Zeptali jsme se několika skalních čtenářek Ženy-in, proč sem rády chodí, co je zde nejvíc baví, co zde našly, či naopak nenašly… Omlouváme se všem, které nám na tuto otázku odpověděly a nejsou v tomto článku zveřejněny. Všechny jejich reakce byly krásné, moc nás potěšily a děkujeme za ně, nicméně vměstnat je do jednoho článku bylo nemožné.

Tak nechme za všechny Ženy-in promluvit alespoň několik z Vás.

Lhasa

Na jiném jsem párkrát o název tohohle magazínu zavadila, a jelikož tam byl komentován některými lidmi způsobem, který mě zaujal, nakoukla jsem na tyhle stránky. Když jsem zjistila, že je potřeba se zaregistrovat, aby tu člověk mohl brouzdat a povídat si na diskusích (tehdy auditoriích), trošku mě to odradilo, ale "šmírovat" jsem chodila, protože mě to lákalo čím dál víc. A od doby, kdy jsem prohrála boj se svou zvědavostí a lačností plkat úplně normálně o úplně normálních věcech, jsem tu kdykoliv můžu. A i když si nepovídám, čtu si, jak se kdo má a co dělá, a je mi tu dobře. Orientovala jsem se tu docela rychle, protože to bylo ještě v "dřevních" dobách ženy-in, takže komornější, rodinnější a tak.

Kytička

Mě na Ženu přivedla upoutávka. Přišla jsem se svou troškou do mlýna na auditko Láska, kde jsem řešila problémy se svým bývalým a na sufitko mimi, kde jsme řešily, co udělat, abych počala miminko. Děsně mě oslovilo silné jádro – dnes již stařen ženy-in – a hodně mi pomáhaly radami, zkušenostmi a hodně mě podpořily. Bylo mi mezi nimi fajn a děsně mě to dobíjelo. Chodilo nás pár na chat a tam jsme probíraly strasti a slasti. Moc mi vyhovovalo, že mě všichni znali a někteří ještě znají pod nickem, a tím jsem byla víc otevřenější a vstřícnější. Pamatuju si, jak se mé plánované těhotenství probíralo ze všech stran a všichni mi drželi palce, a když jsem to oznámila, že uuuuž, tak se slavilo snad sedm dní a sedm nocí. A porod byl v přímém přenosu. Bylo to úžasné a je i dosud.

Lotka

Já sem přišla náhodou, ani nevím jak, něco jsem hledala ve vyhledávači a zadala problém do poradny. Jenže mi ta grafika dělala trochu problémy, nějak jsem se tady nevyznala. Pak ale na rodině probíhala Kamilina kampaň a já zjistila, že všechny kamarádky, co tam mám, chodí víc sem, tak jsem taky zašla. Jenže už jsem si nepamatovala heslo, tak se musela zaregistrovat jinak. A protože všechny moje podoby jména byly zaregistrované, chodila jsem po bytě a přemýšlela, až mi oči sklouzly na knihu - víte jakou :-). No a pak jsem zjistila, že tady mám spoustu kamarádek z rodiny.cz a potom hodně holek, které četly moje stránky, a už jsem tady zůstala. Bývaly jsme tady hlavně po večerech, pamatuju se na naše noční chatování. Bylo to fajn. Na mateřské dovolené byly moje virtuální kamarádky těmi, co mě podrží, potěší a poradí... díky

koule

Nejdřív jsem objevila internetovou adresu v nějakém časopise pro ženy... Chodila jsem sem pár měsíců, jenom na články a na soutěže. V diskuzích jsem prostě nevěděla, o co go. Pak tu byl článek od Libci o porodu císařským řezem a co si o tom myslíme. Já jsem na něj odpověděla a pak mi přišel od Libci mail, že je ráda, co jsem jí odpověděla.... No a pak mi říká, ať začnu chodit na auditka, a tak jsem změnila server Rodina, za server Žena-in.

Většinou jsem na auditka lezla přes diskuze, nebo jak se to jmenovalo dřív. No a pak jsem zjistila, že je nahoře lišta a tam jsou nějaká čísla – vzkazy.

No tohle asi trvalo měsíc, než jsem na to narazila, ale tehdy jsem sem nechodila tak často. Pamatuji se, že ještě do Bártova porodu jsem dokázala přečíst všechna auditka. Po Bártově porodu to už tolik nešlo, nejradši jsem chodila na dětičky a to vlastně zůstalo do teď. Můžu říct že se Žena-in stala mojí kamarádkou. Díky ní jsem poznala mnoho vzácných a zajímavých žen. Zjistila jsem, že nejenom já mám takové trable s dětmi a s manželem. A když mně je nejhůř, tak prostě načtu Ženu-in a je mi dobře.

Libča

Co se týká Ženy-in, já fakt nemám kritického slova. Občas se tu sice člověk durdí, šíleně mi vadí ty běhací reklamy přes obrazovky, ale jinak vše opravdu OK. Já sem chodím fakt jako domů. Tady se člověk vykecá a oddychne, vidí, že i jiní mají starosti, poradí mi tu, někdy i zfackují :o)) Ale pořád má člověk pocit, že se vrací zpátky domů. Snad i díky Ženě-in jsem se naučila si odvykat s tím stýskáním a musím se přiznat, že je to v poslední době úžasné a už ani nepřemýšlím, že bych se měla někdy vrátit zpět do Čech. Už se doma cítím víc tady, v Německu. Ale srdíčkem jsem pořád tak nějak „česká“ a to mi už zůstane napořád. Hodně mi pomohlo, že v tom nejsem sama, že je nás tolik, co žijeme venku, a fakt Žena-in u mě dokázala víc než kterýkoliv psycholog světa.

Jsme opravdu rádi, že se Vám na Ženě-in líbí, že jste zde našli spoustu přátel a někdy i něco jako náhradní rodinu. To, že je Vám na Ženě-in dobře a že i vzájemně mezi Vámi čtenářkami se cítíte skvěle, nás velmi těší a dodává nám to sílu a inspiraci pokračovat v naší práci.

Děkujeme Vám.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY