Proč se bojíme návštěv a pohostinnosti?

nejsem žádnej morous, mám plno známých a každý z nich ví, že si na mne s nějakým přiblbým zvykem, tzn. mlácení pomlázkou nepřijdou

Neřekla bych, že jsme národ nespolečenských morousů... Asi máme jen jiné zvyklosti Morousové možná jsme, ale nespolečenští určitě ne . Myslím, že návštěvy se u nás pěstujou mnohem intenzivněji než je zdrávo

Juana: taky jsem to tak měla. Jednou na Vánoce, když mámka přišla s dortem 25. (mladá má narozky) nebylo umytý nádobí od večeře a já s flašou šampáňa seděla u telky, nohy nahoře a když se jak archanděl Gabriel vřítila do dveří obýváku nadechnutá jak mi vynadá, tak jsem se na ní přiblbe usmála a říkám - estli máš chuť, tak si dones skleničku a byl klid

Návštěva známých mi nevadí, ale deprimuje mne, když dorazí moje matka a moje tchýně, nejlépe pohromadě, když máme rodinnou oslavu. To bylo zrovna tuhle sobotu. To pokaždý zapřáhnu i manžela a děti, musí uklízet, ale je to stejně houby platný, protože naše matky mají hooodně kritický oko. Hlavně milujeme ty rady typu "co bychom ještě měli udělat", v tom se obě naše matky naprosto shodnou.
Takže kamarády ano, ale příbuzní, to je horor.

Návšteva známych mi nevadí. Ale od mala som odmietala na Veľkonočný pondelok sedieť doma na prdeli ( a vonku tak krásne), čakať kým niekto zazvoní a tváriť sa ako debílek, že neviem načo prišli. A ojkať a uchkať nie,nie nie, keď na mňa vyliali vedro vody.
Túdle nudle, pekne sme sa s kamoškami zbalili a išli na výlet, opekať slaninu .

Oni jsou koledníci a koledníci. Někdo je rád za škvarky, jak je psáno viz níže a někdo sedí a sedí a sedí, kouká po dalším štamprdleti, přitom jich už měl víc než dost, jazyk zamotanej, nedej bože, aby s emu cestopu domů neudělalo dobře, občas koledník, co má zřejmě komplex a řeže a řeže jak hluchej do vrat... Taky radši zvedám kotvy a odjíždím na chalupu.

damanka:coz o to, nam to i ladi,mame rok stary nabytek,ale od spodni vody mame podlahu samou plisen a zed od souseda taky, takze jsme ted o Velikonocich vyhazeli lino, koberec vydrbat venku, kterej jeste schne, vsude smrdela plisen a savo a jeste se to musi vzit jednou, takze mame tu dva behounky a beton nez uschne ten vetsi koberec, fakt boj s vetrnymi mlyny

damanka: no bóže. Sjednotit se to dá nátěrem, omyvatelnou tapetou... Doma jste tam vy, tak to má vyhovovat především vám. Na stůl se hodí ubrus, na to váza s kytkama. Důležitá je atmosféra, která v domácnosti panuje. Pamatuju se na to, když jsme oba s manželem marodili a vtrhla k nám do jediné obytné místnosti neohlášená návštěva. Pravda, bylo mi líp, ale pořád byla rozestlaná jedna postel. Tak jsme to vyřešili, že jsme peřiny dali prostě vedle ní na koberec, přehodili dekou a na vyšetřeném místě + na židlích odvedle z kuchyně všichni seděli. Měla jsem čirou náhodou udělaný salát z čínského zelí a balkánským sýrem. Navařila jsem čaj. Všichni jsme se dobře bavili i v provizoriu a nikdo z toho nedělal dusno..... jo, jednou mi přišla návštěva, když jsem byla nahoře bez - dělali mi zuby. To bylo pikantní, taky se to zvládlo:) Chovat se normálně, nesnažit se o bontón za každou cenu, to je asi základ všeho.

damanka: ... a proč si vlastně nepořídíte něco nového?

Neboj, si dělám prču ... já také z duše nenávidím, když se o mne někdo jen trošku otírá. Jde o přízemnost, netaktnost a nadutost těch druhých, kteří si myslí, že jejich rada je ta nejlepší na světě. Takové lidi nesnáším.
Upřímných a pohodových lidí aby lupou hledal. Ale jsou, naštěstí.

damanka: S kým se to stýkáš? K nám chodí na návštěvu přátelé. Máme doma bordel, udělám jim kafe, většinou jsou doma sušenky nebo arašídy, když vím dost dlouho dopředu, že někdo přijde, tak třeba i upeču. A když odchází, tak s jistotou vím, že si vůbec nevšimli toho prachu na knihovně

Eliana:já nikde nekritizuju a radím tehdy, když se to hodí. Nemám ráda povinné zdvořilostní návštěvy "na oplátku", chodím tam, kde jsem ráda a takové návštěvy taky ráda přijímám. Prostě se nenutím.

damanka: bych se na ně vykašlala. My máme maličký byt, zařízený většinou starším nábytkem. Chudý, leč čistý. - No, a takové síto na návštěvy jsou naše dvě kočky. Jsou zvyklé být s námi všude, jejich WC se vizuálně neutají (ale cítit není ani trochu, jsou čistotné), takže s tím každá návštěva počítá. Na návštěvu k nám proto chodí jenom opravdu dobří známí, kterým to absolutně nevadí. Je to velká výhoda. Sousedku, která si přijde něco vypůjčit, za návštěvu ani nepočítám...

damanka:
no to mi vypravej, zijeme v jednom pokoji na 10m2, setrime na bydleni, sice mame moderne zarizeno,ale dum je stary (zapasime s plisni) a pak prijde nekdo desne chytrej a proc si to nejak nepredalate a jak tady muzete bydlet? Nasetrit na bydleni, zrovna neni sranda a za ty reci bych je honila nahaty v jarnim desti po dvore

pravda, na cestach nas k sobe par lidi pozvalo a bylo to super, hlavne ve Francii a v Madarsku.Ve Francii jsme potkali strasne ochotnych a milych lidi. Jednou vecer nas k sobe vzal Olivier a pozval nas k sobe do 300let stareho domu. Vecereli jsme a snidali u nich spolu s velkou rodinou bylo to fajn. Jeho rodice dokonce vlastnili zamek,ale on byl farmarem. Pak nam moc pomohli duchodci v jedne obci, kdyz jsme je prosili o vodu do butelky, tak to jsem v Cechach nezazila. Dva bezeli domu a prinesli nam v lahvich mineralky a povidali si s nami a byli uzasne mili! (Proc k sakru nejsou nasi duchodci v 90% taky mili?)

Mně návštěva nevadí, ani neohlášená. Pokud ovšem nečeká, že vyskočím a začnu kolem ní poskakovat

Všechny dobré zvyky jsou pryč,ale proč?
gerda:

Chiki: no jo, to bude asi ten zakopaný pes, když se v návštěvě vidí jenom ta námaha a práce kolem jídla, pak se smysl návštěvy míjí účinkem! Návštěvy přece nemáme kvůli tomu, abychom se všichni najedli...

těžko říct - když jsem byla na MD byla jsem ráda za každou návštěvu..co chodím do práce,už je tolik nezvu ani nevyhledávám...

Když jsem byla jako turista na Ukrajině, pozvala nás k sobě jedna rodina. Byli jsme pro ně v podstatě cizí, ale tak dobře jako u nich jsem se ještě nikdy necítila. Nanosili celý stůl dobrot, stále dokona něco nabízeli nalévali, popisovali recepty, chovali se jako bychom k nim patřili odjakživa. Nikdy na to nezapomenu Myslím že u nás tohle dokáže málokdo, vytvořit takovou atmosféru, že návštěva není na obtíž ale je velmi vítaná...

návštěv se nebojím, předem ohlášené ráda přijmu, napeču 2-3 druhy sladkého, nabídnu kávu, čaj a nealko. Al o Velikonocích, když se trousí různá cizí individua zadekluju dům a přes můj práh jen přes mou mrtvolu