Plovoucí, gelové, třpytivé, skrývající mušličky či koření, tlusté jako špalíky i štíhlé jako... no, jako svíce. Která z nich je ta pravá?

Neodolatelná přitažlivost živého ohně je jedním z nejstarších atavismů, které nám zůstaly po předcích. Přestože můžeme kdykoli cvaknout vypínačem, pálíme draze koupené, kapající a čoudící svíčky, abychom se tak přiblížili přírodě a načerpali energii. A skutečně to funguje - jen musíme dát pozor, abychom se nepřiblížili spíš astmatickému záchvatu nebo zásahu hasičů.

Metoda pokus-omyl

Někdy je svíce pěkná na pohled, jak ji ale zapálíme, moc radosti nám nepřinese. Slibované aroma „tropická noc“ ze všeho nejvíc připomíná nezaměnitelný odér WC deodorantu, knot se po chvíli utopí v loužičce rozteklého vosku a zhasne. Můžeme nekvalitní svíčku poznat předem?

„Vy to nepoznáte,“ odpovídá lakonicky ing. Josef Kříž, CSc., chemik, který se většinu svého života zabývá svíčkami a vosky. „Je to otázka pokusu a omylu – koupíte si jednu, a když vám dobře hoří, koupíte si druhou, třetí...“ Zdánlivá „vada“ svíčky ale může být způsobena i nesprávným zacházením, případně nereálným očekáváním zákazníka. Čadící svíce si například říká o zkrácení knotu (neměl by být delší než 5 mm). Pokud kape, zkontrolujte, zda nestojí našikmo nebo zda není vystavena průvanu či vlivu klimatizace, která strhává plamen ke straně.

Chemie, nic než chemie

Asi to nezní příliš romanticky, ale naprostá většina svíček, se kterými se v našich obchodech setkáme, vznikla z ropy. Nejužívanější materiál, parafín, je totiž vedlejším produktem při výrobě nafty a motorového oleje. Surový parafín se dále rafinuje a filtruje – čím lépe se vyčistí, tím kvalitnější svíčky z něj budou. Do husté a teď už voňavé voskové lázně se dále přidává řada dalších ingrediencí jako jsou barviva, parfémy a látky, které vylepšují fyzikální vlastnosti vosku. Díky nim je pak možné vyrobit například svíci – lucerničku, která vyhořívá jen zevnitř, zatímco stěny zůstávají pevné, nebo třeba udělat na ještě měkké svíčce uzel.

Třebaže na to nevypadají, i gelové svíčky se vyrábějí z ropy, přesněji řečeno z určitého druhu ropného oleje, který po přidání další chemikálie zgelovatí. Použitý olej musí být kvalitní, jinak by se svíčka vzňala po celé ploše. „Výhodou gelovek je jednoduchá výroba a delší doba hoření,“ říká ing. Kříž. „Kolem roku 2000 to byla vyloženě módní záležitost, novinka. Lidem se líbilo, že si je mohou udělat i sami doma. Teď už je ale jejich obliba za zenitem.“

Svíčky, které frčí

Pokud uvidíte svíčku se zvláštně zrnitým nebo krystalickým povrchem, která je o něco dražší než jiné srovnatelné výrobky, jedná se pravděpodobně o svíci vyrobenou z palmového vosku. Vyšší cena je zcela na místě – použitý materiál (nazývaný také stearin) pochází z vylisovaných plodů palem z plantáží jihovýchodní Asie. Palmový vosk je tvrdý a tvarově stálý, takže se nedeformuje ani v horkém létě. Díky své krystalové struktuře hoří jasným a čistým plamenem, proto jsou stearinové svíčky s oblibou používány k léčebným účelům jako „čakrové“ svíce.

Oblíbeným suvenýrem z jarmarků, historických slavností či prodejen lidové umělecké výroby jsou svíčky z pravého včelího vosku. Jejich hlavním účelem je provonět a zkrášlit byt svým čistým půvabem; užitkovými vlastnostmi se parafínovým či stearinovým svíčkám rovnat nemůžou.

Svíčky ze stánku? Klidně!

