Dnešní tématem jste mi kápli do noty. Tak ráda bych byla patriotem svého rodného města, a nemůžu.
Ozačení patriot jen tiše závidím. Není to snad tak, že bych neměla rodné město a na tuto panetu propadla z jiné dimenze. Není to dokonce ani tím, že bych ke svému rodnému městu měla vlažný vztah nebo ho dokonce nenáviděla... Já ho mám moc ráda. Bohužel stejně o sobě nemůžu říct, že jsem patriot. Pro lidi narozené a bydlící v Praze je totiž vyhrazeno docela jiné slovo: pragocentrista. V horším případě ještě "jenomseztésvéprahyneposerte..."
Řekne-li někdo, že si život jinde než ve své rodné Dlouhé Lhotě nedovede představit, je to obecně považováno za roztomilé a veskrze pozitivní. Pronese-li jiný totéž o Praze, už je oheň na střeše.
Takže přestože zbožňuji staré čtvrti (procházka od Staromáku přes most Nerudovkou a k Hradu je pro nás s kámoškou zaručeným lékem na blbou náladu), obdivuji se těm několika dobře udělaným novým, miluji Petřín, Šárku, Ďábličák... i k sídlištím mám veskrze pozitivní vztah a do svého širokého srdce jsem ochotná zahrnout i ty vyloženě okrajové části jako jsou Chabry, Vinoř, Točná a další bývalé vesničky, stejně patriot nejsem. Pražský patriot - to je u nás oxymorón. Něco jako mrtvé milenky cit, zborcené harfy tón...no, však to znáte.
A nyní hrdě stoupám do středu prostoru, kde se bude za chvilku kamenovat: "Život jinde než v Praze si prostě představit nedokážu." (už to letí... au)
Tobbi
Děkujeme za pěkný a zajímavý příspěvek :)
Já tedy Prahu, ač v ní žiju, nijak zvlášť nemiluju, ale s naší "Třináctkou" už jsem se docela sžila :).
Nový komentář
Komentáře
každému se zamlouvá alespon něco na místě kde žije,všude je spousta krásnech zákoutí a o Praze to platí taky
Enya: já myslím, že o bydlení v centru stojí málokdo
Miluju Prahu
, v centru bych bydlet nechtěla, ale někde na klidném okraji klidně. Je to město plné možností
Praha je jediné město, kam bych se byla ochotná přestěhovat. Žila jsem 5let v Brně a už nikdy víc. Tolik odporu vůči Čechům a Praze... jsem stále znechucená.
*Kotě*: pro mě to není ostuda, lidi nedělím podle toho, odkud jsou, ale jací jsou
Jinak se připojuju k povzdechu Tobbi nad tím, že je u nás jaksi ostuda být z Prahy, natož být na to hrdý. Já se jeden čas styděla tak, že jsem se úporně snažila zbavit pražského přízvuku (který ani tak nemám silný), aby se do mě nemohl nikdo navážet
kornoutek: mně stačilo, že jsem se přestěhovala ze Smíchova do okrajovější části Prahy. Nějak si nemůžu zvyknout, že je v noci ticho a nezvoní mi pod oknem tramvaje
miluju Prahu, je to mé milované rodné město
blbci jsou vsude a je uplne jedno, jestli se narodili v praze nebo ostrave
takze drive hodne casto pouzivane "no jo, prazaaci" uz nema smysl preve vyhledem k velke migraci ya praci
A mně se líbí tam kde jsem!
Já Prahu miluju, narodila jsem se tam, žila 25 let, je to super, pak jsme s epřestěhovali na vesnici a nějak se tu nemůžu zabydlet. To ticho tady mě ničí
Praha je překrásné město, uznávám, i když jsem z Moravy a v poslední době znám jen letiště v Ruzyni. Budu to muset napravit a projít zase nějaké památky, historii a památky miluji a v Praze je z čeho vybírat.
Prahu miluju a ze jsem z Prahy na Morave poznali jen co jsem otevrela pusu, mam prazskeeej prizvuk
Ted sice bydlim na nejakou dobu na opacne strane zemekoule, ale na Prahu proste nedam dopustit 
ja do prahy nikdy..max na tyden na pamatky..a pak sup na moravu..
Je fakt, že mě k srdci přirostl Istanbul a taky mám ráda Plzeň. Ale Praha je prostě PRAHA
do Prahy bych chtěla aspoň na týden a všechny památky vidět
Ze všech měst, kde jsem kdy byla, ať už krátce nebo opakovaně, mi k srdci nejvíc a navěky přirostl Londýn, ale Prahu řadím hned za něj. Nebydlím tam a jsem spokojená tam, kde žiju, ale do Prahy jezdím často a ráda a považuju ji za jedno z nejhezčích měst
a já jsem do Prahy ráda jezdila, byla jsem moc ráda, že tam můžu jezdit díky sestře často, Praha se mně líbí a centristi jsou kdekoliv