Nebo je snad určujícím kritériem skutečnost, že je paní učitelka ke školákům přátelská, o hodinách s nimi klábosí téměř o všem a můžete se jí se vším svěřit? Nebo tu hraje roli věk? A co je v tom případě lepší: mladá učitelka s pevnými nervy a smyslem pro humor nebo paní učitelka v předdůchodovém věku, která je maximálně shovívavá, protože už ví, jak jde život a nedělá vědu z prkotiny? A co učitel? Znamená to automaticky, že má autoritu jenom proto, že je muž?
Pamatuji si, že na střední škole jsem měla profesorku francouzštiny, která byla sice hodně chytrá a přátelská, ale kazila si dobrý dojem svou náladovostí. Jednu hodinu byla jako milius, tu další nás všechny od tabule vyházela, aniž k tomu měla důvod. Byla hodně emotivní, a to asi nebylo úplně v pořádku. Z mého pohledu neměla autoritu. Nebyla jsem sama, kdo to takhle vnímal.
A pak tu byl náš chemik, zvaný Zkumavka - to byl její pravý opak. Zkraje jsme si na něj nemohli zvyknout. Měl monotónní hlas a vzorce nám připadaly taky monotónně stejné. Pravda je, že jsme k němu postupně získávali důvěru a nakonec patřil k nejoblíbenějším.
Na profesora Zkumavku si vzpomenu pokaždé, když narazím na netolerantního a arogantního člověka, který si prosazuje svou z pozice síly, a nikoli přirozené autority...
A je úplně jedno, kolik je dotyčnému let...
Nový komentář
Komentáře
Sanofi: Já většinou taky.
Já měla na učitele štěstí
Opravdu dobrých učitelů je jako šafránu. Teda, já jsem možná měla abnormální smůlu, ale z mnoha kantorů, ze ZŠ a pak na SOU bylo dobrých opravdu velmi málo.
není učitel jako učitel. A hlavně dnes kdy v rámci demokracie je uvolněná morálka.
myslím si, že autorita je moc důležitá. Řekla bych, že učitelů, kteří mají u dětí respekt nějak ubývá. Když slyším různé historky, co si děti všechno dovolí, tak to je hrůza. Ale problém je v tom, že si je učitel neumí "srovnat", protože pak už by si to nedovolily.
Takových je málo... Teda co já znam.
Jo.Autorita je autorita.Ale i to musí být.
Naštěstí jsou většinou učitelé normální.
Přesně.Já taky nemám ráda když se někdo povyšuje, protože si myslím , že jsme všichni stejně jenom lidi.
Někdy se vztah mezi učitelem a žákem mění v průběhu studia. Když jsme ve „druháku“ dostali nového třídního, hned první den se rozhlédl po třídě, prošpikoval mě pohledem a pravil : „Holky na tenhle obor nepatří a já se postarám, abys vypadla.“ Hezké uvítání, že ? Byla jsem t.č. jediná holka na škole. Při každé hodině napochodoval třídní se zkoušecím notesem a s otázkou „Má někdo zájem ?“ Nikdo neměl, takže pokračoval : „No, dámy mají přednost….“, takže jsem byla „tažená“ každou jeho hodinu. Kluci ze třídy mě ale nenechali ve štychu, a protože jsem byla předsedkyně třídy a tahoun všech recesí a lumpáren, bránili mě, jak to šlo. V průběhu studia se vztah mezi mnou a panem profesorem srovnal. I když ze začátku jsem byla tak rozklepaná, že jsem si před jeho zkoušením musela dát panáka. Dodalo mi to kuráž, a když mi pan profesor začal „šťourat“ do mého souvislého projevu u tabule, řekla jsem : „Ticho, teď mluvím já.“ (Samotnou mě ta drzost překvapila.) Pan profesor se zasmál a řekl : “No vidíš, takhle je to správně, nedej si do toho kecat…“ Pak už jsme byli kamarádi a dodnes na něj v dobrém vzpomínám.
Kdyz jsem chodila na ZS, meli jsme ucitelku na dejepis, ktera vypravovala dejiny tak krasne, ze jsme nikdo ani nemukli a jenom poslouchali.
Koukala a potom rekla "mozna mate pravdu". Od te doby se opravdu hodiny zmenily.
Po nekolika letech jsem byla na tridni schuzce u sve dcery a schodou okolnosti, to byla zase dejepisarka, ktera si stezovala, ze ji deti neposlouchaji a delaji si co chteji. Vsichni mlceli, jenom ja jsem prohlasila "no, soudruzko ucitelko, kdyby jste vypravovala trochu zajimaveji a ne nudne, urcite by vas deti poslouchaly rady a nezlobily by".
Taky bych hlasovala pro to A. Ještě dnes si živě pamatuju, jak jsme se ve třídě doslova předháněli, kdo objeví kdekoliv v Evropě a třeba i u nás hrad, ve kterém působili Templáři. A kolik jsme se toho o nich dověděli. Mimo jiné taky to, že už v desátém století měli první bezhotovostní bankovní systém vůbec.
To jenom na okraj. Ale ještě k tomu učení - nepamatuju si, že by tenkrát dějepis nebo zeměpis někoho nebavil. Forma zkoušení a známkování byla úplně jiná. Sami jsme vyhledávali určité věci a zajímavosti z toho určitého předmětu a učitelka je trochu doplnila. Známkovala spíše aktivitu a snahu, u ní byla vždycky nejhorší známka na vysvědčení trojka a to ještě u těch největších lenochů.
chris: Podle mě je to taková kombinace, jenom ten strach tam nepatří. Umí poutavě vykládat, proto ho žáci pozorně poslouchají a nechtějí se před ním shodit nevědomostí, tak se učí, proto nepotřebují taháky a potom hodně umí. Ale takových učitelů je málo, takže kdybych si měla vybrat z tvých možností, tak A.
Taky je těžko říct, co je to vlastně ta autorita. My měli na základní škole učitelku, která byla menší než většina jejích žáků, ale její hodiny byly tak poutavé, že se nikdo neodvážil ani špitnout.
A to mluvila docela potichu. Měla nás na dějepis, zeměpis, literaturu a výtvarku. Tu výtvarku jsme měli nejraději, protože celou vyučovací hodinu chodila mezi lavicemi a vyprávěla nám obsah knih. Různých. Třeba románů od Henryka Sienkiewicze. Všichni jsme poslouchali jako pěny, kreslili přitom a skoro jsme měli vztek, když zvonilo a pokračování mělo být další hodinu. Taky s námi chodila na výlety, jezdili jsme po hradech a zámcích, po různých starých hradištích. Vždycky to bylo s úžasným výkladem a vyprávěním, na ty výlety jsme se těšili strašně moc.
A trest pro třídní zlobily? Jednoduchý. Nepojedeš s paní (tenkrát ještě soudružkou) učitelkou Červinkovou na výlet. A bylo vymalováno. Příště si to ten zlobil rozmyslel.
Dodnes se budím hrůzou,když se mě zdá o naší ruštinářce.Byl to děs,jak ta profesorka,tak její systém učení.Ale nezapomenu na učitele češtiny ze základky...to byl fakt Pan učitel
Autoritu měli ti učitelé, kteří uměli zaujmout žáky svým předmětem, nikoli ti, kteří nasadili teror a rozdávali pětky. A už vůbec ne ti ( spíš ty ), kteří na nás ječeli a házeli křídou a klíči.
Acinka: No nevím, jestli to byla zrovna autorita
Ale naučila, byla opravdu vzdělaná a nakonec sme byli její poslední třída k maturitě a pak šla dělat zástupce starosty. Vlastně sme jí měli rádi
U nás měla největší autoritu paní učitelka na ekonomiku
Ta přilítla, zabouchla dveře a ani nedosedla a už křičela: Novák k tabuli. To sme skoro nedejchali
U nás měla největší autoritu matikářka, byla metr ale spravedlivej, měli jsme jí všichni rádi a taky nás něčemu naučila, zkuste se dnešních dětí zeptat, jestli umí velkou násobilku zpaměti. Budou na vás koukat jako že jste se zbláznili. Všechno počítaj na kalkulačce, co by namáhali mozek.
U nás měla největší autoritu učitelka ve středním věku, měla nás na biologii a vštěpovala nám zásady, jako že nad žádným zvířetem není vhodní říkat "fůůůj" ať je to pavouk, nebo třeba tasemnice - všichni mají právo na život. A to ve mně tak nějak zůstalo dodnes. Za to učitele si pamatuju taky jednoho - mladý, plný ideálů, jenže jsme ho jednou dohnali k slzám a to jsme ani moc nezlobili, jenom se mu nedařilo upoutat naši pozornost. Pak nám ho bylo líto, nakonec jsme zjistili, že je to skvělý chlap.