Jeho ženou se se stala v roce 1817 Marie Eleonora Schwarzenbergová (1796-1848). Ta se narodila jako nejstarší dítě Pauliny a Josefa Schwarzenbergových. Manželství Eleonořiných rodičů bylo mimořádně šťastné, co nebývalo ve šlechtických kruzích běžné. Měli početnou rodinu devíti krásných a nadaných dětí (často se uvádí deset dětí – jeden chlapeček se narodil mrtvý). Harmonické manželství ale skončilo velkou tragédií.

1. července 1810 se v Paříži konal na rakouském velvyslanectví velký slavnostní bál na počest Napoleonovy svatby s rakouskou princeznou Marií Luisou, aby tak zpečetil vznikající francouzsko-rakouské přátelství. Na události takového významu nemohli manželé Schwarzenbergovi chybět. Vzali s sebou dvě nejstarší dcery – Marii Eleonoru a Marii Paulinu. O půlnoci vypukl požár, při němž kněžna Paulina, která se vrhla hledat svou nejstarší dceru, uhořela. Tato událost změnila život celé rodiny. Zoufalství všech členů bylo bezmezné.

Ale vraťme se k Eleonoře, které bylo 14 let, když ztratila matku, která byla ve druhém měsíci těhotenství. Její smrt si nepřestala Eleonora do konce života vyčítat. V necelých jednadvaceti se Eleonora na zámku Hluboká provdala za třicetiletého knížete Alfréda Windischgrätze. Byla to vlastně dvojsvatba, protože zároveň s ní se vdávala i její mladší sestra Marie Paulina (1789-1821). Jejím manželem se stal kníže Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein.

Windischgrätzové vlastnili velké majetky v Čechách, i když česky mluvili mizerně. A jaké bylo manželství Windischgrätzových? Trvalo skoro třicet jedna let a narodilo se v něm pět synů a dvě dcery. Neodehrála se v něm nejspíš žádná dramata, aspoň historikové je nezaznamenali. Asi to byla více zásluha velmi mírné paní Eleonory, která se po vzoru své matky soustředila na výchovu dětí a která byla pro svou dobročinnost mezi lidem všeobecně velice oblíbená. To se o jejím muži říci nedalo. Ač byl v armádě respektován, o nějaké jeho oblibě nemůže být řeč.

V květnu roku 1848 byl do Prahy povolán Alfréd Windischgrätz jako velící generál, aby zde zjednal pořádek. Situace se ale vyostřila v otevřené povstání, při kterém padlo asi 60 lidí. Paradoxně první obětí se stala jeho manželka Eleonora. I když hypotéz byla celá řada, a dokonce proběhlo i několik rekonstrukcí, událost nebyla nikdy spolehlivě vysvětlena.

Windischgrätzovi tehdy obývali služební byt, který se nacházel v tzv. Pachtovském paláci v Celetné ulici, kde tenkrát sídlilo české zemské vojenské velitelství. V blízkosti paláce probíhaly 12. června 1848 odpoledne pouliční bojůvky. Kněžna Eleonora Windischgrätzová zrovna popíjela čaj se svou mladší sestrou a nejmladším synem Viktorem, a protože byl na ulici velký hluk, vstala a šla se podívat, co se děje. A protože byly v místnosti stažené žaluzie, její syn žaluzii mírně vytáhl. Vtom třeskla rána a kněžna padla k zemi, odkud jí zvedla do náruče její sestra. Kněžna zemřela téměř okamžitě. Když pak vešel do místnosti generál Windischgrätz a viděl mrtvé tělo své ženy, měl údajně říci: „Mně to bylo určeno, tebe to trefilo.“

Je to docela možné, protože kněžna byla na rozdíl od svého manžela velice oblíbená. Bohužel i když bylo obviněno a vyšetřováno několik lidí, nikdy jim nebylo nic dokázáno. Pravého střelce ani smrtící zbraň se vyšetřovatelům nikdy nepodařilo najít.

Také rekonstrukce před několika lety, kterou provedl Kriminalistický ústav policie ČR za použití moderní výpočetní techniky, dospěla k závěru, že šlo spíše o náhodný než cílený zásah. A určitě neměla být cílem kněžna Marie Eleonora Windischgrätzová …

Foto: Wikipedie / Národní památkový ústav Plzeň, klášter Kladruby

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama