Foto: Shutterstock

Navzdory neustálého odmítání se stále nezdá, že byste souseda dostala z hlavy. Čím silněji naznačuje, že s vámi být nechce, tím zájem roste. Při bližším pozorování zjistíme, že spousta lidí chce vždy to, co nemůže mít. A i v případě, že v jiných oblastech života nás takové pocity nesvádí. Podle psycholožky Helen Fisherové romantické odmítnutí stimuluje části mozku spojené s motivací, odměnou, závislostí a chutí.

Na výzkum si její tým pozval 15 mužů a žen ve vysokoškolském věku, které nedávno odmítli jejich vysnění idolové. Všichni do jednoho tvrdili, že jsou intenzivně zamilovaní a trpí. Během výzkumu například sledovali, jak subjekty reagují na fotografii osoby, jež je odmítla. Hned poté museli vypočítat matematické cvičení. Nakonec jim byl předložen obrázek známé osoby, o kterou neměli zájem a znovu matematické cvičení. Matematický příklad se jim v prvním případě podařilo vypočítat mnohem lépe.

Závislost nás posiluje

Výsledkem průzkumu bylo, že mozek účastníků byl aktivnější v oblastech spojených s motivací, odměnou, chutí, závislostí, fyzickou bolestí a strachem, potom, co se podívali na fotografii osoby, která je odmítla, než když se dívali na fotografii neutrální osoby.

Studie publikovaná v časopise Journal of Neurophysiology v roce 2010 ukazuje, že lidé v této situaci skutečně trpí závislostí a drogou je osoba, která je odmítá a nechává lásku neopětovanou. To však stále není odpověď na naši otázku.

Muži jsou jako drahé kabelky…

Další aspekt, který vnímáme, je stoupající hodnota dané osoby. Pokud nás muž nechce, jeho hodnota stoupá. V tu chvíli se stává něčím, co chceme, ale nemůžeme si to dovolit. Třeba jako drahou kabelku. Jsme závislé na myšlenkách na to, co by mohlo být, ale nikdy nebude. Už ve starověkém Řecku si Aristoteles všiml, že lidé vyhledávají bolest, aby vyplavili emoce.

Souvisí s tím například dobrovolné sledování tragédie. Při sledování soucítíme s hrdiny a pláčeme. Dnes už víme, že sice obecně k takovému uvolnění většina lidí opravdu inklinuje, ale někdo více a někdo méně. Na pomyslném konci jsou lidé trpící obsedantně kompulzivní poruchou a ve stupnici před nimi jsou ti, kteří mají například úzkostnou poruchu připoutání způsobenou například odmítavým přístupem rodičů v dětství.

V případě, že už jste tedy někdy něco podobného zažily nebo stále musíte opečovávat lítostivou kamarádku, zkuste se zamyslet nad tím, co vás k takovému chování vede. Začátkem všeho je vážit si sama sebe, protože jen v takovém případě nebudete inklinovat k sebepoškozování. Myslete také na to, že muž, který vás odmítá, může mít různé důvody. Nejde jen o to, že byste se mu nelíbila vzhledově, ale celkově zkrátka nepřeskočila jiskra. Když už budete mít pocit, že vaše psychika trpí příliš, vyhledejte odborníka. V tomto případě se hodí připomenout si Einsteinovu definici šílenství aneb dělat stále totéž a očekávat jiný výsledek.

Čtěte také:

Reklama