Zaráží vás titulek? Říkáte si, co má tahle otázka za smysl? Nebo je to to, co vás v hloubi duše trápí? Otázek na začátek článku je víc než málo a nejsou jednoduché. V článku odpověď nenajdete. Hledejte v sobě.
Dnes je Den dětí. Těch malých tvorů, které známe velmi důvěrně. Všichni jsme kdysi byli malí, a tak pokud odhalíme clonu minulosti a ušlých věků, jistě najdeme ve sklepeních paměti naše vzpomínky, jaké to bylo, když jsme byli malé děti. Vyplynou na povrch vůně, chutě, pocity.
Věřím, že většina z nás měla šťastné dětství. Nebyli jsme týráni, nikdo nám neusekával ruce, abychom mohli žebrat a vzbuzovat soucit, nikdo nás nezneužíval.
Pokud budu mluvit za sebe, tak mé vzpomínky na dětství jsou milé. Babička, která bydlela v činžáku, mi kupovala špekáčky a já si je mohl opékat na klacíku u ní v kuchyni na plynovém sporáku. Bylo mi asi 5 let. Dnes s odstupem času si uvědomuju, co pak měla práce s tím, aby kuchyň dala do pořádku.
Nebo výlov rybníku, kdy jako žák druhé třídy jsem se cestou ze školy s aktovkou brodil bahnem, ulovil do rukou tři přichlíplé malé bělice a s pocitem živitele rodiny jsem je přinesl mamince, že máme večeři. Od hlavy k patě od bláta... Reakci své maminky si nějak nevybavuji, ale domnívám se, že nebyla v kurzu vařečka. Protože ten hrdý pocit z ulovení ryb nebyl ničím přebit.
Vzpomínám i na kamna uhláky a jejich vůni, praskot dřeva, když se v nich zatápělo, a záři rozpálených trubek, která mne uspávala. I na ranní probuzení do vymrzlého pokojíčku. Na sáňkování na Šejváku, který v mých dětských očích byl obrovský a prudký a dnes nechápu, jak se ten kopeček mohl za těch pár let tak smrsknout.
A proč o tom píšu? Protože jsem vděčný za to, že jsem dar života dostal, že děkuji mamince, že si mě nechala a vychovala mne.
Proč mít děti?
Možná mi na to odpovíte vy. Napište mi, co jim ke Dni dětí přejete. A třeba jste jim to již dopřály… tak se pochlubte.
Tématem dne jsou naše děti. Co jim přejeme, co jim dáváme, co pro ně chystáme a vůbec hledání smyslu, proč si ty malé bezbranné, usmrkané, špinavé, zlobivé, ukřičené, milé, usměvavé, hodné, oddané potvory pořizovat?
Nový komentář
Komentáře
wich — #104 to witch:
a co se pokazilo - proč jsi s ním děti neměla?
Dante Alighieri — #43 Všecho má svůj čas. I děti. Když jsem byla ve vypětí sil, podnikala, pracovala jak urvaná, do toho studovala, cestovala, děti byly to poslední, co bych měla ráda, holt jsem ty hranice nechtěla přijmout. Je to přirozené, přirozená potřeba v tom čase byla po něčem jiném, kdyby přišlo dítě, byli bychom v pr.... Měla jsem i hodně podobný názory, jako ty. To je přirozený, psychika se přirozeně brání. Dnes je mi to jedno, vím, že kdybych měla dítě s přítelem, se kterým jsem do poslední chvíle byla, byla by to nejlepší věc, co jsem v životě mohla udělat.
Ale zásadně už neplánuju. Teď chci aspoň hodného manžela a hezkou rodinu.
Děti dají všem obyčejným věcem úplně jiný rozměr. Momentálně vím, že je děti určují hranice jen tak, jak to vidíme my. Kdybych mohla, tak bych měla dítě s tím, s kým jsem ho původně plánovala a vůbec bych nečekala. Holky, pokud si myslíte, že s tímhle by to šlo, jděte do toho. No... člověk plánuje "pánbůh" se směje a je všechno jinak. Teď mě čeká nová etapa života, kterou začínám s jiným člověkem, v jiné zemi, ale cítím, že by to jít mohlo, tak uvidíme
Přeji všem dětem na světě : hodně zdraví,pohody.Život bez válek,hladu a utrpení. Přeji všem rodinu,která by pofoukala bolístky a krásně dětství.
