Na předloňské Vánoce jsem svému manželovi koupila knížku. Teda, na balíčku bylo napsáno jeho jméno, ale spíš jsem ji koupila sobě. Jenže ono se to nedělá, dávat sama sobě dárky.
Knížka se jmenuje Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a napsali ji Allan a Barbara Peaseovi. Čekala jsem, že si ji manžel maximálně prolistuje a odloží a já se do ní s chutí začtu, jenže jsem se zmýlila. Ten, který čte jedině odborné knížky a časopisy, se do ní tak zakousnul, že ji přelouskal během pár dní, které jsme strávili na chatě. A když za námi na hory přijela Nairobi se svým přítelem, tak dokonce rozdával moudra, která v knížce vyčetl :-) . A tak když na mě přišla řada, s chutí jsem se do knížky dychtivě začetla…

Knížka se od začátku do konce zabývá problémy mezi muži a ženami. Problémy v komunikaci, problémy s pochopením opačného pohlaví. Teď už vím, že pokud si dnes muži a ženy nerozumí, je to třeba i proto, že se nedrží svých „rolí“, které jim byly odpradávna přiděleny. Dříve žili spolu šťastně a harmonicky se doplňovali. Muž měl jasné a neměnné poslání, byl lovec potravy. Riskoval život pro svou rodinu, pro zabezpečení potravy, a aby je ochránil před divokou zvěří a nepřáteli. Uměl lovit zvěř, výborně se orientovat v prostoru a bojovat. Nic jiného se od něj neočekávalo. Nikdo po něm nechtěl, aby „rozebíral vztah“, vynášel odpadky, vyměňoval dítěti pleny, psal s dětmi úkoly či snad pomáhal s vařením. Žena si jej vážila pro jeho schopnost zabezpečit rodinu.
Ale i žena měla svou pevnou roli. Byla ochránkyní sídla. Byla nositelkou a dárkyní života. Musela si všímat známek hrozícího nebezpečí, musela být velmi citlivá, aby si všímala změn v chování dětí a dospělých. Žena pečovala o děti, sbírala ovoce, zeleninu, ořechy a komunikovala s ostatními ženami. Muž jej oceňoval pro její schopnost pečovat o domov a schopnost starat se o děti. Od ženy se neočekávalo, že bude lovit zvěř, bojovat s nepřítelem, vyměňovat prasklé žárovky nebo opravovat rozbitou poličku.
Boj o přežití byl obtížný, ale vztahy byly jednoduché. Muži oceňovali ženy a ženy oceňovaly muže, jeden od druhého neočekávali něco, co jim nepříslušelo. Dnes ale tato pravidla neplatí a ve vztazích mezi mužem a ženou vládne nepochopení a zmatek.
Dnes přežití rodiny nezáleží jen na mužích a od žen se nečeká, že zůstanou doma a jejich jedinou činností bude péče o děti a rodinu. Ženy očekávají od mužů pochopení, cit a zapojení se do domácích prací. Muži zase považují za normální když žena chodí do práce, vydělává a tím se podílí na přežití rodiny. A jeden druhého v mnoha případech nechápou. 

Knížka manželů Peaseových je takový „návod“ jak s druhým pohlavím vyjít, jak se společně dorozumět a pochopit.
Samozřejmě, že si při čtení knihy občas řeknete, že to co se v ní píše se vás netýká, že takhle to a to neděláte a že u vás doma je to jinak, ale věřte mi, většina věcí opravdu sedí.


No řekněte, stává se vám, že váš muž čte nebo se dívá na televizi a své okolí vůbec nevnímá? A dokáže ten váš určit jasně kde je sever i když přesně neví kde je? Je u vás, stejně jako u nás normální, že když někam cestujete a ztratíte se, musíte se zeptat na cestu vy, protože pro vašeho muže by to byla porážka a ostuda, že zabloudil? A jak držíte mapu, když jedete autem? Stejně jako já? Tak jak vede cesta, takže i vzhůru nohama :-) ?