Svíce si kupte raději od drobného výrobce na vánočním trhu než v supermarketu. V síti marketů a drogerií nejspíše narazíte na levné lisované zboží z daleké Číny či blízkého Polska. Z dílen menších tuzemských firem vycházejí originální, ručně vyráběné svíčky zajímavého vzhledu a vysoké kvality, s nimiž se ale mnohdy setkáte jen ve specializovaných prodejnách s dárkovým a dekoračním zbožím. Každá svíčka by měla být označena jménem výrobce; ti slušní uvádějí i předpokládanou dobu hoření. A jaké svíčky v žádném případě nekupovat? Takové, které samy o sobě příjemně nevoní, ale jsou cítit po naftě. Takové svíčky obsahují vysoké procento oleje a při hoření mohou do vzduchu uvolňovat škodlivé látky.

Jak správně zacházet se svíčkou?

Svíčky vždycky umisťujte na nehořlavý povrch. Dřevěné svícny jsou krásné, ale dřevo nasáklé voskem velmi dobře hoří. Ujistěte se, že je dost prostoru nad svíčkou (minimálně 15 cm). Pozor na poličky, dekorace, větve. Zejména svíce s více knoty (vyrábí se i se šesti a osmi) velice účinně „topí“. Knot udržujte ve středu svíčky, jinak nebude plamen rovnoměrný. U dobré svíčky odhořívá sám, v opačném případě ho musíte občas zkrátit.

Při zhasínání svíce nečadí, když hořící knot ohnete (např. hřebíkem nebo drátkem), namočíte ho ve vosku a znovu narovnáte. Aby svíčka dobře hořela, nenechávejte ji zapálenou méně než 30 minut a déle než 4 hodiny. Polévané nebo lakované svíce mohou po čase vyblednout nebo změnit barvu. Pokud je uchováváte déle než několik měsíců, bude jim lépe bez přístupu světla. Nenechávejte svíčky na přímém slunci a nepokládejte je na teplá místa (teplo vydává i zapnutý televizor!).

Které jsou jenom na ozdobu:

Svíčky v podobě zvířátek. Nepravidelné tvary se za chvíli začnou bortit a roztékat. Roztomilé slůně tak nejen nabude poněkud psychedelické podoby, ale ještě vám zničí sváteční ubrus. Také svíčky se třpytkami, broučky a květinkami. „Čím víc ozdobiček, tím hůř svíčka hoří,“ říká ing. Kříž. „Může to být i nebezpečné. Vím o případu, kdy se rulička skořice v gelové svíčce, nasáklá gelem, změnila ve velký knot a chytla vysokým plamenem.“ Chcete-li svíčku používat skutečně ke svícení, vyberte takovou, která má kompaktní tvar a je zdobená zase jen voskem (voskovou malbou, vyřezáváním apod.).

Proč plovoucí svíčky plavou? Každá svíčka plave! „Plovoucí“ svíčka se od jakékoli jiné liší jen tvarem.
Vadí svíčkám mráz? Teploty kolem nuly přečkají bez úhony, při minus deseti ale můžou popraskat.
Proč tolik milujeme večeře při svíčce? Moc dobře víme, jak v jejich měkkém světle zkrásníme...

Jak svíčky vznikají?

Máčené: nejklasičtější ruční metoda, se kterou jste se možná setkali na historických slavnostech. Knot se namáčí ve vaně s roztaveným voskem, na jednu štíhlou svíci je třeba asi 20 – 24 ponoření.

Tažené: „nekonečný“ knot se protahuje bubnem přes parafín, který se na něj nabalí. Měkkou supersvíčku pak automaty nasekají na příslušné kousky.

Lisované: tekutý parafín se napráší na chlazený válec, čímž vzniknou drobné vločky, které se lisují. Takhle se vyrábějí nejobyčejnější spotřební svíčky, např. čajové.

Odlévané: litím do formy nejčastěji vznikají velké svíce – umělecké originály. Takové kusy mohou vážit i několik kg, doba hoření se počítá na stovky hodin a cena se pohybuje od 500 do 1000 Kč.

Reklama