Hlavně všem dětem přeji,aby nikdy nezažily válku.Já mám dva syny.Staršímu Romanovi je 30 a mladšímu Jakubovi 12.I když je mezi němi velký věkový rozdíl,mají se velmi rádi.Jakub dnes dostal k svátku dětí knížku Gulliverovy cesty.Jestli děti mít nebo ne se musí rozhodnout každý sám.Já a manžel jsme je chtěli a jsme rádi,že je máme.
Pentlička — #96 stará ježibaba
A myslíš,že jsi v jejich věku byla jiná 
Taky patřím bohužel mezi ty,co ji cizí děti vadí
jak tady mnohe pisete, ze vsechno zlobeni a prusvihy smaze detsky usmev, obejmuti a pusa, tak si rikam, jak moji mamku asi muselo mrzet, ze jsem nikdy nic takoveho nedelala-jen desna netykavka a mazleni a takove veci me vzdycky byly neprijemne...mamina je naopak dotekovy "zavislak" a tak to byl docela boj...ale dneska si spolu vyborne rozumime a popovidame..a nastesti sdili a podporuje muj nazor, ze do triceti s detmi casu dost (chce si taky uzit obdobi, kdy maji s tatou dost energie a deti z domu
)
Jsem z těch, co tu někdo napsal níže, co cizí děti nemusí, ale svoje mám ráda. Je fakt, že mi daly zabrat jako malé, ale teď, coby dospělé, je miluju úplně strašně moc a jsem hrozně ráda, že je mám.
Jinak cizí ušmudlané děti jsou ohavné a musím říct, že čím jsem starší, tím víc mi vadí děti třeba v tramvaji, které furt něco povídají, různě se strkají, smějí a všelijak hemží. Když si vystoupí, pokaždé mi spadne kámen ze srdce, že už to nemusím poslouchat, ani se na to dívat.
Jéžiš, ze mně bude asi odporná stará ježibaba
Bez dětí si život nedokáži představit. Někdy zlobí, ale to
patří k tomu. Nejvíce si užívám vnoučat, babičky rozmazlují, rodiče vychovávají.
Bez dětí si život nedokáži představit. Někdy zlobí, ale to
patří k tomu. Nejvíce si užívám vnoučat, babičky rozmazlují, rodiče vychovávají.
miluju chvíle, kdy se sejdu se všemi svými dcerami, probereme všechno možné a ještě druhý den mě bolí záda od smíchu
Já jsem šťastná,že mám dceru,ale někdy bych ji s chutí roztrhla.
Klára Milošová — #81 Jestli ono to nebude tím, že oba časopisy jsou pro rodiče s dětmi
Klára Milošová — #81 to je hardcore, to souhlasím, tam jsou občas k vidění i mimina s průhlednou jogurtovitou hmotou kolem úst podobně jako v hardcore
akorát že tam je to reklama na krupičnou instantní kaši nebo podobnej sarjrajt...
OlgaMarie — #71 to je ale trochu jiná rasa dětí. Ty mám taky ráda...
ale jinak...
risina — #88 Ona má ještě malého brášku a protože mají balkon pode mnou, občas zaslechnu, jak hezky si s nimi rodiče povykládávají o všem možném. Ta malá předpokládá, že se neptám jen tak, ale že mě to zajímá a podle toho i odpovídá.
OlgaMarie — #71 "Nic" nebo "dobrý" se na otázku Co bylo va škole? odpovídá jen rodičům - ti jsou s tím otravní
.
ahoi — #47 Pokud nechceš dítě nikdy a tvůj přítel je chce, tak se asi časem rozejdete a nejddete si každý partnera se stejnou životní filozofií - tohle je docela zásadní rozpor.
ajko — #82 Beru a děkuju.