Stavy euforie mnohdy zacházející až do stavů naprostého odklonu od praktického světa. Bláznivé nápady a pocit, že všechno je krásné a ready, střídají pocity marnosti, útlumu, těžké deprese až k sebevražedným sklonům. Nic nemá cenu, všechno je špatně, svět je zlý a nemá smysl dál žít. To je maniodeprese tak, jak ji známe nejčastěji…
Vincent van Gogh, Miloš Kopecký, Karel Svoboda, Goya, Marek Vašut, Karel Roden, W. A. Mozart, Ota Pavel, Nietzsche, Kurt Cobain… a mohlo by se pokračovat dlouhou řadou slavných jmen s jedním jmenovatelem: Maniodepresivní psychóza u mnoha jmenovaných končící sebevraždou právě ve fázi deprese.
- Dovádí to otázce, jako to, že tolik umělců je stiženo právě touto psychickou nemocí?
- Je snad něco v jejich zaměření, co ji spouští?
- Je to tím, že jejich psýcha přetěžována víc, než je u „normálních“ lidí?
„Výzkumy ukázaly, že umělci trpívají častěji afektivními duševními poruchami, tedy poruchami souvisejícími s abnormálními náladami, mezi které patří také deprese, doprovázená rizikem sebevraždy.
Ve výzkumech se mimo jiné ukazuje, že básníci a herci jsou ze všech uměleckých profesí nejrizikovější skupinou, jak vzhledem k riziku sebevraždy, tak vzhledem k potenciálnímu rozvoji duševních poruch,“ píše ve svém vědeckém pojednání na toto téma Ida Kodrlová, která působí jako odborný vědecký pracovník v Psychologickém ústavu AV ČR.
A něco na tom bude. Jednoznačně si to budeme umět asi nejlépe představit hlavně v oblasti herecké branže.
Schizofrenik z povolání
Hraje současně několik postav ve svém domovském divadle, a to třeba i ve třech hrách najednou. Do toho točí třeba dva filmy, dabuje… v jednu dobu je takový člověk, aby byl jeho výkon stoprocentní a pro diváka poutavý, nucen se i několikrát v krátkém čase přeorientovat klidě do několika naprosto různých postav, včetně prožitku, který musí mít, protože jinak by jeho podání nebylo přirozeně realistické. Vždyť v tom tkví základ talentu každého dobrého herce. Umět být naprosto procítěně někým jiným.
Když si představím, jaký náklad dostává psýcha takového člověka, když ještě každý má také svůj soukromý život a vlastní tvář, nedivím se, že ho vědecká obec nepokládá tak častý výskyt maniodeprese i schizofrenie za náhodu.
Vždyť kvalitní herec je vlastně schizofrenikem z povolání.
Nový komentář
Komentáře
mezi umělci jich je fakt dost
femme — #6 a taky Petr Muk, asi se kvůli depresi zabil
catcat — #5 Před desítkami let žádný Blesk nebyl, přesto se to vědělo a řešilo
catcat — #5
touhle hnusnou nemocí trpěl i můj bývalý přítel, je to k nežití pro oba dva
já bych spíš řekla, že o umělcích se hovoří a píše v Blesku. O Anče z Horní Dolní se nenapíše a trpí třeba daleko víc
Zajímavá teorie. Já jsem sice jen opravdu maličkatá a hodně občasná (teď třeba štěk v TV) herečka, ale z doby, kdy jsem hrála svou velkou roli v Divadle Kámen si pamatuju, že jsem jsem skutečně na dvě hodiny byla někým jiným, i když role byla psána pro mě a některé mé vlastnosti (zbrklost) se do ní promítaly. A to jsem ten typ, že pro mě život postavy začíná skuteně krokem na jeviště a krokem z jeviště končí, někteří mí kolegové se na roli připravovali duševně a vklouzali do ní už hodinu před představením, třeba nejlepší herec tohoto divadla, který exceloval ve hře Mlejnek, bohužel už nehraje, ale talent výjmečný, škoda, že ho Jakub D. Kočí, který v divadle byl, neviděl, ta hra už byla v té době v derniéře, tuším. Tak ten se stal opravdu zlým člověkem z velmi hodného, dokonce v zákulisí z něj sršela zlost... zvláštní.
Suzanne — #1 tak, přesně tak si to taky myslím...
umělecké vyžití je únikem z této nemoci, sice dočasným a časem málo platné....ale zkraje dostačující.
Řekla bych, že je to spíš naopak. Že lidé, kteří mají sklony k těmto problémům, mají častěji potřebu se umělecky projevovat, protože cítí větší přetlak.