORION z čokolád DELI a bonboniéry Oříškový sen. Chcete-li mít šanci na uveřejnění, nechť je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): BLBA PRACE
Nový komentář
Komentáře
Pentlička — #34 Jo jo, jako odsouzenec se cítím taky. Každý ráno si říkám, co jsem komu udělala!
Mě se v práci líbí
Mě práce baví, to je důležité. Finance to je druhá záležitost.
Mně práce baví,ale už jsem unavená...
Pentlička — #34 vezmi to z jiné stránky - jiní lidé jsou na tom daleko hůř. Měnila bys s britskou královnou Alžbětou II.? Já ne.
Teďka se slaví 60 let, co vládne impériu. Je jí 86 let, a místo co by si sedla doma v klidu a teple, natáhla si nohy a měla svatej klid a pokoj, musela se plavit na lodi po Temži, v zimě a dešti, a mávat davům. A to je jen část ze všech slavností, kterými budou stařenku vláčet. Ono 60 let ve službě není legrace, soukromí žádné, pořád kolem sebe lidi, každej vzdech hned někdo okomentuje, pořád v patách nějakej fotograf, a do důchodu nepůjde nikdy, musí ve službě i umřít. Proti tomu my máme život ještě miliónovej, i když jsme někdy nespokojený. 
Dante Alighieri — #14 Tak přesně to si říkám celej život. A to je mi už 53 let a od 23 let pracuju, kromě mateřské. Já bych tak chtěla dělat nějakou práci, co by mě bavila a byla i smysluplná, ale jaksi nevím jakou. Mám VŠ, která mě nebavila už když jsem ji studovala, ale udělala jsem ji celkem bez problémů a kvůli našim. A od té doby v práci vysloveně trpím. Nebaví mě to, nudím se, práce mi užírá ten pravý, zajímavý život. A to nemluvím o tom, že denně jsem nucena děkovat pánubohu, že práci mám a tudíž mám za co žít. Za 9 let jdu do důchodu, připadám si jako vrah odsouzený do kriminálu, ale musím to vydržet. horší je, že v tom důchodu už si stejně nic neužiju, peněz málo a na krku už jen stáří. Chjo... mám dnes ňákou depku....
Rikina — #27 Ono by se nějaký řešení našlo, kdybych se o to zasadila. Jenže jak říkám, chybí mi vytrvalost. Chtělo by to nějakej nápad.. A takovej, aby nebyla moc velká vstupní investice. A samozřejmě takovej, abych u něj vydržela.
dzeja — #31 Nepovídej. A co dědictví. Výhra. Invalidní důchod. Dar.
prácujeme kvůli penězům,málokdy je práce i koníčkem
Práce je zatím jediný legální způsob jak přijít k penězům.
delfi.na — #1 tohle bylo a bude, já mít děti a svou firmu, asi je tam také určitě dosadím, chtěla bych vidět kdo néé
Je to smutné, někdo stráví většinu života prací, která ho nebaví a odměna nic moc. Život by se dal prožít i jinak.
petulka132 — #26 nevim jak z toho zpracovat podnikatelsky zamer
Dante Alighieri — #25 možná by šlo se k někomu přidat, kdo už má aspoň trochu zavedený ateliér. Ale je třeba se smířit s tím, že by člověk stejně fotil i plno věcí, co by ho nebavily. Reklamy, to především. Pak svatby, děti s dortem, pejsky s mašličkou i bez, rodinné fotky, zkrátka fotky na zakázku. Aby se uživil. A někde mezitím by si kradl chvilky na vlastní tvorbu a focení toho, co má rád a co ho baví... což by pak buď neprodal, nebo jen něco málo... jo, je to těžký, to beze sporu.
Lukáš Čejka — #23 To by bral každý. Zařid si na to rodinnou firmu...
Rikina — #22 Konzultovala jsem to s evelyn a nechala jsem se zbaběle odradit. Ne, v týhle profesi opravdu není jednoduchý se uchytit - taky to hodně fotografů dělá jen jako vedlejšák, jak dokonce navrhuješ.
No a další problém mám: nevytrvalost. Obávám se, že navštívím nějaké drahé kurzy, koupím si vybavení nutné do začátků a pak... ten nápad nějakým způsobem nechám pomalu vyšumět. Bojím se prostě, že u toho nevydržím a nechám se odradit neúspěchy hned zkraje. Znám se, nejsem vůbec disciplinovaná. Pro ně co se nadchnu a pak zase rychle zchladnu.
Ono teda i v práci, která člověka hodně baví, jsou dny, že by tam radši nebyl.
Tomu se asi vyhnout nedá, jen by ty dny neměly převažovat... A někdy je cesta i pokusit se v tom, co už dělám, něco objevit, co by mě na tom bavit mohlo. Taky nejde vždycky, uznávám. No, já nikdy nechtěla být kancelářská myš, natožpak účetní. A letos už to dělám 20 let, čemuž se sama divím - čili asi se mi podařilo mimoděk v tom najít nějaké to "kouzlo" - jinak by se to nedalo přece tak dlouho přežít. 
Dante Alighieri — #20 vsak ja psal o sobe, ze bych bral honorovane valeni - gaucovani
Dante Alighieri — #21 a co to fotografování? To by nešlo zkusit profesionálně? Třeba zatím jen tak jako vedlejšák - a uvidí se, jestli se chytneš?
Rikina — #18 Jsem vystudovala dvě školy nějakého oboru, nedělám ani jeden, při hledání práce zadávám univerzální heslo "asistentka".. Chtěla bych, aby došlo aspoň k tomu, že se v něčem radostně vzdělám a pak to budu i radostně dělat. Chci tak moc?
Asi jo. Protože předně prostě nevim, co chci. 
Rikina — #18 Viď? Nechám se tím ubíjet..
Lukáš Čejka — #19 Nepsala jsem, že chci pracovat jako válečka, ale že chci dělat něco, co by mě bavilo stejně jako např. válení se.