Foto: prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.
Rakovina je druhou nejčastější příčinou úmrtí v České republice, podle prognóz bude v roce 2030 na prvním místě tohoto smutného žebříčku. Proč tomu tak je?
V řadě rozvinutých zemí už je dokonce rakovina nejčastější příčinou úmrtí. Je to z toho důvodu, že jsme se historicky díky antibiotikům vypořádali s infekčními chorobami a díky včasným intervencím také do značné míry s kardiovaskulárními chorobami. V onkologii umíme sice čím dál více, ale u řady onemocnění nám není známa vlastní biologická podstata nemoci. U některých diagnóz tedy nemáme kauzální léčbu, proto zůstávají strašákem. Je evidentní, že to, že nemocnění vypukne, je v přímém vztahu s tím, že se populace dožívá vyššího věku. Je sice dobrou zprávou, že se nám prodlužuje doba dožití, špatnou zprávou ale je, že se stále více lidí dožívá právě rakoviny. Proto je zásadní věnovat pozornost biologické podstatě nádorových onemocnění.
Hodně se také mluví o prevenci.
Preventivní programy zaměřené na nádorová onemocnění dílem obrovsky pomáhají, protože když se udělá včasná diagnóza, šance na vyléčení je větší. Některé nádory však neumíme včas diagnostikovat a kauzálně léčit. A těmto diagnózám je třeba v medicínském výzkumu věnovat zásadní pozornost. To by mohlo do budoucna představovat obrovský posun. Nejenže se pacientům zvýší komfort, zlepší kvalita života, ale že pro ně budeme mít k dispozici i kauzální léčbu.
Obecně je zažitá představa, že vědci bádají v laboratoři v bílých pláštích a kolem sebe mají akvária plná myší. Je to tak? Nebo jak si máme představit, že probíhá výzkum léků?
Předně dnešní medicína nehledá jen léky. Samozřejmě hledá biologické účinky látek, ale zejména v onkologii hledá moderní medicína, řekl bych, i nové koncepty. Veřejnost možná ví o tom, že existuje takzvaná imunoterapie. To je vlastně přístup, který mobilizuje pacientův imunitní systém, jehož fungování je nádorem ochromeno. Za tím je právě ta biologie. Na začátku se muselo zjistit, že nádor způsobuje lokální i celkovou imunosupresi, takže vlastně brání imunitní odpovědi organismu, která je velmi složitá. A když zjistíme, který jednotlivý krok si nádor „ochočil“ pro sebe, ve svůj prospěch, můžeme na něj cílit léčbu.
Zrovna tak širším konceptem je tzv. precizní onkologie. Jde o to, že dokážeme popsat změny v nádorové buňce a některé z nich jsme schopni léčbou zasáhnout. Takže se snažíme ovlivnit konkrétní vlastnosti buněk, ale i komunikaci, která se mezi nádorovými a nenádorovými buňkami odehrává. To znamená, že nádor nevnímáme jen jako nějakou „obecnou kouli“ někde v těle, ale že k němu přistupujeme tak, že se snaží ovládnout celého člověka, který v důsledku toho logicky strádá.
A co tedy konkrétně ve výzkumu děláte?
Naši vědeckou činnost dělíme na základní výzkum, aplikovaný výzkum a experimentální vývoj.
Základní výzkum zkoumá obecně, jak tělo funguje, co se v organismu děje za procesy. Je spousta věcí a postupů, které samozřejmě známe, ale pak jsou i ty, jež jsou zatím neobjasněny a jejichž poruchy mohou být důležité.
Aplikovaný výzkum už cílí na určité tušené souvislosti. Například víme o tom, že nádorová buňka využívá nějakou signální cestu, tzn. jakým způsobem se předává informace uvnitř buňky a jak se potom chová, a snažíme se tento proces ovlivnit. Předpokládá to velkou mezioborovou spolupráci. Jeden člověk to určitě nevymyslí. Týmy musí pokrývat velmi širokou expertizu – od biologie přes medicinální chemii až po fyzikální vlivy v případě onkologie (potřebujeme např. fyziky, kteří dokážou pracovat se zářením – radioterapií). Čili výzkum je proces, který odhaluje fungování biologických principů, a zajímá nás přitom jak biologie člověka obecně, tak biologie konkrétního nádoru. Musíme mít celkový pohled na věc.
Posledním krokem je experimentální vývoj, který má za cíl vyvinout už konkrétní produkt, například protinádorový lék ovlivňující určitý proces v nádorové buňce. V tomto případě se již pohybujeme na pomezí využití v praxi.
Ale pracujete převážně v laboratoři, předpokládám…
Přesně tak, v Národním ústavu pro výzkum rakoviny máme spoustu laboratoří, velmi dobře vybavených. Na první pohled přístroje připomínají hromady různých, zpravidla velmi drahých „krabic“, přinášejí nám ale skvělé výsledky, které dáváme dohromady s kolegy v České republice i v zahraničí.
Konkrétně v naší laboratoři se zabýváme biologií nádorové buňky. Jsme schopni pozorovat, jak se buňka pohybuje, jak je z hlediska své funkce aktivovaná, pracujeme také se zvířecími modely. Abychom šetřili zvířata z důvodů etických i ekonomických, (i když někdy to jinak nejde), některé experimenty děláme na tzv. organoidech, tedy dáme dohromady několik různých buněčných typů a zkoumáme, co se stane, když je určitým způsobem z vnějšku, nebo třeba experimentálně geneticky ovlivníme. Můžeme kupříkladu pozorovat, zda a jak v nádoru rostou cévy (protože nádor je závislý na cévách, které ho vyživují). Některé experimenty děláme v buněčně biologické laboratoři, další se provádějí v proteomické laboratoři, kdy jsme schopni identifikovat ve vzorku biologického materiálu tisíce bílkovin. Pak můžeme říct, co se v nádoru děje, co způsobí jaký informační koktejl.
Máme tady také laboratoř, která se věnuje problematice tzv. buněčné architektury. Kolegové zde zjišťují, jaké vnitřní uspořádání buňku charakterizuje ve vztahu k jejím funkcím.
Mluvíte o přístrojích a různém technickém vybavení – v tomto ohledu vám kupříkladu něco chybí? Potřebovali byste více finančních prostředků?
Máme špičkově vybavená pracoviště a využíváme řadu velmi pokročilých modelů, i to je důvod, proč s námi chtějí spolupracovat kolegové ze zahraničí. Technické a technologické vybavení pro nás rozhodně nepředstavuje zásadní limit a nemůžeme si stěžovat, že bychom vázli na tom, že by nám chyběl přístroj.
Limitující jsou pro nás v současné době myšlenky, iniciativa v práci a schopní lidé. Musíme si dávat hodně práce s tím, abychom získali mladé lidi a udrželi si je. Aby mladí lidé ve vědě zůstávali, musíme na ně mít prostředky. Musíme se soustředit na to, aby nejen veřejnost, ale i politici viděli, že výzkum v onkologii je skutečně smysluplný. Potřebujeme mít argument, aby viděli, že to má cenu.
Problém je, že spousta mladých kolegů je zaměstnána jen po dobu grantu. Vědci pracují více než 8 hodin denně, protože je to baví. Ale pak jsou tři roky v nejistotě, zda budou mít další grant, nebo ne. Mnohé z nich to odrazuje, protože nemají žádné sociální jistoty.
Vy jste ředitelem Národního ústavu pro výzkum rakoviny, to znamená, že koordinujete práci všech vědců, kteří se zabývají výzkumem onkologických léků?
To určitě ne, nicméně záběr máme obrovský, protože Národní ústav pro výzkum rakoviny tvoří více než 70 vědeckých skupin z 11 institucí z Prahy, Brna a Olomouce. Nemůžu vyjmenovat všechny skupiny, protože bych nechtěl někoho zmínit a někoho ne, ale máme mnoho špičkových výsledků, publikací i patentů. Existuje „katalog“ všech vědeckých skupin, které o sobě ví a mohou tedy efektivně spolupracovat a zabraňovat, aby dva dělali totéž a zbytečně se neutrácely čas ani peníze. Tento katalog můžete vidět i na našem webu.
Proč je výzkum tak drahý, respektive proč jsou léky tak strašně drahé?
Má to dvě stránky, jako vše. Vysoká cena konkrétního léku pokrývá i spoustu práce na jiných principech. Takže se platí nejen vývoj jednoho úspěšného léku, ale i ty předchozí neúspěšné pokusy. Jak já vždy říkám, musí se políbit tisíc ropuch a mezi nimi je jen jedna princezna. Platíme tedy nejen úspěch, ale i neúspěch. To je legitimní a v pořádku. Druhá věc je finanční politika velkých farmaceutických firem, což rozhodně není vždy procházka růžovou zahradou. Jsou tu samozřejmě ekonomické zájmy. Je tedy žádoucí určitá kontrola, jaká úhrada je skutečně racionální.
Co vy osobně považujete za největší průlom ve výzkumu protinádorových léků?
Z hlediska klinické praxe, tedy léků, které už pacienti využívají, je to v současnosti imunoterapie a koncept precizní medicíny. Jsme schopni hledat a vybírat léčbu, která opravdu odpovídá nádorovému onemocnění u konkrétního pacienta, tzn. je efektivní a nevystavuje ho zbytečně nežádoucím účinkům.
Nový komentář