Později se dokonce jednu dobu po Praze říkalo, že je znamenitý tanečník, ale ne moc dobrý básník. A kdo si to dovolil říct? Prý nikdo menší než František Palacký… Ačkoli ženy hrály v životě Jana Nerudy významnou roli, nikdy se neoženil, stejně jako se jeho první láska nakonec nevdala. Anna Holinová (1836-1910) se narodila do rodiny komorníka velmistra řádu křižovníků s červenou hvězdou Františka Holiny. Ten pocházel z lesnické rodiny. Lesníky byli všichni jeho předkové - praděd, děd i otec, a tak to vypadalo, že i František bude lesníkem. Byl hudebně nadaný, zpíval ve vesnickém sboru a hrál na klarinet. Odešel na pár let do světa „na zkušenou“, a když se vrátil, měl se dostavit k vojenskému odvodu. Dílem šťastné náhody na vojnu nemusel.

Lesy v Kníně, kde Holinovi bydleli, byly majetkem pražského řádu křižovníků, jehož velmistr Jakub Beer tehdy hledal komorníka. V Kníně mu doporučili mladého Františka, a takjej zaměstnal a zařídil, aby nemusel na vojnu. František Holina se však jako komorník značně nudil, nesměl hrát na klarinet, aby nerušil posvátné ticho, jako myslivec neměl v Praze taky uplatnění. Naštěstí však za velmistrem, který byl také univerzitním rektorem, chodila řada profesorů i studentů, kteří mu od nudy odpomohli. Půjčovali mu knihy a jeden z profesorů ho pozval na své přednášky o kaligrafii doplněné praktickými cvičeními. Ty mu povolil samotný velmistr a z Františka Holiny se stal časem mimořádně šikovný kaligraf, jehož věhlas se brzy po Praze rozšířil.

Jan-Neruda-Anna-Holinova-Stenc.jpg
Foto: Jediný snímek Anny Holinové ve společnosti Jana Nerudy
Anonymous. From collections of Jan Štenc (1871-1947), graphic designer of this book, Public domain, via Wikimedia Commons

Kromě toho také sbíral a krasopisně zapisoval české písně a brzy začal být známý mezi pražskými vlastenci. Díky přátelství s vlasteneckým knězem, sběratelem lidové slovesnosti a archeologem Václavem Krolmusem se u Holinů scházeli i významní spisovatelé jako Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a Josef Barák, jeden ze zakladatelů almanachu Máj, nebo Václav Hanka.  Později k nim začali docházet i mladší májovci, tedy Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Anna Holinová tudíž vyrůstala v tomto intelektuálním prostředí. S Janem Nerudou se ovšem neseznámila díky svému otci, ale naopak ho mezi vlastence přivedla ona.

Seznámila se s ním v tanečních. A dokonce se ví přesné datum – byla sobota 6. listopadu 1852. Tehdejší taneční se lišily od těch dnešních důrazem na galantní vystupování, povinné slavnostní oblečení a také tím, že tam chodilo více mladých mužů než dívek. Neruda je navštěvoval už coby student septimy a tanec ho uchvátil natolik, že se zapsal znovu i v oktávě. Anna, která byla o dva roky mladší, Nerudu zaujala nejen jako dobrá tanečnice, ale též velká krasavice. A tak ji okamžitě „sbalil“. Sedli si od prvního tance. A to Neruda dokázal ocenit, nebyl pouze dobrý tanečník, on byl výtečný tanečník!

Zanedlouho začal Annu i s její matkou doprovázet z tanečních a začal také chodit v neděli do kostela ke křížovníkům, kam chodili Holinovi. Jednou tak při doprovodu věnoval Anně sbírku básní Boleslava Jablonského a podtrhl tam několik slov, které dohromady znamenaly vyznání lásky. Anna pochopila, a když knížku vracela, podtrženými slovy odpověděla. Jan Neruda byl šťasten, že je jeho cit opětován. Začal pak chodit k Holinovým a rodiče Anny nic nenamítali. Zatím byla mladá na vdávání a Neruda se teprve chystal k maturitě. Brzy byli považováni za nerozlučný pár, oslňovali na plesech, spolu se i toulali po vlastech českých. Léta plynula, chodili spolu čtyři roky, pak pátý a pro všechny už měli punc snoubenců. Jenže Neruda se stále nevyjadřoval. Nejdřív studoval, pak se vymlouval na neutěšené hmotné poměry, které by mu neumožnily zajistit ženu a případné děti. To už byl redaktorem, a přesto měl do kapsy stále hluboko. Anny se rodina, zejména její venkovská babička, stále ptala, kdy už bude veselka. Prý jak to jen bude možné!

6419b3953099ablobid0.jpg
Foto:  Jan Neruda
Wiki-vr at cs.wikipedia, Public domain, via Wikimedia Commons

Anna nepřestávala doufat ve šťastné rozuzlení vztahu. Neruda začal kličkovat, ale nechtěl, aby byl tím, kdo zavinil rozpad páru. Přál si, aby s tím přišla ona a zároveň si byl vědom, že si takové jednání věrná Anna nezaslouží. A tak se rozcházeli a zase scházeli. Často si i psali a traduje se, že Anna byla „naštíru“ s českým pravopisem. Jednou jí vrátil Neruda dopis s červeně podrženými hrubkami, bylo jich na 25 řádcích úctyhodných 38! Začal si uvědomovat, že mu Anna intelektově nestačí…
To už byl „zaháčkovaný“ jinde. Zamiloval se do Karoliny Světlé, zpočátku tajně a platonicky samozřejmě! A tak se odhodlal a napsal Anně natvrdo, že se v posledním roce „nudili obapolně“ a že jejich vztah po deseti letech ukončuje. Pro Nerudu to bylo vysvobození, Anna se s tím nesmířila a úplně nevyrovnala nikdy. I později se pokoušela znovu navázat vztah, ale Neruda jí drsně napsal, aby už do jeho života dál nezasahovala a ani ho na ulici nezastavovala.

Oběma zůstaly trpké vzpomínky, zejména Anně. Nikdy se ze vztahu úplně nevyléčila, a nakonec se ani neprovdala. Našla si sice mládence a známost spěla ke svatbě. Když se jednou asi po pěti letech setkali všichni tři na plese, Neruda nemohl unést, že „jeho“ Anna tančí se svým přítelem. Raději z plesu rychle odešel. Bohužel Anně ani v tomto případě nebyl osud příznivě nakloněn. Těsně před plánovanou svatbou, ženich náhle zemřel. Další nápadníky už Anna odmítala a žila sama jen se svými vzpomínkami. Jedinou lásku svého života přežila o devatenáct let, zemřela osamocená ve čtyřiasedmdesáti letech…

Zdroje info: Whitton Hana: Americký klub českých dam, 2021, Hora- Hořejš Petr: Toulky českou minulostí 10, 2004

Na našem webu jste si mohli ve volném seriálu o zajímavých ženách také přečíst: