Od dětství jsem toužila po psovi. V dětství jsem se ho pokusila propašovat domů v domnění, že ho naučím tichosti, budu ho chovat ve skříni a máma si ničeho nevšimne. V pubertě jsem zase vsadila na to, že mámino rozhodnutí ovlivní roztomilost štěněte. Samozřejmě ani jedno nevyšlo a já musela své přání uspokojit až v dospělosti, kdy má touha již byla vystupňovaná do nekritické slepoty.
A tak jsem si psíka přivedla. A zjistila jsem, že to vůbec není tak jednoduché a že vztah se psem se vyvíjí stejně, jako vztah s kterýmkoliv jiným členem domácnosti. Nejdříve si přivedete rozmilé kňučivé štěňátko, které sice sem tam čůrne a kákne, ale to se přeci dá jednoduše vyřešit spoustou novin na zemi, které postupně umisťujeme stále blíže ke dveřím. Co na tom, že v bytě to vypadá jak u schraňovače popelničních pokladů, tady jde o výchovu štěňátka! Když už se naučí vykonávat svou potřebu venku, chodíme s ním několikrát za den a dvakrát za noc, jen aby si takovou čistotnost osvojilo. Když už tohle konečně umí, laici si myslí, že mají vyhráno. Ale v tom se sakra pletou.
Štěňátko je hravé a nepozná rozdíl mezi svou hračkou a vybavením domácnosti. Nebo možná pozná, protože si vždy spolehlivě vybere ničit domácnost oproti nevinné hře se svými hračkami. Sedací souprava postrádá část čalounění, nohy od stolů a židlí jsou okousané, vaše ponožky oslintané a dostane-li se mazlíček k obuvi, zbude vám od každého páru jedna smutná bota. Když přejde i tohle období psík dostane pubertu. Normální, regulérní pubertu. Vše, co jste ho do té doby naučili, najednou neumí. Nesedne, nelehne, prchá za ostatními psíky kilometry daleko, loudí, znovu začne dělat loužičky, ale daleko fikaněji než ve štěněčím věku. Buď se vám pomstí loužičkou na vašem loži, za to, že jste ho nechali doma samotného, nebo stojí přímo před vámi, kouká vám do očí a drze čůrá!
Když už nevíte jak dál, puberta skončí a začne ta pravá krása vztahu psa a člověka. U pejska se začnou projevovat jedinečné povahové rysy, začnete mít spolu své rituály, začnete mít vztah partnerský. Psík ví, že každé ráno v sedm vstáváte a tak k vám třeba skočí do postele, zaťuká čumákem na čelo, vy víte co bude následovat, tak zvednete peřinu, on důstojně vpochoduje a stulí se vám na břiše do klubíčka a dospává s vámi poslední minuty. Pak za vámi chodí po bytě, zatímco se oblékáte, snídáte, v koupelně s vámi obětavě sedí na studené podlaze a kouká, jak si čistíte zuby. Jakmile uchopíte kabát, ví, že se jde ven, a může puknout radostí. Není to však tak velká radost, jako když přijdete domů. Nikdo jiný na světě se nedokáže tak radovat, že vás vidí. Vrtí ocasem div se nepřevrátí, radostně kvíká a zalyká se radostí. Večer se vám, jako každý jiný večer stulí u nohou a dívá se s vámi na televizi. Je moc vtipné ho pozorovat, jak roztomile kroutí hlavičkou ze strany na stranu, když se z televize ozývají nezvyklé zvuky.
Samozřejmě – ani v tomhle období to není ten vysněný psík. Některé špatnosti mu zůstanou – nejčastější je asi „vyhladovělý tvoreček“ . Kamkoliv ho vezmete, tváří se, že jedl naposledy minulé vánoce. Smutně stojí u vašich známých a s povděkem panáčkuje nad každou kůrkou chleba, která spadne od stolu a které by si doma ani nevšiml. Pokud mají vaši známí také domácí mazlíčky, sežere jim jídlo. Můj psík například šel tak daleko, že když jsem ho vzala do práce, nacpaného k prasknutí šunkou a jatýrky, aby nedělal ostudu, odvděčil se mi tak, že v nestřeženém okamžiku skočil našemu generálnímu na stůl a komplet zporcoval celé ředitelovo kuře. No, celé – pár kůstek mu nechal na židli a v tiskárně a jednu mezi dopisy k odeslání.
Přes to všechno mohu chovat psíka jedině doporučit. Ani váš partner přece není dokonalý, ani vaše děti, ani vy. A za tu nekonečnou lásku, kterou k vám to zvířátko chová, se to vyplatí, i přes ty jeho nepěkné kousky.