Foto: Shutterstock
Lenka
Já jsem si dlouho myslela, že mám prostě nějaký problém s libidem, protože dřív jsem sex milovala a s manželem jsme ho měli často, jenže během let se ze mě stala ženská, která večer doufala, že usne dřív než on. Nebylo to tím, že by se mi fyzicky přestal líbit, spíš se mezi námi postupně vytratilo všechno, co tomu sexu předcházelo. Přestal mě svádět, přestal se mě jen tak dotýkat, pochválit mě nebo mě někam vytáhnout, ale večer automaticky očekával, že budu mít chuť. Navíc jsem měla na krku většinu domácnosti a dětí, takže když jsem konečně padla do postele, poslední, co jsem chtěla, bylo zase někomu něco dávat. Nejhorší bylo, že čím méně jsem chtěla já, tím víc tlačil on, dělal uražené obličeje a ptal se, co se mnou sakra je. A tím mě odradil ještě víc. Jednou jsem byla pracovně pryč, večer jsme seděli s kolegy u vína a jeden chlap se mnou úplně nevinně flirtoval. Nic se nestalo, ale já najednou cítila takové to příjemné mravenčení, které jsem roky nezažila. Tehdy mi docvaklo, že moje sexualita neumřela. Jen jsem doma přestala mít pocit, že jsem ženská, po které někdo skutečně touží. A to pro mě bylo docela drsné zjištění.
Petra
U nás to šlo do háje hlavně kvůli stereotypem. Promiňte ten výraz, ale jinak to říct neumím. Sex se postupně změnil v rutinu, u které jsem předem věděla, jak začne, jak bude pokračovat a přibližně za jak dlouho skončí. Žádné napětí, žádné svádění, přes den skoro žádná něha, ale večer přišlo šátrání pod peřinou a předpoklad, že budu okamžitě připravená. Ze začátku jsem do toho šla, i když se mi moc nechtělo, protože jsem si říkala, že ve vztahu se člověk občas přemůže. Jenže čím častěji jsem to dělala, tím větší odpor jsem si k tomu vypěstovala. Nakonec mi vadilo už i to, když se ke mně večer přitulil, protože jsem čekala, že zase bude něco chtít. Přitom já sex jako takový chtěla. Měla jsem fantazie, občas jsem se podívala na jiného chlapa a pomyslela si, že je zatraceně sexy, takže mi bylo jasné, že nejsem žádná frigidní ženská. Jen jsem přestala chtít ten náš sex. A když jsem mu konečně řekla, že mi v něm chybí vzrušení a že se taky potřebuju cítit žádoucí, byl nejdřív pěkně nasraný. Asi to vzal jako útok na svoje mužství. Jenže přesně o tom to bylo. Já nepotřebovala sex častěji, potřebovala jsem zase mít důvod se na něj těšit.
Monika
Mně chuť zmizela hlavně kvůli tomu, jak jsme spolu začali fungovat mimo ložnici. Byla jsem na něj permanentně naštvaná. Já řešila děti, školu, doktory, nákupy, co bude k večeři, co komu koupit k narozeninám, a on měl pocit, že když jednou vysaje, zaslouží si medaili. Pak jsme se kvůli nějaké blbosti pohádali, dvě hodiny spolu skoro nemluvili a večer se ke mně přitulil, jako kdyby se nic nestalo. A já si říkala: To si ze mě děláš srandu? Já v sobě ještě vařím vztek a ty čekáš, že teď budu nadržená? Postupně jsem pochopila, že u mě sex nejde oddělit od toho, jak se k sobě chováme přes den. Když se cítím přehlížená a všechno táhnu sama, prostě ho večer nechci. Ne jako trest. Moje tělo jednoduše řekne ne dřív, než nad tím vůbec začnu přemýšlet.
Andrea
Já měla úplně opačný problém, protože můj partner byl hodný, pozorný a doma dělal všechno, co měl. Takže jsem si připadala ještě hůř kvůli tomu, že ho nechci. Jenže časem mi došlo, že jsme se z milenců stali nejlepšími kamarády. Měli jsme se rádi, smáli jsme se spolu, objímali se, ale erotické napětí bylo pryč. Přestal mě překvapovat a já jeho taky. Znala jsem každý jeho pohyb, každou větu, každý večer vypadal stejně. Nejhorší bylo přiznat si, že když jsem potkala někoho nového a sympatického, moje tělo reagovalo úplně normálně. Takže hormony fungovaly. Jen doma už nebylo nic, co by je probudilo. Nechtěla jsem jiného chlapa, chtěla jsem zase chtít toho svého. A zjistila jsem, že to je někdy mnohem těžší, než se zdá.
Simona
U mě to bylo jednoduché. Čím víc mě do sexu tlačil, tím míň jsem ho chtěla. Každé odmítnutí doprovázel komentář, uražený obličej nebo otázka, kdy teda „něco bude“. Po čase jsem byla ve stresu už při obyčejném polibku, protože jsem čekala pokračování. Když ten tlak konečně přestal a mohl mě obejmout bez toho, aby za tím něco bylo, paradoxně se mi chuť začala pomalu vracet.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Kolik těm ženam je? A jak dlouho jsou s partnerem? Že mají tyto problémy. Takové problémy jsem nikdy neměla. Asi už je teď vše jinak.
O tomto problému píší Allan a Barbara Peasovi v publikaci "Proč muži chtějí sex a ženy potřebují lásku". Nevím, jak to měli nebo mají vyřešeno oni - manželský pár, odborníci psychologové a sexuologové. Když jsem zjistila, že čekám druhé dítě, manžel se strašně vztekal a dokonce tvrdil, že jsem si "to" udělala sama. Tak jsem se ho zeptala, jakou to má vlastně morálku. A vystěhovala jsem ho do horního patra. Dům je můj i jeho, na děti bude muset přispívat. On vyhrožoval, že se se mnou rozvede. Dobře. Jdi k soudu, podej návrh na rozvod manželství. A když se tě zeptají na důvod, řekni, že manželka si dovolila otěhotnět. Dají tě do blázince a my budeme mít od tebe pokoj. Pak se narodil syn, velké dítě, pak "prý" manžel plakal - no, podle mně některé k...y po svém provinění roní slzy lítosti. A když po porodu uběhlo 6 týdnů (to měl nějak spočítané), přišla jsem do své ložnice a on tam ležel připraven se vztyčeným hledím. Tak jsem ho poslala do p.....
Nejsem typ pro manželství. Když manžel zemřel, byla jsem delší dobu sama a pak jsem měla přítele. To mi vyhovovalo. Prostě setkat se na max. 2 dny v týdnu a užít si potěšení. Abych si zase přivedla do domácnosti nějakého sexuálního atleta, NE!
Čím víc partner tlačí, tím větší odpor vyvolává. Protože se dožaduje svého a nebere vůbec v potaz to, jestli se ženě vůbec po denní honičce chce. Přemáhat se, jen aby byl klid, je cesta do pekel. Chce to spolu víc mluvit a nejen o tom, co je nutné vyřídit, udělat, naplánovat. Nejde vrátit doba zamilovanosti, to je hormonální smršť. Ale udělat něco pro to, aby neskončili ve vztahu jako bratr a sestra.