Mám smůlu na kolegy a na kamarády??? Nebo je snad chyba ve mně???

Už od dětství jsem měla pech na kamarádky. Když jsem konečně nějakou tu kamarádku našla, nikdy naše kamarádství netrvalo dlouho, a o přátelství se nedalo mluvit ani omylem...

 

Buď se ona dotyčná na mě vykašlala, nebo si našla jinou kamarádku... zkrátka jsem vždy zůstala na ocet.

 

A tak je to i nyní v dospělosti. Nemám jedinou kamarádku, a i když se snažím navazovat vztahy, mám pocit, že jsou lidé v mém okolí rádi, když je přestanu obtěžovat.

 

Když nějaké kolegyni navrhnu, že zajdeme na kávu, je samá výmluva. Nebo mi rovnou do očí řekne, že již má něco domluveno a že určitě ne.

 

Nemám si s kým popovídat, s kým si posílat maily a je mi z toho smutno.

Nevím, je chyba ve mně? Chovám se tak, že lidi odpuzuji??? Snažím se být milá, přátelská, ale ani kolegyně v práci mě nevzaly do party.

 

Netuším proč. Když jsem se jich na to ptala, jen se smály a řekly mi, ať jdu makat a neřeším tu blbosti. Už jsem to dál tedy raději nezkoumala.

 

Má i někdo z vás podobné problémy? Zajímalo by mě, co může lidem na mně vadit??? Marně hledám odpověď....