Proč se pořád musí do práce? Občas je mi z toho do pláče

Pentlička — #34 Jo jo, jako odsouzenec se cítím taky. Každý ráno si říkám, co jsem komu udělala!

Mě se v práci líbí

Mě práce baví, to je důležité. Finance to je druhá záležitost.

Mně práce baví,ale už jsem unavená...

Pentlička — #34 vezmi to z jiné stránky - jiní lidé jsou na tom daleko hůř. Měnila bys s britskou královnou Alžbětou II.? Já ne.  Teďka se slaví 60 let, co vládne impériu. Je jí 86 let, a místo co by si sedla doma v klidu a teple, natáhla si nohy a měla svatej klid a pokoj, musela se plavit na lodi po Temži, v zimě a dešti, a mávat davům. A to je jen část ze všech slavností, kterými budou stařenku vláčet. Ono 60 let ve službě není legrace, soukromí žádné, pořád kolem sebe lidi, každej vzdech hned někdo okomentuje, pořád v patách nějakej fotograf, a do důchodu nepůjde nikdy, musí ve službě i umřít. Proti tomu my máme život ještě miliónovej, i když jsme někdy nespokojený.  

Dante Alighieri — #14 Tak přesně to si říkám celej život. A to je mi už 53 let a od 23 let pracuju, kromě mateřské. Já bych tak chtěla dělat nějakou práci, co by mě bavila a byla i smysluplná, ale jaksi nevím jakou. Mám VŠ, která mě nebavila už když jsem ji studovala, ale udělala jsem ji celkem bez problémů a kvůli našim. A od té doby v práci vysloveně trpím. Nebaví mě to, nudím se, práce mi užírá ten pravý, zajímavý život. A to nemluvím o tom, že denně jsem nucena děkovat pánubohu, že práci mám a tudíž mám za co žít. Za 9 let jdu do důchodu, připadám si jako vrah odsouzený do kriminálu, ale musím to vydržet. horší je, že v tom důchodu už si stejně nic neužiju, peněz málo a na krku už jen stáří. Chjo... mám dnes ňákou depku....

1. na komentář reaguje Rikina — #35
2. na komentář reaguje Dante Alighieri — #39

Rikina — #27 Ono by se nějaký řešení našlo, kdybych se o to zasadila. Jenže jak říkám, chybí mi vytrvalost. Chtělo by to nějakej nápad.. A takovej, aby nebyla moc velká vstupní investice. A samozřejmě takovej, abych u něj vydržela.

dzeja — #31 Nepovídej. A co dědictví. Výhra. Invalidní důchod. Dar.

prácujeme kvůli penězům,málokdy je práce i koníčkem

Práce je zatím jediný legální způsob jak přijít k penězům.

1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #33

delfi.na — #1 tohle bylo a bude, já mít děti a svou firmu, asi je tam také určitě dosadím, chtěla bych vidět kdo néé

Je to smutné, někdo stráví většinu života prací, která ho nebaví a odměna nic moc. Život by se dal prožít i jinak.

petulka132 — #26 nevim jak z toho zpracovat podnikatelsky zamer

Dante Alighieri — #25 možná by šlo se k někomu přidat, kdo už má aspoň trochu zavedený ateliér. Ale je třeba se smířit s tím, že by člověk stejně fotil i plno věcí, co by ho nebavily. Reklamy, to především. Pak svatby, děti s dortem, pejsky s mašličkou i bez, rodinné fotky, zkrátka fotky na zakázku. Aby se uživil. A někde mezitím by si kradl chvilky na vlastní tvorbu a focení toho, co má rád a co ho baví... což by pak buď neprodal, nebo jen něco málo... jo, je to těžký, to beze sporu.

1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #33

Lukáš Čejka — #23 To by bral každý. Zařid si na to rodinnou firmu...

1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #28

Rikina — #22 Konzultovala jsem to s evelyn a nechala jsem se zbaběle odradit. Ne, v týhle profesi opravdu není jednoduchý se uchytit - taky to hodně fotografů dělá jen jako vedlejšák, jak dokonce navrhuješ.

No a další problém mám: nevytrvalost. Obávám se, že navštívím nějaké drahé kurzy, koupím si vybavení nutné do začátků a pak... ten nápad nějakým způsobem nechám pomalu vyšumět. Bojím se prostě, že u toho nevydržím a nechám se odradit neúspěchy hned zkraje. Znám se, nejsem vůbec disciplinovaná. Pro ně co se nadchnu a pak zase rychle zchladnu.

1. na komentář reaguje Rikina — #27

Ono teda i v práci, která člověka hodně baví, jsou dny, že by tam radši nebyl.  Tomu se asi vyhnout nedá, jen by ty dny neměly převažovat... A někdy je cesta i pokusit se v tom, co už dělám, něco objevit, co by mě na tom bavit mohlo. Taky nejde vždycky, uznávám. No, já nikdy nechtěla být kancelářská myš, natožpak účetní. A letos už to dělám 20 let, čemuž se sama divím - čili asi se mi podařilo mimoděk v tom najít nějaké to "kouzlo" - jinak by se to nedalo přece tak dlouho přežít.  

Dante Alighieri — #20 vsak ja psal o sobe, ze bych bral honorovane valeni - gaucovani

1. na komentář reaguje petulka132 — #26

Dante Alighieri — #21 a co to fotografování? To by nešlo zkusit profesionálně? Třeba zatím jen tak jako vedlejšák - a uvidí se, jestli se chytneš?

1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #25

Rikina — #18 Jsem vystudovala dvě školy nějakého oboru, nedělám ani jeden, při hledání práce zadávám univerzální heslo "asistentka".. Chtěla bych, aby došlo aspoň k tomu, že se v něčem radostně vzdělám a pak to budu i radostně dělat. Chci tak moc? Asi jo. Protože předně prostě nevim, co chci.

1. na komentář reaguje Rikina — #22

Rikina — #18 Viď? Nechám se tím ubíjet..

Lukáš Čejka — #19 Nepsala jsem, že chci pracovat jako válečka, ale že chci dělat něco, co by mě bavilo stejně jako např. válení se.

1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #23