Mám smůlu na kolegy a na kamarády??? Nebo je snad chyba ve mně???
Už od dětství jsem měla pech na kamarádky. Když jsem konečně nějakou tu kamarádku našla, nikdy naše kamarádství netrvalo dlouho, a o přátelství se nedalo mluvit ani omylem...
Buď se ona dotyčná na mě vykašlala, nebo si našla jinou kamarádku... zkrátka jsem vždy zůstala na ocet.
A tak je to i nyní v dospělosti. Nemám jedinou kamarádku, a i když se snažím navazovat vztahy, mám pocit, že jsou lidé v mém okolí rádi, když je přestanu obtěžovat.
Když nějaké kolegyni navrhnu, že zajdeme na kávu, je samá výmluva. Nebo mi rovnou do očí řekne, že již má něco domluveno a že určitě ne.
Nemám si s kým popovídat, s kým si posílat maily a je mi z toho smutno.
Nevím, je chyba ve mně? Chovám se tak, že lidi odpuzuji??? Snažím se být milá, přátelská, ale ani kolegyně v práci mě nevzaly do party.
Netuším proč. Když jsem se jich na to ptala, jen se smály a řekly mi, ať jdu makat a neřeším tu blbosti. Už jsem to dál tedy raději nezkoumala.
Má i někdo z vás podobné problémy? Zajímalo by mě, co může lidem na mně vadit??? Marně hledám odpověď....
Nový komentář
Komentáře
jjjosefina: Moje řeč, stejně jako láska, tak i přátelství přichází náhodně a ve chvíli, kdy to vůbec nečekáš. Když čekáš, je to na tobě vidět a nejde to.
Pro z Prahy: //zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=1185
Lenika: já se vdávala teď 18. 6., takže kdybys potřebovala poradit, klidně se ozvi.
Já už mám kamarádku 10 let. Seznamuji se celkem v poho, ale taky z toho mám strach. Když jsem přišla do nové práce, byla jsem celkem vynervovaná. Co bych radila, být přátelská, ale musí to jít od srdíčka ... přetvářka není ono. Jinak jestli někdo chce, ať napíše, ráda odpovím. Krásný den
Pavli , moc ti děkuji za tento příspěvek, už jsem si kolikrát řekla, že něco podobného sepíšu, ale pořád jsem se k tomu neodhodlala . Mám trošku jiný problém - od dětství jsem byla zvyklá na "nejlepší" kamarádku, se kterou můžu mluvit o všem, zavolat kdykoliv apod. Měla jsem i štěstí, že jsem takovou našla, jenže pak jsem se na 3 roky odstěhovala a teď, když jsme zase zpátky, to už není ono, mezitím si našla jinou a s tou je častěji a mě to strašně mrzí a bolí a nemůžu se s tím vyrovnat. Kdysi jsme plánovaly, jak budeme i s rodinami jezdit na prázdniny a výlety a oni to všechno teď dělají společně . A já neumím být až ta třetí . Takže díky Petronilce za nové auditko, jdu tam
Ahoj holky, k tomuhle tématu mám taky co říct. Měla jsem dobrou kamarádku na základce, pokračovalo to i když jsem byla na střední, protože jsme obě z jedné vesnice. Jenže pak si našla kluka, a nějak o mě nestála. Neměla čas, spíš si ho nechtěla udělat. Jednou jsem odjížděla na dovolenou, tak jsem jí šla říct, že za několik dní odjíždím, to jsme se ještě občas vídávali, ale jen mojí zásluhou, protože ona nepřišla nikdy. A kamarádka mi ani nebyla schopná říct, že odjíždí taky s přítelem na dovču, to jsem se dozvěděla až po nějaký době. To mě opravdu mrzelo, vždyť mně bylo jasný, že chce jet s ním. Několik let jsme se neviděli, teď občas. Jinak mám pár kamarádek, ale nevidíme se třeba několik měsíců. Nemám taky s kým, někam vyrazit, protože nemůžu sehnat nějakýho chlapa. Pak mám problém s dovčou, protože nemám s kým jet, pak mě zachraňuje ségra, ale letos to vidím dost černě.
Svým způsobem za to opravdu můžeš ty....zkus se zamyslet nad tím, kdy sis nepřipadala zbytečná. Možná zjistíš, že už jako malá...vlastně od doby co jsi schopná si vzpomenout jsi si připadala jakoby na druhé koleji...Vše co se děje teď je jen následek toho, čemu jsi uvěřila jako malá...to, že o tebe nikdo nestojí...nemáš díky tomu i nízké sebevědomí? Určitě ano...moc si nevěříš...Je to naprogramování, které se v tobě stále odehrává a způsobuje ve skutečném životě to, čeho se bojíš či co si o sobě myslíš...Nevím jestli jsi slyšela o tom, že když malému dítěti vnutíš, že je hloupé, bude si to myslet o sobě i v dospělosti....když někdo uvěří, že bude tloustnout...opravdu bude tloustnout....Okolí se chová jen tak, jak ty o sobě smýšlíš...když sama sebe přesvědčíš, že tě mají lidi rádi, (musíš ale mít ráda i ty samu sebe) nebudeš muset je ty nikam zvát..oni budou zvát tebe. Nesmíš hned vše vztahovat na sebe osobně....někdo opravdu třeba nemá čas s tebou na kafe jít a není v tom nic jiného......ZNÁM TO TAKÉ JSEM TÍMTO OBDOBÍM PROŠLA...Přeji ti brzké uzdravení tvé mysli
Petronilka: Jo super, mam to , ale písnu až zítra, jo?
Lenika: S nákupama jsi můj člověk
Nyotaimori: Málokdy něco koupím, spíš mě baví to obcházení a courání
Nyotaimori: Jo, hromada známých je někdy fajn, ale pořád projíždím seznam v a není tam moc nikdo, komu bych mohla brnknout, jestli se mnou půjde na bájo letní slevy
kemy: No, jasně :) Kde jsi, my tady už čekáme
Lenika: to je neska, ne?
Trinii: Luni: Tesay: kris.jan: Holčiny, tak kdy? Chcete v pátek nebo v sobotu? A co ve čtvrtek večer?
ahoj pavlo.
pod příspěvkem se objeví můj e-mail, tak někdy napiš a klidně můžem pokecat i osobně. odkud si? já bych to do prahy možná nestihla. nevim. co ty?určitě napiš. jesi si budeš chtít psát, můžu zaručit tři e-maily tejdně. fakt!
kris.jan: klikni na ten odkaz a mělo by se ti to zobrazit
//zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=1183
kris.jan: www.zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=1183
Petronilka: Já to nemůžu najít , poradíš mi prosím?
Já jsem pro pátek, ale klidně se přizpůsobim i v sobotu
Zdá se, že je tady dost holek bez opravdové kamarádky. Založila jsem diskuzi "Kamarádka", pojďte si tam podebatit, skamarádit se a třeba i domluvit srazík.